„Chlap, když si chce zakrýt pupínek korektorem, leze pomalu pod stůl. S homofobií se setkávám běžně,“ říká fanoušek pánského líčení
Pracuješ v nejmenované firmě, kde se kosmetice přímo věnuješ – pomáháš ji zákazníkům vybrat. Je tohle tvá vysněná práce?
Není. Miluju tu práci, jsem nadšený ze všeho – že jsem kolem produktů, samozřejmě mám slevu, takže mám i doma hodně věcí, zároveň mám povoleno být v práci nalíčený a nikomu to nevadí. A to je pro mě důležité. Kdybych pracoval někde v kanclu, možná by to lidi nesli hůř. Kdo ví. Ženám se líčení promíjí všude, ale když tam nakráčím já, není přehlédnutelné, jak se na mě lidi koukají. Několikrát mi to pokazilo i pohovor. Připadám jim jako exot. Problém je, že já exot jsem. Exot, co ale potřeboval práci.
Já jsem celý život snil, že jednou budu mít svou značku kosmetiky. Miluju, když si někdo tenhle sen splní. Třeba v zahraničí Jeffree Star, Kylie Jenner a mohl bych jmenovat dál. Mám nakoukaná všechna jejich videa, pouštím si je klidně i několikrát. A vždycky si představuju, jaké by to bylo, kdybych mohl být jedním z nich.
Vnímáš to jako plán do budoucna, nebo spíš nedosažitelný sen?
Spíš to druhé. Čím jsem starší, tím víc vím, kolik tyhle věci stojí. Já nemám žádné velké úspory, nemám ani vlastní byt. Nemám auto, nemám nic. Když chcete rozjet podnik, stojí to peníze. A když chcete dělat kosmetiku, je to opravdu hodně drahá záležitost.
Nevím, jestli jsi někdy viděla záběry z takové výroby. Třeba Jeffree Star to celé dokumentoval při přípravě paletky se Shanem Dawsonem. Já jsem se tam úplně viděl. Hrozně moc toužím něco takového dělat na sebe. Ale to je prostě jiný svět, úplně jiné peníze a možnosti.
Mluvil jsi o tom, že jsi i na pohovory, tedy v běžném životě, nosil make-up. Máš pocit, že ti třeba právě ty pohovory nevyšly kvůli vzhledu?
Jasně. To bylo znát. Jakmile někam přijdete a máte se ucházet třeba o pozici číšníka a oni se vás místo na zkušenosti začnou hned ptát, jestli se líčíte sám a nosíte „to“ běžně, tak víte, že si myslí svoje. Takových rozhovorů jsem už absolvoval hodně. Taky si běžně něco vyslechnu třeba v tramvaji. Jsem na to zvyklý, ale to nemění nic na tom, že mě to mrzí.
Často tě lidé kritizují a pomlouvají? Třeba právě na ulici nebo v dopravních prostředcích?
Každý den. To vidíš, jak si začnou šuškat, když nastoupím. Přitom nejsem žádný trhan, jsem slušný. Mám pěkné, čisté oblečení, voním… Nikomu nevadím. Jen si musí všichni špitat o tom, že mám umělé řasy a barevné stíny. Kolikrát jsem slyšel, jaká jsem buzna a jak jsem divnej. Přitom podotýkám, že nechodím jako klaun. Jediná věc, která mi v životě jde, je líčení. Vždycky vypadám dobře a mám všechno tip-ťop!
Je Česko připravené na nalíčené muže?
Jsme v tomhle hrozně zaprděný národ. Chlap, když si chce zakrýt pupínek korektorem, leze pomalu pod stůl, aby si to tam tajně ťupnul. A ještě se za to tak stydí, že to rozmaže do němoty a vůbec si nepomůže. Přitom co je na tom trapného? I heterák může chtít mít hezkou pleť. To ani není věc orientace, ale prostého vkusu a sebepéče.
Ty gay jsi. Narážím na to proto, že ses mi zmínil, že jsi často terčem homofobních útoků…
Ano. Já gay jsem, netajím se tím a ano, mám i hodně výrazný vkus. Nejsem trans, nenosím ženské oblečení, ale prostě miluju make-up. A lidi v tom nevidí žádnou logiku. Mnohokrát se mi stalo, že mě někdo začal přesvědčovat, že jsem teda asi ženská. Ale já přeci vím, kdo jsem! Jsem kluk, jen mám rád líčení. Tečka.
A líčení jsem měl rád i na střední. Tam jsem to samozřejmě schytal zprava i zleva. Myslel jsem si, že mezi dospělými to bude lepší, ale to jsem se hodně pletl. V bývalé práci jsem se skoro složil. Nikdo se mnou nemluvil, všichni si o mně povídali. Skončil jsem, protože mě nakonec i vyhodili, protože jsem nedělal svoji práci. Ale já ji nestíhal proto, jak jsem byl ve stresu a necítil jsem se mezi ostatními dobře. S homofobií se setkávám prostě běžně.
Když jsi kluk, který po světě chodí s cut crease (způsob líčení očí, pozn. red.), zvykneš si, že za sebou běžně ve výtahu slyšíš posměšky nebo že se na tebe lidi divně culí. To ještě snesu. Co nenesu dobře, je, když mi někdo i v obchodě s kosmetikou začne říkat, jestli jsem normální a ať si jdu umejt obličej. A nejhorší je, že ani moje rodina to moc nebere. Ne teda celá – mamka je v pohodě, ségra taky a táta to taky bere. Mají mě rádi a já je. Ale třeba před babičkou to je vždycky scéna. Pokaždé se mě ptá, proč to dělám, jestli se nestydím, a lomí rukama, jako bych něco provedl.
Nesla by lépe, kdybys byl nenalíčený gay?
O trochu. Aspoň by to prý nebylo tak vidět.
Mnoho čtenářů se jistě bude ptát, proč se líčíš, pokud ti to přináší tolik nepříjemných situací. Ale já myslím, že chápu – je to forma tvého sebevyjádření, že?
Přesně tak! Jsem to prostě já. Baví mě to, naplňuje, líbí se mi, jak to vypadá, je to prostě svět nekonečných možností a forma, jak sám sebe poznat, pochopit svoje rysy, přijmout svůj vzhled. Lidi tvrdí, že se líčí jenom ošklivci. Ale to je hloupost! Líčí se ti, kterým se to líbí, umí vytáhnout svoje přednosti a baví je to. Jestli něco chci, aby se ke čtenářům dostalo, tak to, aby se chlapi – gayové i heteráci – sebrali. Aby se nestyděli. Pokud se chtějí líčit jako já nebo si aspoň občas pomoct s kruhy pod očima nebo pupínkem, aby to udělali. Podle mě tím o mužnost nepřijdou. Kreativita a krása není věc jen žen!
