„Pokud vypadáte jako normální člověk a žijete normální život, nejste dost dobří,“ říká v muž v rozhovoru o online seznamování

Bydlíš sám. Bylo tomu tak vždycky – od dob, co už nejsi u rodičů?

Ano. Jakmile jsem si našel práci, ještě pár měsíců jsem doma přispíval, ale rychle mi to začalo lézt krkem. Mám rád svoje pravidla. Rád se vyspím, uklízím si podle toho, jak já chci. To věčné sekýrování už nebylo nic pro mě. Když jsem ve svém, nikdo mi nemůže říkat, jestli mám nebo nemám umýt skleničku ještě večer. Klidně ji nechám na stole ještě dva dny a všem je to fuk. To mi vyhovuje.

Rodiče mi dali k maturitě nějaké peníze. Ty jsem použil na nákup nábytku a od té doby bydlím sám. Nikdy jsem neměl přítele, jestli se oklikou ptáš na tohle.

Vlastně ano. Slíbili jsme si, že nebudu zveřejňovat nic, co by mohlo odhalit tvou totožnost, ale můžu říct, že je ti přes třicet let. Cítíš, že partnera nechceš, nebo jej nemůžeš najít?

Teď už ani nechci. Jsem otrávený. Tolikrát jsem už věřil a doufal, snažil jsem se. Ale pak to nevyšlo a akorát mě to zklamalo. Stálo mě to peníze i čas a nic z toho. Když vezmeš někoho na rande, není to levná záležitost. Když to děláš dvakrát týdně, je to už docela investice. A když se ten člověk pak na tebe vykašle, jsou to peníze spláchnuté do záchodu.

Vždycky jsi platil na schůzkách ty?

Jak kdy, ale většinou ano. Jak vidíš, nejsem žádný model. Chtěl jsem být gentleman, zaujmout svou osobností, tím, že se o sebe finančně umím postarat. Ale ono to prostě nestačí. Pokud nevypadáš jako vyrýsovaný Bůh, nemáš šanci.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Kde jsi nacházel svá rande? Na seznamkách?

Většinou ano. Nemám moc odvahu za někým přijít jen tak na ulici a v mé práci žádný jiný gay není. Nemám jak jinak se seznámit. Nejsem klubový typ. Nemám rád hlučná nepřehledná místa. Drinky v Praze jsou hrozně drahé a ani si pobyt v takových zařízeních neužívám, tak proč bych tam chodil. Chtěl jsem někoho na vážný vztah, ne na jednu noc, a to je taky problém, když hledáš po barech. Takže za mě to byly ty seznamky.

Jak těžké je získat propojení?

Strašně těžké! Když už tam mám nějaké propojení, tak mi ti lidi ani neodepíšou. To nechápu. Proč mě teda lajkli, když pak se mnou nechtějí mluvit? Tomu jsem nikdy nerozuměl. Pak je tam pár takových pitomců, co ti píšou jenom ve zkratkách – ani je nezajímá, jak se máš, a rovnou se tě zeptají, jak dlouhé máš „to dole“. Jsem z toho znechucený.

Jaké procento odepisuje?

Minimum. Třeba jeden z deseti.

A ti pak došli až k rande?

Většinou ne. To je ještě horší. Investuješ do někoho čas, píšeš mu, snažíš se o kvalitní konverzaci, vymýšlíš otázky a oni ti odepíšou jedním slovem nebo se nezeptají na nic tebe.

Těch pár, se kterými se trochu dá mluvit, pozveš na rande. Z toho z půlky nic není. Protože (a to taky nechápu) jakmile člověk navrhne setkání, spousta lidí ti přestane odpovídat. Na co pak ta seznamka je?!

Cítím z tebe hodně emocí. Jsi v ohledech seznamek zjevně hodně zklamaný a frustrovaný. Používáš je stále?

Střídavě. Vždycky si říkám, že už na to kašlu, ale pak přijde další smutnej tejden a dám tomu zase šanci. Teď jsem ve fázi, kdy jsem to zase smazal. Jsem z toho už unavený.

Kdy jsi byl naposledy na rande?

Před Vánocemi. Od té doby je to hrozná bída. A ten z prosince se mi po prvním rande už neozval, a to si nechal zaplatit celou večeři a čtyři drinky. Když mě už nechtěl vidět, mohl mít tu slušnost a zaplatit si to sám.

Hodně tě trápí otázka financí kolem randění? Vím, že toto je téma i pro mnohé heterosexuální muže – mají dojem, že je někdy ženy tak trochu využívají. Cítíš to taky tak?

Přesně! Kolikrát mi přišlo, že si ten člověk prostě jen přišel pro jídlo a pití. Že já jsem mu úplně fuk!

Víš, proč se ti prosincový úlovek už neozval?

Nemám nejmenší tušení. Povídali jsme si úplně v pohodě, i jsme se zasmáli. Rozloučili jsme se ve vcelku dobré náladě. A když jsem mu chtěl druhý den napsat, už mi neodpověděl. Nikdy. Visí mi tam ta zpráva doteď. Takže on zjevně na seznamce pořád je, jen se rozhodl mi neodepisovat. Napsal jsem mu pak i na instáči a hádej co. Taky nic. Ignor.

Přítele jsi nikdy neměl, znamená to i, že jsi nikdy neměl žádný intimně laděný vztah?

Hezky se ptáš na to, jestli jsem panic. (smích) Nejsem, ale ani nemůžu říct, že bych měl hodně zkušeností. Něco proběhlo se třemi muži. Pokaždé jen párkrát. Nebylo z toho nic delšího než pár týdnů známosti. Nikdy se mi nepovedlo s nimi navázat nějaké hlubší spojení. A že jsem se snažil! Jako pitomec! Jeden mě vyghostoval úplně – prostě mi přestal psát a zvedat telefon. Druhý mi řekl, že na něj prý moc tlačím a když jsem přestal, už se nikdy neozval, takže mu ani víc volnosti nepomohlo k tomu, aby se mnou začal chodit. Takže to byly jenom kecy. No a třetí mi vyloženě ublížil.

Fyzicky? Jak to myslíš, ublížil?

Fyzicky ne, ale hodně mě kritizoval. Pořád. A nakonec mi řekl, že s někým jako jsem já, nechce být.

Říkal mi, že jsem málo ambiciózní. Že bych měl víc cvičit. Že bych si měl dávat pozor na příjem sacharidů. To bylo pořád něco. Vadilo mu moje oblečení, měl problém dokonce i s nábytkem u mě doma.

S nábytkem?

Ano. Bydlím tu už deset let. Ty věci jsou deset let staré, ale pořád fungují. Nevidím důvod je měnit, na to nemám peníze. Ale on s tím měl problém.

Máš pocit, že je tvoje zkušenost specifická pro tebe, nebo že se jedná o nějaký komplexní společenský problém?

Já nevím, jak jsou na tom ostatní, ale myslím si, že namakaní bohatí borci jsou v pohodě. Pokud vypadáte jako normální člověk a žijete normální život, nejste dost dobří. To je můj názor.

Na seznamce jsi ty osobně nikdy nenarazil na někoho, kdo by taky, jak říkáš, žil a vypadal „normálně“?

Problém je, že když mě ten kluk nepřitahuje, nemůžu si pomoct, ale nevidím v tom budoucnost. Já vím, že to zní vlastně pokrytecky. Ale já se nechci smířit s partnerem, který nebude „ono“. To radši budu sám.

Takže i ty osobně dáváš přednost „namakaným bohatým borcům“?

Nemusí to být úplně extrém. Nehledám sugar daddyho ani nepotřebuju mít chlapa jako trofej. Ale prostě, i když jsem zkusil si někdy psát s klukem, co se mi vyloženě nelíbí, nebavilo mě to. To je podle mě normální, že když tam chemie není, tak tam není. A vím, že tím pádem ji asi necítí ostatní chlapi se mnou. Nevím ale, co s tím mám udělat. Připadá mi to jako začarovaný kruh. Jsem, kdo jsem. Těžko to změním.