„Jeden partner do konce života? Přítele miluju, ale děsí mě to!“ přiznává muž v otevřeném rozhovoru o monogamii
Ty máš partnera, se kterým jsi spokojený. Umíš našim čtenářům napřed popsat, jak vypadá váš vztah? Shrnout vaši situaci?
Dopředu bych chtěl jasně říct, že přítele miluju. Máme fakt fajn vztah. Já vařím, on se realizuje v úklidu, který já nesnáším, oba chodíme rádi tancovat, máme společný zájem na tom, aby se náš domov každým dnem zlepšoval, takže společně pracujeme na renovacích vlastníma rukama… Je to taková kýčovitá idylka! (smích)
Bydlíme u Prahy, koupili jsme si starší dům a děláme na něm. Zatím je to ve stavu, který není ideální, ale zlepšuje se to. Nechceme do toho zapojovat nikoho třetího. Zaprvé jsou firmy drahé a zadruhé se nám líbí, že to zvládáme sami.
Přítel byl doposud zvyklý žít ve vztahu. Měl přede mnou takovýho jednoho hocha, o kterým si myslím svoje. Zvládli to každopádně udržet šest let. A předtím měl ještě jeden dlouhodobější vztah. Já ne. Tohle je můj první monogamní pokus. (smích)
Pokus?
Přiznávám, že jsem párkrát ulítl. Mrzí mě to a nechci, aby se to přítel dozvěděl. Nebyly v tom žádné emoce. Ale já jsem prostě takhle nastavený. Snažím se s tím bojovat, ale je to těžké. Je mi čtyřicet, nikdy jsem nikomu věrný nebyl a být nemusel. Je mou přirozeností si tak nějak plachtit světem a občas někoho poznat víc. Ale to neznamená, že bych přítele kdy podvedl na emoční úrovni.
Tady tě zastavím: Vnímal by to partner taky tak? Že když je to bez emocí, tak je to v pořádku?
Samozřejmě, že ne. On je v tomhle hrozně striktní. Bavili jsme se o tom už tisíckrát. Snažil jsem se s ním mluvit o tom, že některé páry jsou spokojené, když mají nějakou fyzickou volnost. Ale on o tom nechce ani slyšet. Neodpustil by mi ani úlet s holkou, což je podle mě zase úplně jiná liga a jiné téma.
Přitahují tě i ženy?
Nenazval bych to takhle, považuju se za gaye, ale občas jsem se seznámil s nějakou fajn babou, tak jsme to prubli. Nic zásadně zajímavého na tom neshledávám, ale je to jako ozvláštnění dobré.
Vnímáš, že přítele podvádíš? Nebo pro to máš nějaký jiný název, který je spojen s tvým přístupem k monogamii?
Vnímám, že on by to tak bral. Problém je, že já opravdu ne. Jeden partner do konce života? Přítele miluju, ale děsí mě to! Vždyť je mi čtyřicet. Za pár let mi začnou osychat tvary a budu si muset nechat ufiknout víčka, protože už teď vidím, jak mi ta kůže padá. Mám poslední šanci něco zažít, než ze mě bude stařena. (smích)
Vnímáš věk jako něco, co tě stresuje?
Hodně. Já si třeba na vzhledu hodně zakládám a najednou vidím, že jsou věci, co jdou hůř a pomaleji. Dřív jsem cvičil míň než teď a měl jsem lepší výsledky. Mohl jsem sníst klidně galon tuku a byl jsem štíhlý. Teď už to vidím – ten podkožní tuk, hlavně na břiše – jak se mi tam začíná zabydlovat. Před pár lety jsem byl na transplantaci vlasů, protože bohužel jsem měl cédéčko po tátovi už ve třiceti viditelné až z Marsu. Ale ono časem bude vidět, že mi už je nějaký ten pátek. Už to neuhraju na bělení zubů a kyselinu hyaluronovou. Už to bude spíš protéza a botox. (smích)
Hovořil jsi o věkové stránce s partnerem? Mimochodem on je mladší než ty?
O trochu. Ale jinak začíná bejt stejná hrozinka jako já. Už nejsme hrozny k nakousnutí, to víš. Ale snažíme se oba nějak vypadat, abychom se nemuseli stydět jít mezi lidi.
Bavíme se o tom hodně. Přítel to prožívá z toho úhlu pohledu, že má třeba pocit, že finančně chtěl být ve svém věku jinde, než je. Štve ho, že víc do prasátka sypu já, ale to mně nějak nevadí. Já si klidně tu svoji Marunu s penisem budu hýčkat. A to říkám se vší láskou! Pro mě za mě by klidně mohl zůstat i doma, kdyby chtěl. Nedělá mi problém všechno platit. Ale to on by nepřijal. Je to načepýřený páv, který by to nepřenesl přes hrdost.
Cítíš se na to být s přítelem, jak se říká, až za hrob?
Fakt bych rád, abychom spolu zůstali. Tohle jsem ještě nikdy o nikom neřekl a kdysi jsem si ani neuměl představit, že se to někdy stane. Miluju ho, jako jsem nikdy nikoho nemiloval. Fakt na něj myslím každej den. Snažím se mu dělat překvapení, vymýšlet hezká rande, úplně se ze mě stal princ na bílém koni. (smích)
Oproti tomu, jak jsem žil dřív, je to nebe a dudy. Kompletně mi převrátil život a já se toho vzdát nechci. Změnil jsem toho hrozně moc. Ono to vypadá, jak jsem nepřizpůsobivý, ale já jsem do té doby, než jsme spolu začali, trávil dost času v zahraničí. Klidně i většinu měsíců v roce. To teď nedělám, protože chci být s tou svojí domácí buchtou, jak mu říkám. A podotýkám, že to není urážka. Myslím to dobře. Kdysi jsem si občas šňupnul, to už se taky nestalo věky. Dřív jsem většinou žil v noci a spal přes den, to už je taky minulost… Prostě u mě se změnilo všechno, abychom spolu mohli být. Ale tohle je fakt těžký. Nevím, jak se smířit s tím, že moje doba experimentování je navždy uzavřena.
Jak máš v plánu váš nesoulad v pohledu na monogamii řešit do budoucna? Chceš i nadále příteli tajit zálety?
Ono to zní hrozně, viď? Ale upřímně mě zatím lepší řešení nenapadá. Snažím se o tom otevírat debatu. Ono by mi stačilo, kdyby přítel třeba chtěl do trojky. Mohl by být u toho. Ale ani to on nechce. Já ho mám fakt rád, takže ho nechci opustit, ale upřímně se mě jímají paniky, když si říkám, že bych měl ustoupit a být do konce života hodný kastrát. Protože tak jsem si první rok připadal, když jsem se to snažil dodržovat. Pokud někoho napadá, jak tohle řešit, já si rád přečtu zkušenosti a dobře míněné rady. Ale zatím jsem dost ztracen.
