„Koučink neposkytuje instantní návod na šťastný život. Nejhorší jsou koučové s vysokou školou života,“ popisuje profesionálka v oboru
Janko, v poslední době na sebe nová profese, koučink, poutá velkou pozornost. Mnozí „koučové“ však na sociálních sítích či svých webech jen metají plytkými frázemi. Přesto nacházejí u uživatelů až překvapivě velkou odezvu. Z čeho pramení tato popularita univerzálních mouder?
Nešťastní nebo zranitelní lidé se mohou snadno nechat ovlivnit slovy s emočním podtextem, a proto jim můžou i povrchní fráze znít přitažlivě. Univerzální moudra často nabízejí jednoduchá řešení pro složité problémy. Lidé mohou upřednostňovat pohodlná a jednoduchá vysvětlení před hlubším zkoumáním vlastních situací. Je snadné věřit v zázrak, hlavně aby se dostavil rychle a bez práce.
Čím to, že najednou lidé potřebují kouče na kdeco od pracovního života přes hubnutí třeba až po vztahy a osobní rozvoj a nakonec vlastně na celý život– nic z toho dříve nedokázali správně a teď tu potřebu objevili a sami to neumí?
Civilizace je možná na vrcholu a člověk patrně nestíhá svoji evoluci ve stejném tempu. Moderní společnost je vystavena velkému množství informací a lidé často pociťují tlak a stres v různých oblastech života. Pozornost je to, oč tu běží. Lidé musí zpracovávat velké množství informací a čas začíná být úzkoprofilovým zbožím. Zastavit se, zklidnit a uvědomit si, co vlastně potřebují.
Vzniká tak poptávka po lidech, kteří umí naslouchat a vytvoří podmínky pro ujasnění si svých potřeb, hodnot i priorit. A tak více než kdy předtím lidé hledají osobu, která jim pomůže udělat si vnitřní inventuru a ujasnit si budoucí směr života.
To zní spíše jako popis práce pro terapeuta. Liší se v něčem terapeut a kouč?
Všem, kdo hledají nějaké řešení, může pomoci jak kouč, tak i psychoterapeut nebo psycholog, vždy podle kontextu situace. Lišit se ale může kvalita poskytovaných služeb. V případě psychologa je výhodou to, že se jedná o živnost vázanou, a tudíž jsou přesně stanoveny podmínky pro její udělení. Psychoterapie i koučování spadá pod živnost volnou. I když část těchto odborníků dělá kroky pro institucionalizaci a existují profesní organizace, do nichž je možné vstoupit a pomyslně deklarovat splnění nějakých formálních požadavků, a tedy i kvalitu, pořád je to živnost volná…
Z toho soudím, že za určitých okolností koučink může sklouznout spíše než k profi-službě k tomu, co by zastal „pokec“ s kamarádkou. Neměli by tak lidé vyhledávat právě spíše psychologa?
Pravdou je, že koučink je možné nazvat i mladším sourozencem psychoterapie. A dost technik z psychoterapie využívá. Základní koučovací model, který koučink vymezuje, je GROW, což znamená, že směřuje k hledání řešení, analýze variant a přípravě kroků pro realizaci cíle. Ovšem praxí se mi jednoznačně potvrzuje potřebnost znalosti emoční inteligence a poskytnutí sebepoznání klientům v oblastech, které emoční inteligence zahrnuje.
Aby člověk jako kouč mohl pracovat s klientem efektivně, nejdřív tohle vše také potřebuje vědět o sobě a pravidelně si dělat svůj osobní audit. A ano, koučovi se může stát, že na začátku své praxe sklouzne pouze k pokecu. Poté by si měl ale pomocí sebereflexe a supervize toto uklouznutí uvědomit a tento nešvar ze své služby odstranit. Tím, co je ale podle mého názoru nejhorší, jsou samozvaní koučové s vysokou školou života, kteří bez výcviku nabízí záchranu druhých.
Psycholog nabízí psychologické poradenství a již tato terminologie ukazuje na to, že psycholog má k dispozici nástroje psychodiagnostiky. Samozřejmě má k dispozici širokou škálu technik, které umí pomoci. Bohužel se ale často setkávám s tím, že i psychologové velmi často překračují svoji kapacitu a poskytují za den i pět či šest setkání většinou s časovou dotací 50-60 minut. Tímto tempem následně i tento odborník spadne do začarovaného kruhu únavy, stresu a vyhoření.
Co tedy vlastně od koučinku čekat a pro koho je vhodný?
Koučink je cenný nástroj pro každého, kdo chce získat jasný pohled na své cíle, hodnoty a potřeby. Lze od něj čekat pouze to, co člověk v sobě má, nebo pro co je ochoten udělat konkrétní kroky. Koučink je tak vhodný pouze pro lidi, kteří jsou ochotni tzv. „oddřít si to sami“. Funkční koučink tak může pomoct každému, kdo má chuť změnit sebe a být aktivním tvůrcem svého života. Jinak to nefunguje. Nikdo jiný to za vás neodmaká. A upřímně – chodit si na koučink pouze pobrečet, ponadávat a litovat se, to je škoda peněz.
Za čistotu koučovacího procesu, jeho časový rámec i hledání vhodné techniky pak ručí kouč. Ten také umožňuje klientovi prozkoumat danou situaci či téma z různých uhlů pohledu. A k tomu využívá velmi racionální techniky a taky techniky, které rozum obchází. Řešení a realizace prožívané situace, to je ale v kompetenci klienta.
Když říkáte, že kouč je zodpovědný za čistotu koučovacího procesu, jak odhadnout, který kouč bude adekvátně „zodpovědný“? Jak si vůbec představit „kouče-profesionála“?
Myslím, že existuje celá řada názorů na to, jaké kompetence má mít profesionální kouč. Zákonné předpoklady pro výkon této profese v ČR lze ale čerpat pouze z § 5 občanského zákoníku, který říká: „…kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži…“ Tudíž je nutné získat relevantní znalosti…
Co tedy za relevantní znalosti považovat? Co by měl správný kouč umět a znát?
Já bych ocenila, kdyby daná osoba měla vysokoškolské vzdělání, úspěšnou praxi ve svém oboru, kvalitní koučovací výcvik. Čím více hodin prezenční výuky, tím lépe. Klidně by daný profesionál mohl absolvovat řadu dalších kurzů pro práci s emocemi. A svůj význam má také odpovídající věk kvůli zralosti osobnosti a životním zkušenostem.
Zdá se, že kritérií, která by měl správný kouč naplnit, existuje řada. Nabídka služeb koučů je ale obrovská, kde a jak najít toho správného?
Například na internetu je skutečně koučů nespočet, což může být zároveň příležitostí, ale i výzvou při hledání toho vhodného. Profesionální profil kouče by měl obsahovat několik klíčových aspektů, které by klienti mohli zohlednit při výběru, nejprve bych se zaměřila na vzdělání a praxi.
Základním požadavkem by tak mělo být akreditované nebo certifikované vzdělání. Ani to ale nemusí stačit. Je potřeba uvědomit si, že se jedná o komerční aktivity, a tak ani absolvování příslušného vzdělávání nezaručí, že kouč bude empatický člověk se schopností naslouchat a bude mít kapacitu reflektovat potřeby klienta.
A jelikož teoretická příprava je „jen“ základem, nezbytná je také praxe. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Při mých prvních 200 koučovacích hodinách jsem se pěkně zapotila. Odkoučováním první dvoutisícovky jsem přestala hodiny praxe počítat. Kouč s reálnou zkušeností má širší perspektivu a komplexnost při poskytování služby klientovi.
Při výběru kouče je možné řídit se také jeho specializací, určitě je žádoucí, když kouč svoji specializaci odvodí od původní profese.
Nakonec pak platí, že každý kouč má svůj jedinečný přístup. Je důležité, aby klienti sdíleli hodnoty a filozofii kouče a aby jim jeho styl vyhovoval. Jistým ukazatelem pro potenciální klientelu můžou být i recenze reálných klientů.
V rámci pomyslné „módní vlny“ se kouči/kami stávají i známé osobnosti, herci, herečky… Mohou i oni být kouči-profesionály?
I v tomto případě závisí odpověď na jejich odbornosti a kvalifikaci v oblasti koučování. Ačkoliv popularita může být přitažlivá, je důležité, aby měli odpovídající koučovací výcvik a schopnost poskytovat kvalitní služby. Profesionalita v oblasti koučování není omezena na konkrétní povolání; důležité jsou schopnosti, znalosti a etika.
Koučink má samozřejmě více podob. Vy se věnujete koučinku profesnímu, vedete i kurzy akreditované ministerstvem školství, to by jistě bylo možné považovat také za určitou záruku kvality. Existuje ale nějaká takováto „záruka“ i v případě koučinku zaměřeného třeba právě na osobní rozvoj, vztahy, život?
Záruky neexistují, tak jak vám žádná vysoká škola nemůže garantovat, že do světa vysílá erudovaného odborníka, tak to nezabezpečí ani žádná koučovací škola, organizace, neziskovka nebo spolek, jejichž snahou je institucionalizovat kvalitu koučinku. Já nabízím to nejlepší ze sebe, protože tomu věřím a vím, že výcvikem přispívám k šíření dobrého jména koučinku. Vychovávám si budoucí kolegy/kolegyně, zasévám koučovací dovednosti do manažerských kompetencí, kam podle mě patří.
Koučink navenek může budit dojem jistého hledání „receptu na šťastný a spokojený život“. Je ale něco takového vůbec možné?
Získat instantní návod na šťastný a spokojený život pomocí koučinku absolutně nefunguje. I kdyby vám kdokoliv tvrdil, že existuje, zasmějte se a nevěřte. Vyřešit vše rychle, levně a nejlépe za 60 minut nejde. Proč? Protože pro každého je štěstí a spokojenost něco jiného. A pro každého je jiná cesta k dosažení spokojenosti, protože každý člověk je jedinečný a jeho strategie života je jiná. Nemluvě o tom, jaké by to bylo být permanentně šťastným a spokojeným člověkem. Jak moc po takovém životě opravdu toužíme? Do života patří řešení komplikovaných životních situací, zvládání stresu, kultivování emocí a to vše je tudíž i nedílnou součástí koučinku.
