Jak se společnost dívala na gaye v průběhu věků? Většinou spatra, ačkoliv existují výjimky. Česko jí ale určitě není

Zkušený muž a nevinný mladík

Pokud se podíváme na zobrazování gayů v různých obdobích historie, zjistíme, že homosexualita mnohdy vůbec nebyla téma. Společnost se takovou optikou na chování svých členů prostě nedívala. Tak tomu bylo například u starých kultur Jižní Ameriky, kde homosexuální, bi nebo genderově nonkonformní lidé měli svoje společenské i rituální role. 

V některých společnostech, kde byl styk mezi dvěma muži součástí normy, udržovali zralí muži vztahy s nezkušenými mladíky – zasvěcovali je do životní modrosti a pochopitelně i dalších dovedností. Takový systém fungoval ve starověkém Řecku, kde bylo předmětem sexuální touhy nikoli ženské, ale mladé mužské tělo. Byl zaveden také v Japonsku, kde vztah mentora s hochem patřil k samurajské tradici. V muzeích uvidíte spoustu výtvarných zobrazení těchto věkově nesourodých dvojic s explicitním sexuálním obsahem. Ještě ve starověkém Římě měli běžně sex svobodní občané s mladými otroky, ale s rozšířením křesťanství po roce 390 byly tyto aktivity postupně zakázány.  

Sexualita z obrazů mizí, nahá těla zůstávají

Biblický příběh Sodomy a Gomory uvrhnul vztahy mezi lidmi téhož pohlaví do boží nevole. Ne že by se v období středověku gay sex nepraktikoval, z umění i veřejného prostoru zmizel. Homosexualita se stala hříchem, úchylkou, nemocí. Historikům se v té době nepodařilo identifikovat žádné prominentní gaye – i když dohady jsou, například o Richardovi Lvím srdci. Italská renesance do kultury vnesla jistý homoerotický nádech a popustila uzdu sexualitě, ale vše se odehrávalo za zavřenými dveřmi, pod hrozbou popravy. 

Tím, kdo se z té doby dostal nejvíc do řečí, je geniální umělec Michelangelo. Jeho ztepilá nahá těla v Sixtinské kapli znervózňovala papeže, jeho sonety psané pro o 40 let mladšího muže působí podezřele, stejně jako mužské rysy, které propůjčoval svým kresbám žen. Jeho David může být ztělesněním homoerotického snu, ale na druhou stranu spekulace o Michelagelově homosexualitě jsou čistě projevem soudobého myšlení. Tehdy se to tak prostě nebralo. A co Leonardo Da Vinci – je Mona Lisa ve skutečnosti mladík?

Homosexualita začíná existovat 

Až do druhé půlky 19. století v myšlení lidí nic jako homosexualita neexistovalo. Styk dvou mužů byl považován prostě za součást lidského chování, neměl vlastní pojmenování. Gayové začali skutečně existovat až ve chvíli, kdy pro ně byla vytvořena kategorie. Tehdy začali být i vidět. Prvním veřejně vyoutovaným gayem byl Karl Heinrich Ulrichs, který po roce 1864 usiloval o zrušení zákonů trestajících homosexualitu v Německu. Používal slovo „homosexuál“, které údajně ve stejné době vymyslel rakousko-uherský novinář Karoly Maria Kertbény. 

Evropská věda byla v té době posedlá sexualitou a Kertbényho termín se brzy stal součástí odborných publikací. Snahy vědeckého světa o odborný pohled na vztahy dvou mužů (například Sigmund Freud byl přesvědčen, že lidem je přirozená bisexualita) ovšem občas sabotoval každodenní život. Třeba britský spisovatel Oscar Wilde svým excentrickým chováním kazil gayům obrázek. Nicméně sám byl ženatý a měl děti; aféra s aristokratem, která mu vynesla vězení, vznikla tím, že byl násilně vyoutován – řečeno dnešním slovníkem. 

Gay přestává být pachatel i pacient

Ve 20. století sílila reprezentace queer lidí ve společnosti, ale zákony, které je nadále trestaly a posílaly na léčbu, se ještě dlouho neměnily. Nejsmutnější kapitolou té doby je 2. světová válka, kdy nacisté zavírali gaye do koncentračních táborů a označovali je růžovým trojúhelníkem. Ten se pak v 70. letech stal symbolem hnutí za práva LGBTQ+ lidí. 

V 50. letech se rozšířilo používání slova „gay“ v dnešním významu muže majícího sex s muži. Věda se rozvíjela a pomalu odstraňovala vizi gaye jako pachatele trestného činu či duševně nemocného člověka. V Československu přestal být sex mezi muži trestný v roce 1962. 

Představa zženštilého muže dostává trhliny

Na Západě odstartovaly moderní LGBTQ+ hnutí Stonewallské nepokoje v roce 1969. Queer lidé se sdružili v organizacích, založili svoje noviny, pořádali pride pochody. Hromadné označení „LGBT komunita“ se začalo rozpadat na konkrétní tváře a identity. V rámci hnutí se formovaly skupiny, které odmítaly mainstreamovou gay sexualitu. Jmenujme leathers (kožeňáci) navazující na motorkářskou tradici v USA nebo bears (medvědi) – muži větších rozměrů a obvykle chlupatějšího porostu, kteří se v San Francisku začali scházet v 80. letech. Dosud převažující zobrazování gaye jako rozverné, zženštilé a komické postavičky s pištivým hlasem konečně získalo alternativy. 

Gay postavy se ve filmech a televizi začaly objevovat i v jiných než epizodních rolích. První filmovou postavou vysloveně prezentovanou jako gay byl vyděrač a pasák Rodriguez ve filmu The Pawnborker (Zastavárník) z roku 1964. Ano, měl negativní roli, ale jednu ze tří hlavních v tomto filmu! Přestávku na cestě do mainstreamu pak přinesla 80. léta s epidemií HIV/AIDS, kdy gayové podobně jako ve středověku dostali cejch hříchu a morové rány.

Češi potkávají gaye až v devadesátkách

V zemích komunistického bloku žádné osvobozující hnutí neprobíhalo. LGBTQ+ lidé nebyli kriminalizováni, ale skončili zatlačeni na samý okraj společnosti, kde na ně nebylo vidět. Po otevření hranic jsme si museli ve zrychleném režimu projít tím, čím Západ procházel celá desetiletí. V televizní šarádě Čundrcountryshow nebo pořadech baviče Zdeňka Izera se začaly objevovat homosexuální postavy v podobě děsivých karikatur a museli jsme si počkat až na počátek nového milénia, než do televize přišly seriály Will a Grace nebo Sex ve městě, které z tehdejšího pohledu nabídly rozumnější zobrazení LGBTQ+ lidí. Na zahraniční seriály na online platformách jsme v oblasti LGBTQ+ reprezentace koneckonců odkázáni dodnes. 

Českou představu o gayích také ovlivnil festival Prague Pride, jehož první průvod se konal v roce 2011. Média se chytla obrázku „holých zadků“ a úspěšně ho každoročně replikovala až do příchodu pandemie, která konání průvodů zastavila.

Reprezentace queer lidí v průběhu dějin (časová osa):

1504 – Michelangelo dokončil sochu Davida. O umělcově homosexualitě se spekuluje, ale jeho označení za gaye je projevem soudobého myšlení. 

1691 – Ulicemi Londýna se šíří anonymní pamflet o milostném vztahu anglického krále Jakuba I.  a vévody z Buckinghamu.

1749 – Vychází první anglická pornopróza Fanny Hill a v ní lesbická scéna (z dalšího vydání o rok později byla vyškrtnuta).

1864 – Karl Heinrich Ulrichs začal publikovat sérii 12 traktátů o tajemstvích lásky mezi dvěma muži. O tři roky se veřejně vyoutoval jako gay. 

1902 – Narodila se významná umělecká osobnost 1. poloviny 20. století, Toyen, o které se dodnes učíme jako o malířce. Přitom je již známo, že Toyen byl trans muž, sám o sobě mluvil v mužské rodě.

1956 – Americký časopis Physique Pictorial vydal první kresby umělce Tom of Finland, který proslul kresbami s gay a fetiš tematikou.

1964 – Byl natočen film The Pawnborker (Zastavárník) – první film s postavou, která je otevřeně gay.

1971 – V USA byl odvysílán první televizní seriál s gay postavou – All in the Family. Gay se mihnul v jediné epizodě nazvané Nesuď knížku podle obalu. 

1977 – Soap je první americký sitcom, který má mezi hlavními postavami gaye. Hraje ho Billy Cristal. 

1992 – Firma Benetton dala na billboardy fotku aktivisty Davida Kirbyho umírajícího na AIDS. Snímek fotografky Theresy Frare z roku 1990 se stal obrazem, který změnil tvář AIDS.

2000 – Česká televize začala vysílat seriál Sex ve městě s gayem jako jednou z hlavních postav – Stanem Blatchem ztvárněným Williem Garsonem. 

2006 – Nejpopulárnější gay pár doby Janis Sidovský a Pavel Vítek měli registrační obřad na Karlštejně.

2011 – Prahou prochází první průvod Prague Pride.

2019 – Populární zpěvák Sam Smith se vyoutoval jako nebinární člověk.

2020 – Americký herec Elliot Page, dosud známý pod jménem Ellen Page, udělal veřejný coming out jako trans muž.