Jak vypadá exorcismus naruby? Sexuální zneužívání v církvi není otázkou homosexuality, ale moci. V Česku jsou možná stovky obětí
Víte, co je to exorcismus naruby? Když démon řekne knězi, aby opustil tělo dítěte. V angličtině je tento vtip pro silné žaludky ovšem ještě trochu lepší, protože obsahuje nepřeložitelnou slovní hříčku stavějící na shodném výrazu pro „vystoupit z“ a, ehm, „udělat“. Ano, „udělat“ v tom významu, ve kterém si myslíte: Do you know what a reverse exorcism is? It’s whe the demon tells the priest to get off the kid. Suché, hořké, a… pravdivé?
Zneužívání faráři, kněžími a dalšími církevními hodnostáři je fenomén, který zaznamenal někdy každý. Ne že by snad každý byl někdy znásilněn ve zpovědnici, ale kauzy, které takové případy vyvolávají, proletí společností jako bouře a zanechají mnoho rozčilení, mrzení a taky otázek. A je to správně. Pokud totiž nějaký jev prosycuje jedno prostředí takto intenzivním způsobem, je více než namístě se ptát, jak je to možné a jestli by s tím, proboha, nešlo něco dělat.
Nejsou teplí, ale mocní
Jelikož je římskokatolická církev, která u nás převažuje, extrémně mužská organizace, je také většina pachatelů církevních zneužívání mužského genderu. Většina obětí jsou ovšem také muži. Nebo mnohdy spíš chlapci, oběti jsou totiž nezřídka kdy nezletilé. Zneužívaných kluků je vlastně takové množství, že se z toho stal až lidový „vtip“. Farář = úchyl na chlapečky. A možná právě odtud pak pramení i zastaralá, špatná a diskriminující představa, že homosexuálové jsou všichni pedofilové. Jistě takoví existují, ale zdaleka ne všichni. Stejně jako nejsou pedofilní všichni heteráci.
O souvislosti zneužívání s homosexualitou jsou přesvědčení také někteří lidé přímo v církvi a případy zneužívání považují za důkaz toho, že by gayové měli být z církve vyháněni. „Je na čase přiznat, že v hierarchii katolické církve je homosexuální subkultura, která ve vinici Páně působí obrovskou zkázu. Řekl bych, že příčinou [zneužívání] je homosexualita,“ uvedl před několika lety americký biskup Robert Morlino, který tím pochopitelně vybudil další diskuzi. Jenže výzkumy, které hledaly vzorce v církevním sexuálním zneužívání, nenašly žádnou souvislost se sexuální orientací.
Proč je tedy tolik obětí církevních násilníků mužského genderu? Protože římskokatolická církev je právě tak extrémně mužská organizace. Kolem oltáře se pohybovali vždy muži, protože podle církevního učení byli za apoštoly a presbytery Kristem povoláni právě jen muži. Pro faráře se sexuálními choutkami tak byli mnohem víc po ruce mladíci a chlapci než dívky. Podobně jako se v mužských věznicích náhradním sexuálním chováním u hetero mužů stává stejnopohlavní styk.
Podle Johany Nejedlové z organizace Konsent, která se zabývá ochranou obětí sexuálního násilí a jeho předcházení, je ale za zneužíváním moc duchovních. „Tento fenomén má podobné principy a mechanismy v jakémkoliv prostředí – většinou to souvisí se zneužíváním moci. To, co se děje v církvi, podle mě není výrazně odlišné od toho, co se děje v jiných prostředích. A myslím si, že je potřeba na to tak nahlížet,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas.
Neukojení celibátem?
Další věcí, kterou jako příčinu tak častého sexuálního zneužívání v církvi slýchám – například i od svých známých nebo obecně ve společnosti, je celibát. Kněží, kteří nesmí mít sex, jsou prostě neukojení a leze jim to na mozek, dal by se argument stručně shrnout. Jak moc je pravdivý, je ovšem otázka. „Opravdu se nedomnívám, že celibát je střed toho problému – ke zneužívání dochází i v rodinách nebo ve firmách, kde celibát není,“ říká premonstrát Marek Drábek, který se problematice sexuálního násilí v prostředí katolické církve aktivně věnuje. Problém podle něj není v celibátu jako takovém, ale ve vztahu celibátu a nezralého člověka. Cesta má být ovšem nikoliv ve zrušení zákazu, ale v péči o zralost kandidátů na kněžství a informovanosti. Jinak řečeno, knězem by se neměl moci stát nezralý blbec.
Zdroj: GiphyJak tomu předejít?
Není-li zrušení celibátu řešením, nabízí se otázka, co jím tedy je. Podle Drábka to není ani zrušení zpovědního tajemství, a tedy otevření možnosti, aby např. faráři, kteří se u zpovědi o nějakém zneužívání dozví, mohli kontaktovat policii a nelegální dění nahlásit. Taková změna by totiž prý vedla ke ztrátě důvěry. Místo toho by prý měli kněží vědět, jak s člověkem pracovat, když se takové informace objeví. Místo, aby to nahlásili sami, měli by obětem umět pomoct k tomu, aby dokázaly zneužití nahlásit samy.
Možná by ale pomohlo také to, kdyby se předešlo situacím, že násilníci nebudou adekvátně potrestaní. Třeba tím, že se zruší církev. Gigantická mezinárodní organizace zažraná do myslí obrovských mas lidí a mašinerie moci bude nejspíš dělat vždy vše pro to, aby skandály a obvinění, která mohou její „čistou“ pověst poškodit, co nejvíc ututlala a zneviditelnila. Jasně, že by mohla pachatele zneužívání nechat patřičné právní spravedlnosti a vypadat jako instituce, která stojí na straně dobra, ale to by připustila, že v ní vůbec k něčemu takovému dochází a že není dokonalá. Takže podle pravidla, že co oči nevidí, to srdce nebolí, pečlivě roky ututlává jakékoliv podobné excesy. O čem se neví, to se nestalo.
Kdyby ovšem církev jako jedna obří organizace s vlivem na politiku, ekonomiku a lidskou hloupost neexistovala, nemohla by viníky chránit, a ti by – snad, možná – nebyli v takovém pokušení. Snad už jen proto, že by za sebou neměli právě tuto oporu. Ale představa je to asi moc naivní. Jednak církev asi nikdy nedovolí, aby přestala existovat, jednak si hodně lidí myslí, že je to omezování svobody, a pak taky nejspíš násilníci budou násilníky i bez opory v nějaké organizaci.
Jediné falešné obvinění
Naštěstí ale všechny zvěrstva sexuálního násilní ututlaná nezůstávají. V roce 2019 uvedla polská katolická církev, že od 90. let ví o 382 případech sexuálního zneužívání dětí duchovními. Německo si nechalo detailní studii zpracovat v roce 2018. Odhalila, že zneužívání se dopustilo 1670 zástupců církve, obětí bylo 3677.
V Česku to tak dramatické být nemusí. Nejen proto, že nejsme tak velká země, ale také proto, že u nás církev nikdy nevedla uzavřené vzdělávací instituce. O většině sexuálního zneužívání v církvi ale nevíme. Podle bývalého církevního soudce Jana Rozka, jsou u nás postižených stovky. To ovšem neznamená, že by tu bylo i tolik násilníků. „Pokud je v Česku sto nebo i více obětí, obecně se říká stovky, tak to neznamená, že je zneužívalo sto kněží. Obecně kněz mívá šest až devět obětí,“ vysvětlil Rozek pro Seznam.
Zaznamenaných případů bylo k roku 2019 ovšem jen 53 – jsou to ty, které skončily u soudu, zbytek obětí o zneužívání nikdy nepromluvil. Medializovaných případů je pak k roku 2019 jen třináct. A jen jedno obvinění z nich se nakonec ukázalo jako neoprávněné. V případu z roku 2019 z Javorníku si oběť zneužívání vymyslela, aby získala odškodné.
