Seznamte se s Honzou Mrkousem. K účasti na Love Islandu se dostal jako slepý k houslím, odešel ale s největší možnou výhrou. Láskou
Honzo, jak vypadal tvůj život před Love Islandem?
Primárně jsem byl zatím vždy student. Studoval jsem jeden bakalářský titul na Univerzitě Karlově konkrétně na Institutu ekonomických studií a do toho jsem navštěvoval VŠCHT, kde jsem se věnoval oboru chemie. Tak nějak jsem se tyto dvě věci snažil kombinovat a shodou okolností jsem se rok před nástupem do Love Islandu dostal na stáž do Portugalska, kde jsem následně dostal plný úvazek na pozici projektového managera. Pár měsíců jsem pracoval i v Madridu.
Máš v plánu se této práci věnovat i nadále?
Určitě. S návratem do Portugalska je to ale složitější. Byl jsem domluvený na remote práci až do září tohoto roku a následně jsem se měl vrátit do Lisabonu, ale v ten měsíc přišla nabídka nastoupit do Love Islandu, čehož jsem využil s tím, že až to všechno skončí, naskočím do starých kolejí. Nepočítal jsem, že bych si na ostrově našel někoho, s kým bych chtěl následně budovat vztah tady v Praze.
Uvidíme, jak to s Lisabonem nakonec dopadne, ale zatím to vypadá, že se tam vrátím v lednu, dostanu další projekt a budu tam zase pracovat. Ve výsledku za to budu moc rád, je to super práce. Člověk se pohybuje v okruhu mladých kreativních lidí, kteří mají zajímavé nápady a zároveň se v tomto odvětví dá kombinovat má znalost financí a chemie.
A jak to bylo s tvým nástupem do Love Islandu? Nepodával sis přihlášku?
Nepodával. To je totiž hrozně zajímavý příběh. Já jsem vůbec nevěděl, co Love Island je, až do momentu, kdy jsem vkročil do vily.
Jel jsem na Colors of Ostrava a po třetím dni festivalu, kdy už člověk bývá trochu unavený, jsem šel na koncert nějakého kolumbijského punku v takovém roztrhaném tričku. Sám jsem tam poskakoval úplně špinavý od hlíny, opravdu jsem nevypadal moc hezky, a v ten moment za mnou přišla jedna paní z produkce, jestli náhodou nechci jet na Love Island. Jak jsem ale říkal, já vůbec netušil, o co jde. Bylo mi řečeno, že je to taková placená dvouměsíční dovolená na Kanárech. Tak říkám: „No, to si musíme podat ruku.“ Šel jsem na casting ještě v tom samém oblečení a všechno se podařilo. Takže jsem byl takhle na poslední chvíli oslovený a ve výsledku to dopadlo, až překvapivě dobře. Opravdu jsem nečekal, že tam potkám Paulínu.
Doporučil bys ostrov lidem, kteří hledají opravdovou lásku?
Myslím si, že velká část účastníků tam nešla primárně pro lásku. Už jen ta šance, že vám někdo cizí vybere perfektního partnera nebo partnerku, je aspoň z mého pohledu extrémně malá. Jsem přesvědčený, že to tak vnímala i většina ostatních. Přišli jsme tam získat nějakou novou zkušenost, samozřejmě peníze a také to funguje jako dobrý životní reset. To jsou asi takové základní tři motivace a myslím, že láska k nim nepatří, ale mně se shodou okolností opravdu povedlo ji tam najít, přestože jsem k tomu byl velmi skeptický. Možná že čím míň se láska hledá, tím spíš se pak najde.
Máš pocit, že tam byl nějaký pár, který svou lásku jen předstíral za účelem výhry?
Nebýt na vile upřímný nebo si na něco hrát je extrémně těžké. Lidé, kteří to sledují v televizi vidí pouze hodinu sestříhaných záběrů, ale realita je taková, že my jako účastníci jsme byli pod kamerami 24 hodin denně, a to už člověk nemá šanci udržet jakoukoliv masku. Zároveň produkce vidí a pozná momenty upřímnosti a ty do vysílání vybere, a to nejen díky skvělým psychologickým analýzám a spoustě lidem, kteří koukají na to, jak se chováme.
Zároveň v momentě, kdy se začíná blížit finále, už jsou páry sblížené a nastává čas, kdy musí přesvědčit diváky, že ta jejich láska je ta nejlepší, což je za mě asi moment, kdy začíná nějaký způsob hry.
Není moc psychicky náročné to, že mají účastníci kolem sebe neustále kamery? Neškodilo to v začátcích vašemu vztahu s Paulínou?
Určitě ano. Myslím, že nikdo není zvyklý být pořád před kamerami. Člověka hrozně unaví snaha vypadat na kamerách nějakým způsobem dobře a dávat si pozor na to, aby se nedloubal v nose a říkal věci tak, aby dávaly smysl. Na konci to už bylo znát na všech.
Dobrý vztah se buduje na základě toho, že si dva lidé extrémně důvěřují a sdělují si věci, které jsou hodně intimní. A na Love Islandu jste těmi kamerami úplně svlečení, cokoliv řeknete, slyší úplně všichni. Tím pádem se těžko druhému můžete svěřit, těžko se buduje důvěra, a to nás na začátku hodně brzdilo. V jeden moment jsme kvůli tomu na vile dokonce měli konflikt. Když jsme spolu jednou sdíleli opravdu intimní věci, zakryli jsme si mikrofony, abychom ten moment měli jen mezi sebou, což samozřejmě naprosto popřelo to, o čem Love Island je, ale my jsme v tomhle upřednostnili náš vztah před show, což mi mimochodem přijde hrozně hezké, ale byli jsme za to trochu pokáráni. Takže ano, byla to na začátku velká překážka.
Tvůj Instagram před Love Islandem je plný všemožných sportů. Je to něco, v čem jste se s Paulínou našli?
Dobrá otázka. Já jsem se toho upřímně trochu bál, protože všichni mají rádi sporty a cestování, ale málokdo je do toho tak nadšený, aby si řekl, jedeme na týden spát do dodávky pod hory a budeme chodit v hlubokém sněhu. Bál jsem se, že by to ode mě mohlo Paulínu trochu odradit, ale několikrát jsme spolu byli na stěně a vypadá to, že bychom v tom opravdu mohli pokračovat společně.
Byl přechod do reálného světa hladký?
Je to těžké. Myslím, že nikdo nemá ten přechod hladký. Já jsem byl trošku v šoku, protože jsem skoro přišel o práci, firmu, kterou jsem zakládal a pozastavil jsem i školu. Dva měsíce jsou poměrně dlouhá doba a přestane se s vámi ve věcech počítat, protože tu prostě nejste a vracíte se do světa, který je trochu jiný, než na jaký jste byli zvyklí. Najednou je ze mě trochu influencer, sleduje mě hodně lidí, řeším nějaké spolupráce. Všechny tyhle věci způsobí člověku stres a je potřeba chvilka, než si uvědomí, že je všechno v pořádku a naučí se v tom svém novém světě fungovat.
