Gay, který utekl z Pásma Gazy, popsal život pod šikanou Hamásu: „Když jste teplí, měli byste se schovávat“
Život v Pásmu Gazy není dnes lehký pro nikoho, ale pro LGBT+ obyvatele je válka mezi Izraelem a Hamásem jen dalším prvkem, který zhoršuje život, který byl už tak špatný. Homosexuální vztahy mezi muži jsou v zemi zakázané a být otevřeně queer je zde společensky a nábožensky nepřijatelné.
Své o tom ví také dnes již 27letý Abdul (jméno bylo pro zachování anonymity změněno), který v oblasti žil 22 let. „Je těžké být gay, protože se v Gaze necítím svobodně,“ popsal loni v rozhovoru pro i24 News svůj život v zemi před tím, než válečný konflikt vypukl.
Život ve strachu
„V Pásmu Gazy je hodně teplých lidí, jsou i v Hamásu. Když jste teplí, měli byste se schovávat. Je to opravdu těžké. Šíleně jsem se bál. Bál se všeho, chápete? Bál jsem se, že mě zmlátí, že mě unesou. Měl jsem obrovský strach. Měl jsem strach, že Hamás zjistí, že jsem gay,“ vzpomíná Abdul.
Abdul vyrůstal v uprchlickém táboře v přísně věřící islámské rodině. Do mešity chodil denně, jako většina mladých chlapců v Gaze. Jeho otec je ale členem Hamásu, a tak musel Abdul dávat ještě větší pozor, aby se jeho tajemství nikdo nedozvěděl. Když mu ale bylo 17, někdo ho viděl, jak má sex se svým přítelem, a nahlásil Hamásu. Ten ho prakticky okamžitě chytil.
„Strčili mě do malinké místnosti, která měla dva krát dva metry. Nedovolili mi spát nebo jít na záchod. Nebylo tam žádné jídlo. Tvrdě mě mučili. Přivazovali mi nohy a bili do nich klackem.“
Opakované mučení
Mučení ale Abdul neunikl, ani když ho z vězení propustili. „Každých pár let mě chytili, zatkli a mučili stejným způsobem.“
Hamás, teroristická organizace, která od roku 2007 kontroluje Pásmo Gazy, homosexualitu zakazuje a systematicky prohledává ulice, aby přistihla každého, kdo zákaz poruší. Za homosexuální aktivitu hrozí i trest smrti. Abdula během následujících pěti let od prvního uvěznění chytili několikrát, znovu ho mučili a potom opět pustili. Úplně jít ho nechali až v jeho 22 letech. Musel ale nejdřív přísahat na korán, že „už to nikdy neudělá“. Že už nikdy nebude gay.
Abdul ale neměl kam jít. Za rodinou se vrátit nemohl. Další dva roky proto žil na ulici a snažil se našetřit dostatek peněz, aby se z Pásma Gazy dostal. Nakonec se mu podařilo utéct do Egypta a odtud do Turecka, kde žije dnes. „Zaplatil jsem 1500 dolarů za to, že se dostanu z Pásma Gazy do Egypta“.
I když teď žije stovky kilometrů daleko od Gazy, nemůže se zbavit strachu z toho, že ho někdo pozná a znovu chytí. A také mu chybí jeho příbuzní. „Chybí mi moje rodina v Gaze, ale nemůžu se vrátit. Mám strach.“
Gay práva v Palestině
Nejde ale jen o fyzické násilí, které hrozí těm, kterým se nepodaří utajit svou neheterosexuální orientaci. Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu jsou pro LGBT+ lidi jedněmi z nejnebezpečnějších míst na světě. LGBT+ lidé nemají v Palestině žádnou státní ochranu před diskriminací a „konverzní terapie“ zde není zakázaná. Podle i24 News jen 5 % obyvatel Západního břehu Jordánu akceptuje stejnopohlavní vztahy. Statistiky k situaci v Pásmu Gazy navíc neexistují vůbec. Homosexualita je zde totiž absolutní tabu a nikdo si nedovolí pokoušet se o takový výzkum.
Tristní situaci potvrzují také údaje řebříčku rovnosti Equaldex.com, podle kterých homosexualitu v Palestině nepřijímá 95 % obyvatel.
