
Rozhovor se záletníkem: Je podvádění bez emocí stále nevěra? A proč vnímá kontrolu telefonu jako horší vztahový přestupek?
Dave, my jsme se dohodli, že si budeme povídat o nevěře a že se nemám bát být trochu rýpavější, abychom se dostali k jádru. Za takovou otevřenost ti předem děkuji. Uvedeš naše čtenáře do života, který si vedl v Praze?
Já jsem se narodil mimo Prahu, jsem z menšího města, ale do Prahy jsem jezdil občas za kamarády. Hlavně zapařit. Poznal jsem tak hodně lidí a jednou jsem narazil na fakt skvělého kluka. Nejsem typ, co by se styděl někoho pozvat na skleničku, ale s ním jsem nervózní byl. Zkrátím to – fakt jsem se zamiloval. Jedno vedlo ke druhému a já jsem se za ním do Prahy nastěhoval. On ještě studoval, ale naštěstí měl od rodičů byt, takže to bylo super. Sestěhovali jsme se, našel jsem si v Praze práci a všechno bylo prostě skvělý. I želvu jsme měli.
Musím se pousmát té želvě. Je to nějaký tvůj důležitý point? Zvířecí důkaz závazku?
Přesně, jak říkáš. Chtěli jsme zvířátko, které nebude jenom plavat jako ryba, zároveň ale aby se mu nestýskalo, když budeme dlouho někde pryč. Přítel toho měl hodně ve škole a já jsem často jezdil domů za rodinou, chodil do práce… na psa to fakt nebylo. A křeček umře příliš rychle, nechtěli jsme být smutní. Takže želva za mě byla ideální volba. Pořídili jsme si ji asi rok a půl po našem prvním rande. Přáli jsme si ji dřív, ale divili byste se, kolik toho taková želva potřebuje. Nebudu tím nudit, ale fakt to byl proces.
Jak dlouho jste spolu s přítelem byli? Vím totiž, že je váš vztah už pasé. A že tomu předcházela emocionálně opravdu náročná situace…
Skoro pět let.
Bylo to náročný. Bylo tam hodně breku. Snažil jsem se to napravit, taky jsem ale řekl pár věcí, které jsem říct neměl, když jsem se snažil bránit… Obecně to byl mazec.
Tak tady tě zastavím. Co jsi řekl, cos neměl?
Věc se má tak, že mi přítel přišel na „nevěru“. Ty uvozovky jsou tam důležité. Já to tak totiž vůbec nebral. Nikdy jsem neměl úplně striktně monogamní vztah. Podle mě to není u nás (mezi gayi – pozn. red.) normální. Prostě můžete mít jednoho, kterýho milujete, ale když si někde zaflirtujete, tak to přeci nevadí. Minimálně já to tak bral a vůbec by mi nevadilo, kdyby si přítel někde užil. Hlavně, že se vrátí domů. To není přeci o emocích, spíš o nějakém vybití a zábavě.
Myslíš si, že gayové obecně to tak mají a tvůj přítel je výjimka?
Myslel jsem si to, ale teď fakt nevím. Nikdy mě to nenapadlo tak moc řešit. Dokonce jeho kamarádi ze školy jsou kluci – i pár hošanů. Bral jsem to tak, že určitě něco proběhlo, ale bylo mi to jedno. Ani by mě nenapadlo do toho rýpat.
Co ty jsi do té doby považoval za nevěru?
Emoce. Prostě plánovat někde s někým další želvu, když to řeknu blbě.
Ale sex ne? A další intimnosti?
Sex můžeš mít s cizím cápkem z baru. U nás fakt nehrozí nějaké nechtěné rodičovství. Nevím, celé mi to připadá hrozně nepochopitelné.
A abych se vrátil k tvé otázce – právě to jsem řekl i partnerovi. Že nechápu, že je tak úzkoprsý. Že je nedospělý a citově nevyzrálý, když nechápe, jaký je rozdíl mezi láskou ve vztahu a nějakou zábavou, která nic neznamená.
Toto jsi použil v hádce?
Taky hodně jiných věcí.
Třeba?
Samozřejmě to, že je mladší než já, a tak má asi málo zkušeností. Je to ještě trochu dítě, když takhle přemýšlí: že bude v životě s jedním klukem a na ostatní se ani nepodívá. Za mě to takhle v dospělém životě nechodí. Na chlapa je to prudérní, zbytečné, stresující, omezující, skoro stalkerské.
Nazval jsi přítele stalkerem. Proč?
Protože mi vlezl do mobilu! Tvrdil, že měl podezření. Něco si přečetl a bylo. Ale to byly jenom obyčejné sexemesky. Já ani nevím, co ten kluk z chatu dělá za práci nebo jak se jmenuje jeho máma. Je mi to jedno. Jen mi přišel sexy, tak jsme si povídali, párkrát jsme se viděli, něco proběhlo... a tečka. Neměl jsem s ním v plánu nic většího. Takových bylo a bude…
To jsi také řekl svému příteli? Že takových bylo a bude?
Ano. Ale jak se ukázalo, nebyla to nejlepší strategie. (smích) Vím, že je hloupé se smát, ale já fakt musím, protože nevím, jak už jinak reagovat. Já byl připravený s přítelem prožít celý život. Vůbec nechápu, že se to zaseklo na takové blbosti.
Je to o komunikaci? Nevěděl jsi, že je přítel monogamní?
Věděl, ale říkal jsem si, že co oko nevidí… Nevím, opravdu si myslím, že jsem to jenom podcenil. Neměl jsem zlý úmysl. Přeci pokud nemáte zkušenosti, jak můžete vědět, co se vám líbí? Potřebujete trochu vyjet z kolejí, abyste dostali nové nápady, jiskru… Omlouvám se, že jsem trochu nepříjemný, ale přijde mi, že to opakuju pořád dokola – jemu, tobě… Jemu jsem to říkal už mockrát a on to pořád nechápe. Pokud chce monogamii, tak fajn, zkusím to. Ale měl si to víc prosadit.
Jak si to mohl prosadit v situaci, kdy jsi o jeho preferovaném stylu vztahu věděl a o bokovkách jsi mu neřekl?
To mě pěkně griluješ a já chápu, kam míříš. To je věc, která mě mrzí. Měli jsme si to vykomunikovat líp. Měl jsem mu víc vysvětlit, jak to mám já. Ale já si upřímně nemyslím, že by přistoupil na moji verzi, a proto jsem to ani nezkoušel.
Takže ve finále jsi věděl, že bude zle, když to praskne a rozhodl ses to risknout…
Vlastně ano, ale nemyslím si, že je to fér. Kdyby dodržel jednoduché pravidlo nekoukat partnerovi do mobilu, bylo by všechno v pohodě. Já bych mu nikdy neublížil tím, že bych ho někde zanedbával nebo se bavil s jiným, když tam on je.
Ty v tom celém sporu řešíš úplně jiný problém než tvůj přítel. Myslíš si, že narušení tvého soukromí je stejný „přešlap“ jako nevěra, pokud ten název pro jednou připustíme? Či dokonce větší?
Podle mě je to jednoznačně horší. On mi nevěřil, že ho miluju, jinak by mě nekontroloval. Každý má právo na soukromí. Do mých zpráv, pošty, telefonu, notebooku a tak dále mi nikdo nemá co lézt. To bych nedělal ani svému dítěti. Nikdy. To se prostě nedělá! Já jsem podle mě neprovedl nic zlého. Já jsem ho nikdy nepodvedl emocionálně. Nikdy. Chtěl jsem s ním strávit zbytek života.
Myslíš, že zvládneš pochopit jeho úhel pohledu?
Já chápu, co mi říká. Ale nechápu, že to tak má. Připadá mi to jako obrovská hloupost. Ať se na mě nikdo nezlobí, na to názor nezměním.
Je tu ještě šance na návrat? Nebo je vše ztraceno? Připadá mi, že se vlastně oba milujete, ale tenhle váš spor je zásadní a je potřeba najít nějakou pro oba vhodnou cestu, pokud se k sobě máte vrátit.
Já nevím. Musel jsem se odstěhovat, přišlo mě to na hodně peněz. Ve finále mě připravil nejen o soukromí, ale i o zázemí jen proto, že mu vadí, že se s někým pobavím mimo jeho záběr. Zlobí se na mě, ale já na něj taky. A nebudu se omlouvat za něco, co si myslím, že ve finále přehnal on.
Komunikujete o tom?
Střídavě. Buď je ticho, nebo mi může shořet telefon v ruce, jak si píšeme a voláme – hádáme se. Upřímně nevím, co s tím.