Proč je mužské ego tak křehké? A jste si jistí, že ho nemáte taky?

Ego máme všichni. V latině tohle slovo totiž doslova znamená já a označuje se jím náš vnitřní pocit vlastní hodnoty, hrdosti a dobrého (nebo špatného) dojmu ze sebe samého. Jak se ale mnohdy zdá, na to, že jde o něco nehmotného, je to až překvapivě zranitelné. Stačí pár slov o tom, že muži nejsou nejlepší, a už je oheň na střeše.

Čím to je? Pokud se rozhodnete tak jako já hledat odpověď na tuhle otázku na internetu, záhy narazíte na diskuzní fóra. A na nich mají lidé poměrně jasno – na vině je společnost: „Protože v mnoha společnostech jsou muži vychovávaní k extrémní soutěživosti a neustálé posedlosti svým vlastním postavením,“ píše uživatelka fóra Quora Donna Caudill, která o sobě uvádí, že má diplom z psychologie. „Pokud vás vychovali tak, abyste si mysleli, že když nejste nejlepší, jste nula, tak i to nejvíc nepřímé naznačení, že nejste nejlepší, se vás opravdu velmi hodně dotkne.“

A podobnou teorii o pár řádků na stejném webu níže shrnuje i Anktita Sharma. „Křehké ego je spíš následek než charakteristika,“ upozorňuje hned v první větě. „Když se narodí malý kluk, jsou na něj rodiče hrdí a všude šíří nadšení a radost. Kluk postupně roste a každý den slýchá ‚Neplač, jsi KLUK!‘. Kluci to mají lehké, to dokážeš, jsi kluk! Tohle musíš dokázat, jsi kluk! Vzmuž se! Buď chlap. Společnost tak vychovala muže k tomu, aby si mysleli, že jsou nějací superhrdinové a že si nemůžou dovolit dělat chyby. Zároveň je ale na druhou stranu taky naučila, že jsou jako muži neomylní.“

Výsledkem pak má být podle Sharmy to, že když takto vychovaní muži narazí na situaci, kdy něco nezvládají nebo když jim někdo řekne prostě Ne a oni něco najednou nesmí nebo nemohou, nevědí, jak se mají vůbec zachovat.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Psychologie souhlasí

Zajímavé názory. Přiznám, že mi zní velmi rozumně a smysluplně. Jsou ale opodstatněné? Podle psychologie vlastně ano. Ego je totiž ovlivňováno jak vnitřními faktory, jako jsou myšlenky a pocity, tak i vnějšími faktory, kterými jsou např. prostředí, reakce okolí a vliv společnosti.

Mužské ego tak opravdu může být svázáno s tím, jaké si daný muž myslí, že má postavení ve světě. A jestli dostává společenským očekáváním. Jaká to jsou? Myslím, že na to byste měli umět odpovědět sami, ale pomůžu vám. Stačí se zamyslet nad pochybovačnými otázkami vůči sobě samému.

• Jsem dost silný?
• Jsem dost bohatý?
• Splňuju požadavky na maskulinitu?
• Jsem přitažlivý?
• Mám kontrolu nad věcmi a nad lidmi?
• Uznávají mě lidé díky těmto věcem a jsem za ně respektován a ctěn?

Původcem tohoto chápání „správné mužnosti“ není nic jiného než staré známé tradiční genderové role (a nepochybně také stereotypy). Ačkoliv samy o sobě tyhle role špatné nejsou, pojí se s nimi velmi problematické rozdělení moci. Nebudu zacházet do historických důvodů, které k tomu vedly, ale souvisí to se společenskými převraty a také ekonomickými změnami ve společnosti a jejím následným rozvrstvením podle bohatství.

Výsledek známe: Muži mají být silní, vůdčí, stateční, nezranitelní a ideálně také neplakaví a neemoční. Stroje, které vládnou.

Až na to, že to s těmi emocemi moc nevychází, když to přestane vycházet s tím exkluzivním společenským postavením. Podle studie z toku 2013 muži například velmi špatně nesou, když je jejich partnerka úspěšnější než oni. Zejména, když uspěje v situaci, ve které to sami nezvládli. Někteří muži si navíc myslí, že jsou inteligentnější než ženy. Naprosto podle očekávání to platí o těch, kteří mají velké ego. Dokázala to pro změnu jiná studie z roku 2021.

Nemám to taky?!

Křehké mužské ego je tak vlastně důsledkem už předem nafouklého pocitu vlastní nadřazenosti a pocitu mužů, že jsou díky svému mužství lepší než ostatní. Ovšem bez zásluhy. Zdravé sebevědomí by podle mě totiž mělo být podložené určitou zkušeností. Třeba tím, že mám vyzkoušené, že něco dokážu nebo umím, nebo že mám pro lidi nějakou jinou hodnotu. Třeba důvěryhodnost, přátelství atp. V případě křehkého ega je to ale spíš naopak. Pocit hodnoty předchází zkušenosti. A když je pak ta zkušenost negativní a neodpovídá tomu, co je „přece přirozená pravda“ (tedy nadřazenost), jde najednou chápání světa do kytek a ego se sype jako domeček z karet. Ještě štěstí, že tolik mužů umí správně zacházet se svými emocemi a zdravě je projevovat, že? I když vlastně…

Otázka teď ovšem zní, jestli tuhle věc, tohle křehké ego, nemám náhodou taky!

Podle webu Happier Human lze křehké ego poznat poměrně snadno. Pomoct může sedm následujících projevů. Muži s křehkým egem...

1. kladou nezdravý důraz na dělání dojmu na ostatní,
2. jsou strašní, když dojde na přijímání negativní zpětné vazby,
3. mají problém vyrovnat se s děláním chyb,
4. bývají velmi nerozhodní,
5. mají tendenci být agresivní,
6. milují, když jsou středem pozornosti,
7. a kladou nerealistický důraz na vnější vzhled.

Uf, oddychl jsem si. Jelikož nikdy nedělám chyby a krásný jsem od přírody pořád, nemám problém s tím, že bych si chorobně hlídal, jak budu působit na úplně všechny kolem. Jasné?!

Ale upřímně, tohle jsou otázky, na které není lehké si odpovědět, rozhodně ne odpovědět si hned. A vůbec není lehké si připustit, že nejsme dokonalí nebo že bychom neměli mít výhodné společenské postavení, na které jsme zvyklí. Prý ale pomůže si uvědomit, že nás nedefinují věci jako práce, peníze nebo to, jestli s někým chodíme. Osobně si ale myslím, že stejně důležité je uvědomit si, jestli náhodou sami tyhle nepraktické a život komplikující stereotypy dál nešíříme. Protože možná nezachráníme sebe, ale aspoň nemusíme komplikovat život generacím po nás.