Feminismus přináší víc škody než užitku, tvrdí mladí muži. Být mužem je dle nich těžké. Progresivněji myslí i senioři, ukázal výzkum
Rovnost, která se nehodí do krámu?
Je to vlastně docela paradoxní. Dosavadní výzkumy totiž jasně prokázaly, že především starší muži zastávají spíše konzervativní stanoviska a odmítají přijmout, že svět se během jejich života změnil. Dokazují to, mimochodem, i výzkumy, které mapují míru přijetí odlišné sexuální orientace, akceptování stejnopohlavních sňatků apod. Z nich plyne, že právě starší muži zastávají odmítavá stanoviska v nejvyšší míře. Dalo by se tedy čekat, že právě generace mužů starších 45 let budou zároveň těmi, které se budou nejvíce stavět také proti rovnosti práv žen a mužů (byť v dnešní době se sama otázka, zda by vůbec mělo být této rovnosti dosahováno, může zdát zcela absurdní). Jenže – chyba lávky. Nová studie, která vznikla ve Velké Británii, odhalila, že i starší muži mají progresivnější názory na rovnost pohlaví než muži z generace Z…
O tom, jak těžké je být ženou/mužem, by se jistě dalo docela rozsáhle debatovat. Faktem ale je, že existuje nespočet důkazů o tom, že ženy jsou stále diskriminovány např. na trhu práce – mají ve srovnání s muži nižší mzdy, po kariérním žebříčku stoupají obtížněji, přičemž jedním z klíčových důvodů je přerušení kariéry kvůli mateřství (a také řada souvisejících stereotypů). Nakolik tento stav negativně ovlivňuje muže, to je skutečně velkou otázkou (ehm), avšak pravda je, že každý čtvrtý Brit ve věku od 16 do 29 let je o tom, že je těžší být mužem než ženou, skutečně přesvědčen.
Výzkum navíc poukazuje i na to, že podobně smýšlí i řada mužů, kteří generačně spadají mezi mileniály. Kromě toho se vzhledem k pohlaví liší také názory na koncept tzv. toxické maskulinity – zatímco ženy ji vnímají spíše jako palčivý problém, jemuž je třeba věnovat pozornost, dle mužů nic moc důležitého neznamená.
Obava o staré pořádky
Jistě, v době, kdy je prosazováno systematické úsilí o dosažení rovných příležitostí a celkové genderové rovnosti, vlastně není divu, že se muži začínají cítit ohroženi. Bojí se o svou kariéru, kterou měli doposud „pojištěnou“ de facto tím, že jsou muži (o tomto tvrzení by jistě řada lidí ráda polemizovala, avšak stačí se podívat na to, jaké je zastoupení žen ve vedoucích pozicích, v jakých – společensky a finančně podhodnocených – profesích také ženy dominují apod.). Bojí se o svou pozici ve společnosti, ale i rodině. Ne náhodou si tedy také přibližně 20 % mužů z generace Z myslí, že bude ještě mnohem těžší být mužem v horizontu následujících 20 let (pro srovnání: totéž stanovisko zastává jen 9 % mužů, kteří jsou starší 60 let).
Zdroj: Giphy
„Jde o nový a neobvyklý generační vzorec – obvykle se stává, že mladším generacím jsou nově objevující se společenské normy bližší, protože v nich již vyrůstají a jsou přirozenou součástí jejich života,“ komentoval nová zjištění Bobby Duffy, ředitel politického institutu londýnské King´s College, kde celý výzkum také vznikl. Dodal také, že ruku v ruce s tím, jak roste počet mužů, kteří zavrhují feminismus, narůstá také popularita misogynie – tímto způsobem si totiž muži, kteří se cítí odstrčení, své názory snaží potvrdit. To nakonec dokládá i rostoucí popularita influencerů, kteří svůj obsah staví právě na nenávisti vůči ženám. Dokonce jsou tu i tací, kteří ostatní muže učí, jak ženy v podstatě zneužívat (kdybychom měli být konkrétní, tak zmiňovaný výzkum přímo pracuje se jménem Andrewa Tatea, který se živí tím, že online instruuje mladé chlapce, jak obtěžovat ženy a donutit je, aby s nimi spaly – v Rumunsku pak tento influencer již čelí obvinění z obchodování s lidmi a znásilnění).
Právě před nárůstem vlivu podobných influencerů pak odborníci také varují. Protože generace Z se názorově vzhledem k pohlaví velmi rozchází. Mladí muži mají pocit, že čelí výzvám, které nikdo nechápe, a tak se obrací k těm, kteří šíří názory až v extremistické rovině. „Je třeba vyvinout více úsilí v porozumění dnešním mladým mužům, jinak riskujeme, že svou prázdnotu zaplní influencery a celebritami, které toto společenské rozdělení ještě zhorší,“ dodal také Duffy.
Je to „fáze“?
Bylo by docela snadné mávnout nad britským výzkumem rukou jako nad nějakou „odchylkou od normy“, která zase přejde. Jenže tento „neobvyklý generační vzorec“ se začíná projevovat napříč světem. Také v Americe je až polovina mladých mužů přesvědčena o tom, že čelí některému z typů diskriminace. A data shromážděná analytickou společností Gallup ukazují, že muži na celém světě jsou více konzervativní, zatímco ženy jsou více progresivní. Možná je to ohrožením mužských pozic, rozpouštěním hranic mezi tím, co je vnímáno jako „ženské“ a „mužské“, a obecně tím, že svět, který tu byl dříve, mizí. Ovšem jak se ukazuje, vzhlížet ke generacím mladých lidí jako k naději na progresivní změnu či těm, kdo budou v jejím čele, se může časem ukázat jako velký omyl.