„Drag, tedy převlékání se za ženu, není úchylka, ale zábava, legrace a divadlo,“ říká Roman Tomeš (nejen) o své roli v kultovní show
Filmů i muzikálů, v nichž se objevují drag queens, přece jen pár existuje – když vás oslovili s nabídkou role Hedwig, měl jste o nich povědomí, nebo jste již např. viděl nějakou drag queen v akci?
Upřímně řečeno jsem se s tou tematikou nesetkal, a to ani v rámci divadel. Drag show – nebo travesti – jsem ani nevyhledával. Nicméně jsem s tímto typem zábavy nikdy neměl problém. Jsem toho názoru, že každý může dělat, co chce, když ho to dělá šťastným.
Zvažoval jste, zda roli přijmete, nebo to byla „jasná volba“?
Když mi role byla nabídnuta, bylo to ještě v covidu. V té době se toho moc nedělo… Je taky pravda, že jsme chtěli do Česka přivézt něco, co tu ještě nebylo. Žánrově je to představení vlastně stand-up, který jsem nikdy dřív nedělal a chtěl jsem si ho vyzkoušet. Navíc ten příběh je pro mě opravdu hluboký. Věděl jsem, že to bude celkem velká výzva, že se asi budu proklínat, že jsem do toho šel. Dnes jsem ale moc rád, spoustu věcí jsem se díky tomu představení naučil a stále učím.
Jaké věci to jsou (či byly)?
Samotný stand-up je žánr, ke kterému potřebujete diváka, ale také zkušenost. Potřebujete se „ohrát“ s publikem. To je věc, která mě velmi posunula. S každou reprízou se v tom oboru učím cítit se jako doma. Je to krásné stát dvě hodiny na jevišti s 50stránkovým scénářem, získat větší sebejistotu… a pak jsem se také naučil řadu věcí od mé ženy. (smích)
Pravda, hrát Hedwig, která je přece jen velmi specifická, je nepochybně výzva. Řada herců se na podobně náročné úlohy také náležitě chystá. Absolvoval jste nějakou speciální přípravu, nebo „lekce“ od vaší ženy stačily?
Příprava mi trvala v podstatě rok. V prvé řadě spočívala v tom, že jsem si velmi často pouštěl různé stand-upy a studoval jsem žánr. V řadě druhé jsem začal vyhledávat různé dokumenty s tematikou drag. No a seznámil jsem se také s jednou českou travesti skupinou. Jsou to lidé, kteří jsou fantastičtí, dělají tu show opravdu skvěle a součástí jejich vystoupení je vlastně i ten stand-up. Dlouho jsem je pozoroval a učil se. Nakonec tu byla samozřejmě i příprava vizuálních změn. S nimi mi doma pomáhala žena, myslím s těmi „technickými věcmi“, jako je líčení, make-up, manikúra, chůze na podpatcích… (smích) Celkově ta příprava byla určitě nadstandardní, protože obvykle se na představení takto dlouho a důkladně herci nepřipravují.
Hedwig ztvárnil na filmových plátnech gay, v muzikálech byla ale většina herců heterosexuálních. A nikdo neprošel (nepovedenou) změnou pohlaví. (smích) Přitom se ozývají hlasy, že podobné role by měli ztvárňovat lidé, kteří mají tu konkrétní zkušenost, na níž příběh stojí. Jak na tuto problematiku z pozice herce nahlížíte vy?
Řekl bych, že už celou řadu let jsou tu tituly, kde se ženy převlékaly a převlékají za muže a muži zase za ženy. A nikdo s tím donedávna neměl problém. V poslední době se ale zvedla až příliš velká vlna homofobie a vlastně nevím proč. V každém případě pro mě je kompetentním pro ztvárnění té které role každý, kdo hraje divadlo, chce něco předat divákovi, a kdo za tím převlekem vnímá něco hlubšího než samotný kostým. Nedělám žádné rozdíly, ať kdokoliv hraje kohokoliv. Je to přece divadlo!
Vy jste ve své roli Hedwig před nedávnem oslavil dva roky – a popřát vám přišel i Ondra Brzobohatý, a to v roli svého drag „alter ega“ Tiffany Richbitch. Zrovna on si kvůli zálibě v tomto typu show slíznul poměrně solidní „hejt“…
Já jsem moc rád, že Ondra přišel a vlastně tak dal najevo, že se jedná o formu představení, že to není žádná úchylka. Umělci jsou obvykle také exhibicionisti a tyhle věci je baví. Pro mě je to vše, co se kolem Ondy dělo, úplně zbytečné. Drag je zábava, legrace a Ondra to dělá skvěle.
Mimochodem – co vy a „hejty“? Také jste se kvůli roli Hedwig nějakých dočkal?
Hejtů bylo hodně. A zaznívají stále – po zveřejnění prvních fotek na Instagramu, kde jsem jako Hedwig, mě dokonce spousta lidí přestala sledovat. (smích) Ale já jsem s tím počítal. Stává se, že když vyjdou články o představení a lidi si přečtou jen titulek: „Tomeš se převléká za ženu“, tak si myslí, že to dělám běžně. Ty hejty mě mrzí, ale na druhou stranu jsme to tušili, už když jsme do toho šli. Divák, který na to představení přijde – i když se může zdát, že je to drag show, nebo travesti – ale zjišťuje, že tomu tak úplně není. Nakonec publikum v závěru brečí a já brečím s ním. V tom představení je silná myšlenka a nejkrásnější na tom je, že díky divákům funguje ohromná organická reklama.
Zmiňujete, že představení má silnou myšlenku. Jedním z témat, jež se jím prolíná, je i tranzice. Ta je u nás v poslední době také docela hojně diskutovaná vzhledem k přetrvávající nutnosti sterilizace kvůli úřednímu uznání změny pohlaví. Měl jste příležitost se s touto problematikou seznámit a utvořit si na ni nějaký názor?
To je velmi těžké téma. Vždy se ale stavím za to, aby se lidem, kteří se pro něco rozhodnou, kladlo co nejméně překážek. Je to podobné jako s manželstvím pro všechny – já nevidím jediný dobrý důvod, proč někomu házet v jeho životě klacky pod nohy. Ale chápu, že ne každý je nastavený jako já…
Herci často mluví o tom, jak jejich role obohacují jejich životy naprosto novými zkušenostmi, došlo k něčemu takovému i ve vašem případě?
Já jsem nikdy neměl problém s dragem, nikdy jsem nebyl homofobní. Ale možná jsem si ještě víc uvědomil, že každý má právo na lásku, ať už se narodí v jakémkoliv těle a s jakoukoliv orientací. A je moc důležité o tom mluvit – že všichni jsme lidé, všichni máme právo být milováni a právo milovat. To je pro mě asi to hlavní uvědomění, že každý touží být šťastný. S každou reprízou si připomínám, že to je ta největší hodnota.
Od premiéry uplynuly dva roky, kdybyste měl jmenovat jednu věc, kterou vám osobně role Hedwig přinesla, co by to bylo?
Jen jednu? (smích) Smích a přátelství! Protože na tom projektu se setkala fantastická parta lidí – od kapely přes produkci a režii až po celé zázemí Malostranské besedy. Jsme jedna velká rodina a všichni chceme tím příběhem sdělit jednu věc. Je to ohromná síla a napojení.
