Coming out se původně vůbec netýkal LGBT lidí, ale dívek z vyšší společnosti. Jaký význam má dnes a proč „ne/vyjít ze skříně“?
Historický „coming out“
Ať dnes, či v minulosti, byl coming out samozřejmě spjat s LGBT lidmi. Odkazuje totiž k určité „životní fázi“, kdy se LGBT lidé navenek otevřeně přihlásí k tomu, kým jsou/cítí se být. Sama fráze je částí delšího slovního spojení „coming out of the closet“ (volně přeloženo „vyjít ze skříně/úkrytu“), jež má kořeny v historii pronásledování a marginalizace lidí, jejichž orientace/identita neodpovídala většinovým očekáváním, a tak se museli často právě před špatným zacházením skrývat.
Coming-outová praxe tak, jak ji chápeme dnes, vzešla zejména z afroamerické LGBT komunity, která ji však převzala z někdejší aristokratické tradice, tedy plesů debutantek, na nichž mladé urozené dívky poprvé vstupovaly do vyšší společnosti. Ne náhodou se tedy první coming outy (v období 30. let minulého století) odehrávaly právě na drag ballech (tedy kostýmovaných plesech) v New Yorku, Chicagu a Baltimoru – byť tento trend následně utlumil rostoucí odpor proti viditelnosti LGBT lidí. Každopádně drag bally jako místa veřejného coming outu jsou přece jen dost daleko od podoby, v jaké coming out – tedy spíše intimní sebeuvědomění ústící ve sdílení vlastní identity obvykle nejprve s těmi nejbližšími – vnímáme dnes. Jak se tedy coming out stal vlastně coming outem?
Coming out jako politické téma
Podle profesorky sociologie Abigail Saguy, která zároveň právě o coming outu napsala odbornou publikaci, tento termín svůj současný význam získal až o půlstoletí později od dob, co se LGBT lidé prezentovali na drag ballech. Poprvé začal být coming out jako veřejná deklarace příslušnosti k přehlížené skupině tematizován v souvislosti se stonewallskými nepokoji. V roce 1970 pak na prvním Gay Liberation March v New Yorku mj. ze strany organizátorů zaznělo, že „LGBT lidé nikdy nebudou mít svobodu a občanská práva, která si stejně jako všechny ostatní lidské bytosti zaslouží, pokud se nepřestanou ´skrývat ve skříních´ a v úkrytu anonymity.“
Zdroj: Giphy
Tím, kdo však téma coming outu vnesl do veřejného prostoru de facto i jako politické téma, se stal kalifornský politik a aktivista Harvey Milk. Ve svém projevu proti navrhovanému zákazu působení gayů v místních školách v roce 1978 všechny gaye vyzval k tomu, aby s tím, kým jsou, vyšli na světlo světa (come out, come out wherever you are). Jednalo se tak o snahu povzbudit ostatní, aby svou sexuální orientaci vyjevili druhým, rodinám, přátelům, kolegům. „Byl to způsob, jak vytvořit větší solidaritu a podporu pro komunitu,“ shrnula také Saguy.
A proč o něco takového Milk usiloval? V sedmdesátých letech stále nebylo běžné být gay/lesba. Většina z nich se tak ke své orientaci nijak nehlásila – mnozí příp. žili dvojí život. Docela běžnou praxí bylo, že lesby vstupovaly do tradičních manželství, protože navzdory orientaci samozřejmě toužily po rodině a také ekonomické stabilitě, již manželství skýtalo. Nijak neobvyklé ale nebyly ani sňatky gayů s heterosexuálními ženami.
Nespočet významů coming outu
Ovšem zatímco by se mohlo zdát, že coming out je jen a pouze o vyjevení vlastní sexuální orientace blízkým, řada odborníků upozorňuje, že má mnohem více rovin a nuancí. Ostatně, to, že je někdo gay/lesba/trans, resp. queer, není jedinou určující složkou jeho identity. Do hry totiž vstupuje celá řada dalších faktorů od náboženství přes kulturní tradice až po rasu. To vše různě s orientací interaguje a coming out ovlivňuje a také komplikuje. Naprosto jiný je tak např. coming out mladého bílého muže v Česku a Afroameričana z náboženské komunity na druhém konci světa (a nutno říci, že naprosto samostatnou kapitolou je coming out v případě trans lidí). I proto se lze setkat s odmítáním myšlenky coming outu s odůvodněním, že všechny ostatní aspekty identity – kromě toho v rovině orientace – upozaďuje či přímo přehlíží.
Má to ještě smysl?
Coming out je proces, který je provázen celou řadou otázek a osobních výzev, ale také rizik a důležitých rozhodnutí. A v každém jednotlivém případě se odvíjí od dalších skutečností a kontextu. To, zda rozhodnutí přistoupit ke coming outu v rovině ryze individuální i dnes dává smysl (a to i s přihlédnutím k tomu, že jedna, byť stále dominující „norma“, již nemusí být univerzálním dogmatem), to nakonec musí zhodnotit každý sám. Na druhou stranu politický význam má coming out stále. Coming out hlasitý a viditelný, zejména v případě těch, kdo „jsou na očích veřejnosti“, přispívá i v dnešní době k viditelnosti LGBT lidí a jejich postupnému přijetí. A také inspiruje a pomáhá těm, kteří zatím sami s vlastní identitou bojují.
