Kutálí se vám peníze do všech stran? Osvojte si japonské umění šetření „kakeibo“ a utrácejte uvědoměle
Z extrému do extrému – a k hledání rovnováhy
K financím a úhradám životních nákladů je samozřejmě možné přistupovat různě. Někdo třeba volí pragmaticky matematický přístup: příjmy a výdaje. Je docela snadné pochopit, že pokud je měsíční příjem domácnosti např. 60 tisíc korun a výdaje přesahují 70 tisíc, je na problém zaděláno. Jenže do této příjmově-výdajové rovnice vstupuje ještě celá řada dalších faktorů, přičemž mnohé se týkají našich potřeb a také přání. Budete o víkendu doma vařit, nebo si na jídlo zajdete? Upřednostníte opravu auta před návštěvou zubaře? A co třeba spoření na důchod, jaká je jeho priorita? Jak konkrétně budeme význam těchto potřeb a přání vnímat, se přitom může v čase velmi měnit.
Paradoxně zejména ti, kdo jsou „zahnáni do kouta“, nejčastěji tíhnou k extrémním formám řešení. A třeba na jakkoliv smysluplný rozpočet úplně rezignují. Člověk ale nemusí být zrovna prvotřídní matematik a ekonom, aby dokázal chápat, že extrémy nikomu žádné extra štěstí nepřinesou – a je proto nutné najít mezi nimi smysluplnou rovnováhu. Jak na to? Jedním z možných vodítek může být japonská technika rozpočtování označovaná jako kakeibo.
Pochopte vlastní finance
Termín kakeibo je možné volně přeložit jako „finanční kniha domácnosti“. Celý koncept je připisován první japonské novinářce Hani Motoko, která tento snadný přístup ke správě financí popsala již v roce 1904. Tehdy chtěla pomoci ženám, které musely vycházet často s velmi omezenými rozpočty, aby i tak dokázaly naplňovat své životní, ale i spořicí plány. Skutečně se tedy jedná o pomyslnou tvorbu „finanční knihy“ – do ní je třeba zaznamenávat si veškeré příjmy, ale také výdaje. Tedy to, zač jste peníze utratili. Není ale nutné užívat jakýkoliv rozpočtový software, a dokonce ani tabulky v excelu.
Základním principem celé metody je, aby se každý naučil porozumět svému vztahu k penězům právě díky tomu, že si bude své příjmy i útratu pečlivě zaznamenávat. A to vlastně dává hluboký smysl. Řada výzkumů totiž již potvrdila, že právě díky ručnímu psaní si lidé mnohem více uvědomují, co píší – a konkrétně v případě tvorby „finančního deníku“ si mohou uvědomit i spouštěče svých špatných finančních návyků.
Vše začíná všímavostí
Ještě než začnete zuřivě vypisovat, že dnes cestou do práce jste si koupili kávu, dva rohlíky a noviny, měli byste si položit čtveřici základních otázek:
1) Jaké jsou vaše měsíční příjmy?
2) Kolik peněz byste chtěli ušetřit?
3) Kolik peněz (alespoň odhadem) aktuálně utrácíte?
4) V čem byste se chtěli zlepšit?
Díky zodpovězení těchto otázek nejenže si ujasníte své finanční cíle, ale podle finanční poradkyně Pauly Pant uvedete do praxe i tzv. myšlení prvních principů. To v praktické rovině znamená zvážit hodnoty, které ve svém životě chcete, a také to, jak byste je mohli kultivovat.
Počítejte a zkuste být zodpovědní
A pak už přichází čas na snadnou matematiku. Na počátku měsíce spočítejte své pravidelné příjmy a také fixní výdaje (platby za bydlení, energie, pravidelné splátky ad.). To, co zbyde, jsou peníze, které můžete v daný měsíc utratit, nebo uspořit. Ať tak, či onak, pokaždé, když z této částky něco utratíte, zapište si tento výdaj do svého finančního deníku – a přiřaďte jej do jedné ze čtyř kategorií: základní potřeby (tedy to, co nezbytně potřebujete jako jídlo, toaletní potřeby ad.), doplňkové potřeby (to, co chcete, může to být návštěva restaurace, bazénu, ale i jakékoliv jiné nákupy ad.), kultura (knihy, divadla ad.) a neočekávané (např. oprava auta, návštěva zubaře ad.).
Díky této kategorizaci získáte poměrně kvalitní obrázek o tom, za co (a proč) utrácíte peníze. Jsou vaše nové boty jen výdajem „pro potěšení“? Pak patří do kategorie doplňkových potřeb. Pokud jste si je ale museli koupit, protože vaše staré boty již dosloužily (nebo se třeba jedná o nutnou pracovní obuv), pak patří do kategorie potřeb základních.
Na konci měsíce je čas na to, abyste své výdaje zkontrolovali. Vypočítejte, kolik peněz jste vydali v rámci té které kategorie. A také zjistěte, kolik peněz jste ušetřili. Nakonec porovnejte vaše reálné výsledky s cíli, které jste si předem stanovili. Podařilo se vám uspořit tolik, kolik jste chtěli? Nebyly některé z nákupů vlastně zbytečné? Kolik se objevilo nečekaných a vysokých výdajů?
Poučte se a hledejte „zlatou střední cestu“
Ať už bude ale vaše první zjištění jakékoliv, nemá smysl se hroutit. Je úplně v pořádku, pokud zjistíte, že jste vlastně nic z toho, čeho jste chtěli dosáhnout, nedokázali. Váš finanční deník má sloužit jako podklad, který je možné využít ke zlepšení, a to i díky porozumění vlastním chybám. Napravit je, to může nějakou chvíli trvat. Ostatně, změnit špatné finanční návyky není snadné. A to zčásti i proto, že jsou hluboce zakořeněné v naší každodenní rutině a samotný akt utrácení nepostrádá ani emocionální aspekt, od nějž je poměrně obtížné se odpoutat. Je však také třeba najít vhodný balanc mezi výdaji nezbytnými a zbytnými. Protože i nějaké to potěšení by si měl každý čas od času dopřát. Ideálně ale v takové míře, aby bylo přece jen finančně zodpovědné…
