Jsou atraktivní lidé skutečně ve výhodě? Podle odborníků ano, má to však svá ale...

Kdo chce kam, pomozme (krásné)mu tam

Atraktivita všeobecně s sebou nese nějaké výhody – o tom bohužel či bohudík (záleží na hodnotiteli) není pochyb. Poznatky na toto téma přispěla i řada fundovaných výzkumů. Mezi asi nejznámější pozitivní důsledky stereotypizace „krásných“ lidí patří, že se snáze dostanou tam, kam chtějí: Mají například vyšší šance proklestit se do pokročilejších kol pohovorů či rovnou získat práci. Není těžké si odvodit, že díky kariérnímu postupu, ve kterém překáží méně klacků pod nohama, se dá i rychleji dojít k pěknému platu.

Už v dětství se takoví lidé setkávají s jiným přístupem – dostává se jim více pozornosti a pomoci, když je jí potřeba, čímž se nejen zvyšuje šance dobře dokončit úkol: Dobrý dojem ze žáka založený na jeho vzezření může dokonce v učiteli vyvolat třeba i neuvědomělé zaujetí, díky kterému známkuje o něco mírněji. 

Dobře vypadající lidé mohou zahrát na tu správnou notu i dalším autoritám, a tak se krásky a krasavci někdy elegantněji vyvléknou z průšvihu, a dokonce i politikům u jejich potenciálního elektorátu nahrává, pokud je jejich vzhled oku lahodící. Asi nikoho nepřekvapí, že i na bojišti seznamování se atraktivní lidé snáze prosadí. Dvaadevadesát procent mužů, kteří se zúčastnili výzkumu Chapman University (2015) totiž uvedlo, že chtějí, aby jejich potenciální partner(ka) dobře vypadal(a). Stejný výrok potvrdilo osmdesát čtyři procent žen. Takže není divu, že se může telefon zbláznit, jakmile si nabijeme seznamovací profil exkluzivními snímky.

Výherci biologické loterie

Že svět přeje krásným? Možná. Ale nejde jen o výhody plynoucí z dobrého hodnocení okolí – to vyšší sebevědomí, které se se spokojeností s vlastním vzhledem pojí, také pomáhá světu ukázat, že je i uvnitř velký potenciál. 

Jsou tedy karty definitivně rozdány a závěrem můžeme zatleskat kráskám a krasavcům za to, že vyhráli biologickou loterii, či mají alespoň skvělý vkus, schopnosti upravit se jako poloprofík, anebo se jich ujal opravdu skvělý tým lékařů, dermatologů a nejspíš i čarodějů, kteří z nich vysekali to nejlepší?

No, nepředbíhejme…

Pravdou je, že se i ti, kdo jsou okolím hodnoceni jako atraktivní, mohou dostat do situací, kdy je jim jejich vzhled jednoduše na obtíž. Tak například krásným feminním ženám se sice může dobře dařit na pohovorech, ovšem jejich šance specificky na manažerské pozice nejsou zas tak závratné: Ty jsou totiž prý spojeny s projevy tradiční maskulinity. A co že to v překladu znamená? V podstatě toliko, že ať už vědomě či nevědomě, jsou do řídících pozic spíše vybíráni ti uchazeči a uchazečky, ze který více sálá mužská energie.

Předsudky a nesmrtelná teta

Podle doktora Wanga (2021) bojují atraktivní lidé se dvěma větrnými mlýny. První je poněkud dvojsečný, ale tak už to u vrtulí bývá: Přestože se krásní lidé dočkávají řady výhod pro první dojem, který za sebou zanechávají, současně mohou na své okolí působit nekompetentně, promiskuitně, egoisticky nebo třeba příliš náročně. A to není ideální devíza do dalšího jednání.

Druhý problém je závist, která – jak známo z pohádky – je tetou vážně nesmrtelnou. A tak se hezcí studenti a krásné studentky mohou (především kvůli osobám stejného genderu) snadno dostat do role šikanovaného vyvrhele už na škole. A nic se na tom nemění ani později v práci. Vše ve jménu hesla: Oslabit hrozbu!

Přestože jsou krásní lidé úspěšnější v získávání si pozornosti a na seznamkách v online prostoru mohou zaznamenat ohromující počet lajků a srdíček, jsou jejich šance na zapletení dlouhodobého vztahu paradoxně nižší, než je tomu u vzhledově průměrně až podprůměrně hodnocených jedinců. Jak to? Zpátky k větrným mlýnům: Závist a předsudky založené na tom, že krásný člověk = pravděpodobně namyšlený borec či sebestředná lady, nejspíš hrají opravdu velkou roli.

A byli šťastní až do smrti. Nebo ne?

Existuje extrémně zajímavý výzkum, který nechal respondenty projít staré ročenky. Ti tehdejší studenti, jejichž fotky byly obecně hodnoceny jako „atraktivnější“, byli s odstupem let častěji rozvedení než jejich méně krásní spolužáci. Stejný princip porovnávání byl aplikován i na fotky celebrit a – chvilka napětí – ano, výsledek byl totožný. A tak je na zamyšlení, zda se sličná princezna a princ Krasoň opravdu vždycky dočkali svých happy endů, anebo vypravěči pohádek moc dobře věděli, proč skončit své povídání hned po svatbě.

Bez ohledu na vzhled je tedy dobré si uvědomit, že každý člověk bojuje své soukromé bitvy. Ano – i ten nejkrásnější. Vyzývání ke všeobecné empatii a odbourání předsudků o jakékoli skupině je sice podobně bláhové přání jako světový mír, avšak za obojí má smysl se postavit a nepřestat doufat.