Že jsou muži záletníci a ženy cudné, nevinné bytosti? Omyl. Ženy jsou na tom v otázce promiskuity údajně ještě hůře, tvrdí antropoložka

Ženy jsou podle Martin promiskuitní úplně stejně jako muži, možná dokonce ještě víc. Představa o tom, že jsou ve vztazích a manželství stálejší a nějakým způsobem pro monogamii více předurčené než muži, je prý kulturní a sociální klam.

K zájmu o prozkoumání a zpochybnění zažitých názorů na ženskou monogamii přivedla Martin její vlastní zkušenost. „Ve svých dvaceti bych se popsala jako katastrofa, co se monogamie týče,“ uvedla. Když se vdala, začala se sama sebe ptát, jestli jí a jejímu manželovi bude monogamie už napořád vyhovovat. A také, jaká je historie a původ tvoření párů a zejména ženské sexuality. A tak začala s analýzou dat, studií a výzkumem.

Společnost výzkum komplikuje

Problém s výzkumem ženské monogamie a nevěry je ovšem v tom, jak moc už je pohled na ni ovlivněný sociálními stereotypy a zažitými tvrzeními. Existuje zažité stigma v podobně dvojího standardu, kterým svět (aspoň ten západní) pohlíží na nevěru – myslíme si, že pro muže je nedodržovat monogamii „přirozenější“. To má za následek to, že ženy ve výzkumech vypovídají o svých mimopartnerských eskapádách s ohledem na to, jak přesně je otázka položená a jak moc komfortně se cítí říct pravdu. Mají tendenci uvádět méně nevěry a podřizovat se v tom, jaké uvádějí chování, společenskému očekávání.

Čísla o ženské nestálosti jsou tak velmi „rozházená“. „Některé výzkumy naznačují, že svému partnerovi nebo partnerce zahnulo asi 13 procent žen,“ říká Martin. „Na druhou stranu ale existují studie vypovídající o tom, že sex s někým jiným než svým manželem či manželkou připustilo 50 % žen.“ Nejvíc při studování tématu ale Martin překvapilo, že když přijde na vdané ženy mezi 20 a 30 lety, jsou nevěrnější než muži.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Všichni chtějí sex

Jedním z typických nepravdivých přesvědčení, která ve svém studiu ženské sexuality a věrnosti Martin odhalila, je tvrzení o tom, že ženy při nevěře hledají „emocionální spojení“, zatímco muži chtějí jenom sex. „Výzkum naznačuje, že mnohé ženy podvádějí ze stejného důvodu jako muži – chtějí skvělý sex. Ženy, s nimiž jsem mluvila na různých sexuálních party, rozhodně nehledaly emocionální spojení. ‚Jsem tu kvůli nezávaznému sexu,‘ říkaly mi.“

Podsouvaná teorie s emocionálním spojením navíc opět vede ke zkresleným odpovědím ve výzkumech. Pokud se ženám tvrdí, že jsou nevěrné kvůli hledání onoho spojení, mají to tendenci také uvádět jako důvod své nevěry. A naopak muži, kterým je říkáno, že v záletech hledají vzrušení, budou touhu po vzrušení uvádět jako důvod. „Dejte pryč to názvosloví a nejspíš zjistíte, že mužské a ženské motivace jsou mnohem podobnější, než jsme si předtím mysleli.“

Péče o rodinu? Nejlépe spoustou páření

Dalším mýtem o ženách je prý představa, že je pro ně monogamie nějakým způsobem „přirozenější“. „Nejsme žádným způsobem jinak přirozené, když jde o sex,“ vysvětluje ženskou sexualitu Martin. „A není žádný jeden typ sexu, který jsme se vyvinuly preferovat. Vyvinuly jsme se ve velmi flexibilní sexuální a sociální stratéžky. Je to jeden z důvodů, proč druh Homo sapiens pořád existuje.“

Martin vysvětluje, že Charles Darwin vypozoroval, že samice mnoha druhů živočichů jsou přirozeně stydlivé, vybíravé a zdrženlivé ve svém sexuálním chování, zatímco samci jsou soutěživí a náruživí. Touhle informací ovšem Darwin zkreslil optiku pozorování samičí, a tudíž ženské sexuality. „Dneska díky zejména primatoložkám, antropoložkám a sexuoložkám víme, že v patřičném kontextu je ženská sexualita asertivní, dobrodružná a takzvaně promiskuitní.“

Martin se odkazuje na výzkum antropoložky Sarah Hrdy, který ukazuje, že u mnoha druhů a napříč věky byly nejlepšími matkami ty promiskuitní. Takovým chováním totiž bojovaly se samčí neplodností a zároveň si vytvořily skupinu samců, kteří všichni tušili, že by potomek mohl být jejich, a tak se o něj pomáhali starat.

Podobné chování ovšem vidíme i u současných domorodých kmenů, jako jsou Bari v Jižní Americe, kteří věří, že dítě vzniká ze spermií vícero mužů. Ženy, které jsou monogamní, jsou u nich proto považovány za zapšklé a špatné matky.

Zničit předsudky

Proč i přes tak rozsáhlé poznatky o ženské sexualitě a tendenci k záletům stále panují zažité představy o tom, že nevěrní jsou muži a ženy jsou stálé? „To, jak vidíme věci a co jsme vůbec schopní vidět, je ovlivněno našimi předsudky,“ říká Martin. „V sociální vědě ale dochází nyní k posunu k chápání, že sexualita se děje jako spojení biologie a kontextu.“ Abychom tak začali ženskou sexualitu chápat v celé její šíři, a ne jako přesvědčení, že je pro ženy „přirozený“ nějaký jeden způsob, musíme si zvnitřnit vědomí o tom, že se ženská sexualita děje na „průsečíku klitorisu a kultury“, shrnuje Martin. „Myslím, že to spoustu žen, mužů a lidí, kteří se neidentifikují jako ani jedno z toho, osvobodí od žití podle scénáře, který není pravdivý.“