Uběhl 770 kilometrů za 6 dní. Tomáš Štverák pochází z Beskyd, závodí ale v různých koutech světa
Tome, jaký je tvůj příběh. Kdy jsi začal s běháním?
Odmalička jsem se věnoval sportu, konkrétně jsem hrál házenou a fotbal a vždy mě to táhlo spíše k vytrvalosti než ke sprintu. I v házenkářské přípravě jsem měl raději delší běhy a podobné aktivity.
Pak jsme se s taťkou rozhodli zkusit Beskydskou sedmičku, což je takový největší závod v České republice a dokončili jsme ho za necelých 20 hodin. Ti první to tenkrát běhali za dvanáct, třináct hodin a mě to tak nadchlo, že jsem se rozhodl upozadit házenou a začal se věnovat běhání naplno.
Hlavně jsem zjistil, že je to nejlepší způsob, jak nepřibrat a moct se pořádně najíst (smích).
Dá se běháním uživit? Jak to funguje s financemi?
Neznám nikoho, kdo by se v naší republice živil pouze během, ale ve světě bychom někoho takového určitě našli.
Mám samozřejmě materiální sponzory, kteří mi například dodávají běžecké vybavení a podobně, i takové sponzory, kteří mi poskytují finanční částky, za které si mohu dovolit například startovné, ale také jsem zaměstnaný v obchodě se sportovním vybavením, kde mám sice upravenou pracovní dobu, abych se mohl běhu aktivně věnovat, ale kde jsem také často šest dní v týdnu.
Ve světě to často funguje tak, že běžci reprezentují konkrétní značky, od kterých pak dostávají plat.
Máš za sebou několik charitativních běhů, jaký pro tebe mají význam a jak to funguje s financemi v tomto případě?
I ve světě realizují běžci své vlastní projekty a já jsem si vždy říkal, že bych se chtěl také do něčeho svého pustit. Pomohl tomu také covid, protože nebyly závody, na které bych se připravoval. V tento moment mám za sebou už tři projekty. Vždy to ale byly spontánní akce, které se uskutečnily v rámci měsíce od prvotního nápadu.
První myšlenka pokaždé byla zrealizovat nějaký běžecký projekt, ale zároveň jsem tím chtěl někomu pomoct, což se mi také podařilo. V tomto případě jsou také důležití sponzoři, ale sbírky jako takové se pořádají na Doniu nebo podobných platformách.
Jsou výhry v místních závodech finančně hodnoceny?
U nás většinou ne, v České republice můžete vyhrát hlavně materiální odměnu. Ve světe pak samozřejmě i nějakou finanční částku, ale také ne na všech závodech.
Takže to neděláš pro peníze?
Ne. To bych si asi vybral jiný sport (smích).
Pro Adélku jsi zaběhl dokonce 770 km v rekordním čase 6 dní, 19 hodin a 15 minut. Řekneš nám prosím něco o tomto projektu?
Trasa, kterou jsem běžel se oficiálně jmenuje Cesta Hrdinů SNP. Vede skrz Slovensko z Dukelského průsmyku až na hrad Děvín. Každoročně to chodí velké množství turistů s batohy, kteří spí po chatkách nebo ve stanech. Plus to přede mnou samozřejmě běhali nějací běžci, takže tam byl nastavený určitý rekordní čas.
Dříve v tom roce jsem běžel závod Ultra-Trail du Mont-Blanc ve Francii, ale ten se mi nepovedl. Ani jsem ho nedokončil, přestože jsem se na něj připravoval a obětoval jsem tomu hodně. Tak jsem přemýšlel, čím bych to spravil a napadl mě tento projekt. Sehnal jsem si jednoho známého na support a pak už jen přemýšlel nad tím, pro koho bych tuto trasu běžel. Adélka je dcera velitele dobrovolného sboru hasičů, kterého jsem u nás v Beskydech součástí a odmalička trpí mozkovou obrnou. Její rodina souhlasila, tak jsem běžel. Nakonec se podařilo vybrat přes 160 tisíc korun.
A je to tvá největší chlouba nebo jsi na nějaký svůj výkon víc pyšný?
Nebyl to asi nejtěžší běh, i když byl nejdelší. A vím, že to jde zaběhnout ještě rychleji, jelikož jsme udělali pár logistických chyb. Ztrácel jsem například čas přesuny na ubytování a podobně, protože jsme si původně mysleli, že budeme spát v autě, což nakonec nebylo možné.
Pokud by někdo můj rekord překonal, asi bych to běžel znovu, ale do té doby se na tuhle trasu už nepodívám. Pyšný ale samozřejmě jsem, přeběhl jsem celé Slovensko…
Jak vypadá příprava na takhle dlouhý běh?
Logistika je důležitá. Vytyčili jsme si místa, kde by se dalo zastavit, odpočinout si, kde nakoupit, převléct se a podobně.
Fyzicky jsem byl připravený díky tomu závodu kolem Mont Blancu ve Francii, takže jsem paradoxně před tímto během spíš odpočíval. Věděl jsem, že nebudu týden spát, na což bylo potřeba se připravit hlavně psychicky.
Jak vznikla přezdívka bizon?
Poslední dobou se mě na to ptá čím dál víc lidí. Přezdívka ale není z mojí hlavy, takže doteď úplně přesně nevím, jak vznikla. Pocházím ze Zubří, kde máme ve znaku zubra a jedna místní kapela ve své písničce zpívá něco ve stylu: „Bizon city, na terase kávu si dávám.“
Jedni moji přátelé, se kterými občas chodím běhat, se tím inspirovali a začali naší skupině říkat „bizon city group“. No a jelikož mám velmi dobré výsledky a podobně, začali mi říkat, že jsem z nich největší bizon… A chytilo se to.
Tome, moc děkujeme za příjemný rozhovor. Mám pro tebe poslední otázku. Kde se tě vášniví běžci mohou pokusit předběhnout příště?
Za dva týdny běžím 15km závod tam u nás, v jedné vesnici za Ostravou. Tam si myslím, že mají někteří velkou šanci mě předběhnout, protože krátké závody spíše neběhám a nejsem moc rychlý. A pak mě za tři týdny čeká velký závod na Slovensku – Letecká stovka.
