Proč boj o práva LGBT+ lidí nekončí: USA představilo 500 zákonů proti LGBT+, Evropa je ohrožená taky

Když v roce 2021 zákonodárci v USA představili více než 250 zákonů namířených proti LGBT+ lidem, zděsili jsme se my, lidskoprávní organizace a samozřejmě také queer obyvatelé Spojených států. To, jak děsivě působí, že loni padlo takových návrhů více než 500, nejde moc dobře popsat.

Od zákazů dragu po zákaz trans lidí ve sportu, politici se vydali různými cestami, jak omezit svobodnou existenci LGBT+ lidí a nerovnoprávnost podpořit zákony. Není to ovšem jen USA, ale podobné snahy se dějí – leckdy úspěšně – v Evropě. Důvod je alarmující.

Zákazy drag queens

Drag je zábava, umělecké vyjádření, nadsázka, parodie, humor ale i bezpečné útočiště pro ty, kdo nechtějí nebo nedokáží žít podle pravidel prudérní společnosti. Ke queer komunitě neodmyslitelně patří. Což je možná přesně ten důvod, proč se ho loni v USA pokusilo 16 států legálně omezit.

Zákazy dragu ovšem slouží také jako manipulace veřejnosti, používají nebezpečnou anti-trans rétoriku a vytvářejí dojem, že queer lidé, kteří se oblékají (ať už z jakéhokoliv důvodu) do šatů typicky jiného genderu, představují nebezpečí. Mnohdy se tyto zákony maskují jako ochrana dětí.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

„Hanba guvernérovi Leemu a extremistickým zákonodárcům, kteří jsou za tyto diskriminační zákony namířené proti LGBTQ+ lidem zodpovědní. Nejde o ochranu mládeže – jde o šíření nebezpečných dezinformací proti transgender komunitě,“ uvedla Sarah Warbelow, právní ředitelka organizace Human Rights Campaign. „Jde o zdvojnásobení snah o útoky na drag umělce a transgender mládež. Tito extremističtí politici, kteří složili přísahu, že budou chránit všechny lidi ve svých státech, nám jasně a nahlas říkají, že nemají v plánu prosazovat základní práva ani projevovat úctu ke všem svým voličům. Musíme se postavit, ozvat se a zakročit proti radikálním politikům dříve, než nás připraví o další svobody.“

Naštěstí se ukázalo, že navržené zákony proti dragu mnohdy neobstojí, když přijde na jejich kritiku před soudem. V Tennessee a Texasu, kde byly navrženy jedny z nejpřísnějších, nakonec vůbec neprošly. V Arkansasu a Severní Dakotě zase musely být natolik zjemněny, že už nemá smysl je prosazovat. LGBT+ komunity si přesto neoddechly. Strašák perzekuce nad nimi stále visí a některé kluby proto celý rok omezují své fungování, aby neohrozily komunitu, pro kterou se staly útočištěm.

Nařízení proti trans lidem

Loňský rok byl v USA tragický zejména pro trans lidi, kteří mají mnohdy postavení špatné nejen v rámci cis-hetero lidí, ale také mezi queer lidmi. V roce 2023 situaci ještě zhoršilo 20 navržených zákonů omezujících přístup k tzv. genderově afirmativní péči. To jsou služby, které mají podporovat a potvrzovat genderovou identitu jednotlivce. Patří sem například psychologická péče, hormonální terapie nebo chirurgické zákroky. Pro transgender lidi je taková péče zásadní.

V USA ale kvůli novým zákonům aktuálně přes 105 000 mladých trans lidí žije ve státě, kde na takovou péči nedosáhnou. Téměř 93 000 z nich žije ve státě, který omezení péče zavedl loni.

Omezení svobod trans lidí se pak týkalo také sportu. 23 států navrhlo zákony, které trans lidem zakazují soutěžit ve sportovních týmech odpovídajících jejich genderu, typicky s odůvodněním, že to přispívá k férovosti sportu. V praxi tyto zákony dopadají nejvíce na trans děti a mladistvé, kteří se kvůli nim nemohou zapojit do sportovních družstev ve školách. V zemi, kde je hraní sportu na základní nebo střední škole důležitým sociálním prvkem a téměř statusovým symbolem, to vede k vyloučení z kolektivu.

Neříkej gay

Co se školství týče, musíme zmínit ještě další zákony, které jsou známé pod označením „Don’t say gay“ („neříkej gay“). Původně tato nařízení omezovala diskutování o LGBT+ lidech na prvních stupních základních škol, dneska ale platí na všech stupních škol a některé státy navíc zavedly vlastní podoby původně floridského zákona „na ochranu rodičovských práv ve vzdělávání“, které určují, co přesně učitelé smějí nebo nesmějí říkat nebo jak se sami smějí prezentovat.

Politické body

Většina z navržených a představených zákonů nakonec naštěstí legislativními procesy neprošla a platnými zákony se nestala. Přes 80 návrhů ale uspělo, což je asi 16 % z nich. I ty, které skončily na úrovni návrhu, jsou ale děsivé. Ukazují totiž, jak moc nenávist funguje jako nástroj k politické kariéře. Zejména v té pravicové republikánské, kde se mnozí zákonodárci snaží vyhovět očekáváním jejich voličské základny.

„Nechtějí být vnímáni jako méně konzervativní nebo méně aktivní, a tak v některých případech v některých státech vidíme předkládání návrhů zákonů spíše jen proto, aby politici nezůstali pozadu na žebříčku konzervativnosti, než že by doufali, že skutečně vejdou v platnost,“ uvedl politolog Gabriele Magni.

Evropa na hraně nenávisti?

Politické body jsou také jeden z důvodů, proč ani Evropě nemáme klid od snah postavit LGBT+ lidi mimo zákon nebo „aspoň“ omezit jejich práva. Podařilo se to třeba Maďarsku, které před lety zavedlo podobné zákony „na ochranu dětí“ jako Rusko. 15 Evropských států se proti němu ale spojilo v mezinárodní žalobě, kterou některé lidskoprávní skupiny popisují jako největší lidskoprávní spor v historii EU. Taková podpora je vítaná.

Na druhou stranu ale nelze nevnímat, že se nálada v evropské společnosti zostřuje. I přes zlepšení na legální úrovni (řada Evropských zemí zavedla velmi pozitivní zákony ve prospěch LGBT+ lidí či dokonce na jejich explicitní ochranu), existuje v Evropě anti-queer hnutí. „Anti-LGBTQ lobby má v současné době velký vliv, ale to se zatím neodráží na společenských změnách,“ uvedl Remy Bonny z LGBT+ organizace Forbidden Colors.

LGBT+ komunita je jednou z nejčastějších obětí dezinformátorských skupin a kampaní. Jde o narativ „anti-genderového hnutí“, které tvoří některé církve, američtí evangelikáni, extrémní pravice a podobné organizace. Hnutí za posledních dvacet let vytvořilo široké mezinárodní koalice a vytvořilo si tak efektivní síť nenávisti. Vyměňují si poznatky i strategie a lépe tak šíří proti-duhový narativ.

Tím, kdo tyto aktivity z velké části financuje, je Rusko. Nárust anti-LGBT narativů a aktivit ve společnosti tak není jen odrazem vlastních názorů lidí, ale je výsledkem systematické agendy. K čemu to Rusku je? Vytváří to napětí ve společnosti. A tam, kde je společnost silně polarizovaná, je těžké pro levici a pravici, aby nějak spolupracovaly. Výsledkem je oslabený stát, což se agresorovi jako Rusko hodí.

Ochrana LGBT+ práv v Evropě i ve světě tak přesahuje práva a životní důstojnost jednotlivců nebo jedné společenské skupiny. Bonny věří, že jde o otázku národní bezpečnosti. „Skutečnost, že obrana práv LGBTQ není považována za prioritní národní bezpečnostní riziko, znamená, že Evropa není schopna se bránit stejnými prostředky.“