Zklamání: „Politici si myslí, že gayové a lesby jsou horšími lidmi,“ říká Czeslaw Walek k zamítnutému manželství pro všechny páry
Zklamání. Zklamání, smutek a mrzutost. To jsou emoce, které jsou slyšet v hlase Czeslawa Walka, když s ním mluvím o tom, jak hodnotí výsledek 94. schůze Poslanecké sněmovny. Před pár chvílemi na ní totiž poslanci a poslankyně odmítli přiznat stejnopohlavním párům stejná práva, jako mají heterosexuálové – neschválili manželství pro všechny páry.
Místo toho prošla hlasováním sněmovny upravená verze, která je sice mírným zlepšením oproti současnému registrovanému partnerství, v zásadních bodech ale ukazuje, že rovnoprávnost v Česku politici patrně prostě nechtějí. Schválená podoba svazku se totiž jmenuje partnerství a neobsahuje právo na společnou adopci dětí.
Na otázku, zda ve hnutí Jsme fér takový výsledek očekávali, Walek odpovídá záporně. „My jsme iniciativa za manželství a očekávali jsme, že sněmovna podpoří manželství pro všechny páry s plnými právy a povinnostmi. Nečekali jsme, že nás sněmovna bude stále rozdělovat až takovým způsobem.“ Reaguje tak na fakt, že absence názvu manželství znamená, že gayové a lesby budou ze zbytku společnosti vyčlenění. A to i přes to, že většina české společnosti si přeje, aby tomu tak nebylo. Pro manželství pro všechny páry je u nás 72 % lidí. Jenže si „navolili“ do pozic s mocí ty, kdo jsou jiného názoru, jak trefně podotýká Mirka Dobešová.
Šance na manželství existuje
A myslí si to i Czeslaw Walek. Šance na manželství pro všechny totiž pořád existuje. Tak, jako neschválený zákon měnil zákony platné doposud, bude v budoucnu možné změnit i ten nový a stále diskriminující, který prošel teď. Pokud národ zvolí správné politiky. „V této sněmovně pochybuju, že půjde cokoliv udělat. Musíme se podívat na to, koho volíme, a vyměnit ty lidi. Podívejme se na to, kdo z nich hlasoval jak. Pokud nevyměníme ty lidi, kteří rozhodují o našich právech, tak se tady nic nezmění. To je naše povinnost teďka něco s tím udělat.“
Další možnost je ovšem teoreticky blíž, než jsou sněmovní volby. Nyní totiž půjde schválený návrh partnerství do Senátu, který o něm bude opět hlasovat. Může ho neschválit, ale kromě odmítnutí také vyžadovat jeho přepracování. „Senát může navrhovat taky změny. Muselo by to jít zpátky do sněmovny, sněmovna by musela hlasovat o tom pozměňovacím návrhu Senátu. Pokud by to neprošlo, tak musí znovu hlasovat o tom původním návrhu,“ vysvětluje Walek.
Jaká je ale šance, že by mohlo dojít k tomu, že Senát bude požadovat změny ve schváleném partnerství – či že by dokonce požadoval, aby v novém zákoně přece jen byly zapracované adopce pro stejnopohlavní páry a název manželství (tedy vlastně došlo k uvedení do původní podoby) – Walek neví. „Se Senátem jsme trochu jednali, ale tohle upřímně vůbec nevím. To, co prošlo sněmovnou, není návrh, který by Jsme fér chtělo. Takže já vůbec nevím, jaké budou návrhy Senátu na tuto verzi. A jestli tam bude vůbec většina pro nějakou změnu.“
Prostě homofobie
Tím, co mě – a jistě nejen mě – zaráží nejvíc, je, že je zavedení rovného manželství v Česku tak nebetyčný problém. Vždyť i mnohem konzervativnější země manželství schválily. Nedávno třeba Řecko, v němž má mnohem menší podporu (jen těsně nad 50 % populace). Na čem to u nás vázne? „To se musíte zeptat těch politiků,“ krčí Walek pomyslnými rameny. Vzápětí ale mezi řádky říká, že je za tím vlastně obyčejná homofobie. „Ale ukazuje to jenom to, že ti politici si myslí, že gayové a lesby jsou horšími lidmi, kteří by neměli mít například společné adopce. Nechají ty lidi projít tím komandováním úřadů dvakrát, tím systémem, protože si myslí, že to je správně. Že ta kontrola tam má být dvakrát. A to ukazuje, co si o nás jako o lidech myslí.“
Slovy o dvojím procházení systémem má Walek na mysli fakt, že schválený „ukrajovák“ předložený Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) a Helenou Válkovou (ANO) nedává stejnopohlavním párům možnost adopcí, ale umožňuje přiosvojení dítěte partnera. Po vstupu do partnerství se tak rodiči dítěte mohou stát oba lidé, nejdřív jím ale musí být jeden a ten druhý následně musí žádat o přiosvojení. Což v praxi může vypadat i tak, že první z páru sám jako jednotlivec zažádá o adopci dítěte, bude procházet všemi úředními procesy a posudky (a dítě taky), a když bude adopce schválená a on se stane úředním rodičem, začne s celým kolotočem druhý z nich. A opět bude s dítětem honěn po úřadech. Třeba jen proto, aby mu nakonec žádost o přiosvojení zamítly a dítě zůstalo bez právní jistoty dvou rodičů.
Boj za rovná práva nekončí
Výsledek sněmovního hlasování je zklamání. Jak ale Czeslaw Walek vysvětlil, neznamená, že by v Česku manželství pro všechny nemohlo v budoucnu přece jenom být. Není akorát teď. Snaha iniciativy Jsme fér proto neustává. „My zůstáváme dál a budeme bojovat tak dlouho, až v této zemi bude manželství pro gaye a lesby,“ dal se na závěr krátkého rozhovoru Walek slyšet.
