Stojíme na pokraji třetí světové války? Těžká otázka pro člověka, který není politolog, diplomat a věštec v jednom
Téma třetí světové války je ve vzduchu. Jenže není ve vzduchu poslední týden od napadení Izraele Hamásem, ani od loňského zaútočení Ruska na Ukrajinu. O třetí světové válce se mluvilo už v září před 22 lety. Moc rozumu jsem tehdy ještě neměl, ale slyšel jsem o reakcích prarodičů, kteří stáli konsternovaně před televizí a tichým hlasem opakovali „Začala válka“.
A nezačala. Ne světová. USA vyhlásilo válku terorizmu, ale globální ozbrojený konflikt se nekonal. Někteří z nás mají tendenci za začátek třetí světové války považovat mnohé vojenské střety, jiní na ně zase pohlížejí jako na jednotlivé samostatné události. Spory mezi zeměmi nebo třeba spory uvnitř zemí. Mají potenciál přerůst v další tlustou kapitolu světových dějin? A má potenciál v ni přerůst aktuální vyhrocená situace mezi Ruskem a západním světem?
Žádná válka nebude?
Co definuje světovou válku? Že bojují všechny národy a země na světě? Že se bojuje po celém světě? Po jeho většině? Podle Wikipedie je světová válka „vojenský konflikt velkých rozměrů, který přímo nebo nepřímo ovlivňuje celý svět.“ Hned v další větě pak stojí, že „světová válka může zahrnovat více zemí nebo kontinentů, případně pouze dvě země, jejichž válka má globální dopady“.
Přímý vojenský konflikt USA a Ruska by takové dopady rozhodně měl. Tvářit se, že tyto dvě supervelmoci neovlivňují dění po celém světě, by bylo naivní. Jedna z nich se roztahuje a druhá to nemůže ignorovat, protože pokud by si Rusko podmanilo Evropu, bude to ohrožovat i zájmy USA.
Jenže je možná mnohem výhodnější místo jednoho přímého konfliktu podporovat své spojence v konfliktech „lokálních“ a udržovat tím druhou stranu v jejích mezích. Je to výhodnější a strategicky smysluplnější? Nevím, nemám znalosti na to, abych to mohl sám posoudit. A najít si je na internetu nechci.
Válka názorů
Přicházet na to, kdo má pravdu, totiž znamená porovnávat informace, analyzovat, vyhodnocovat. Může se ale člověk v dnešním světě spolehnout na to, že informace, které má, jsou pravdivé? O každé věci lze mluvit z mnoha různých perspektiv, nehledě na to, že lze také šířit prostě lži. Dezinformace, chcete-li. Což se také ve velkém děje.
Možná tak ve světové válce už jsme. Informační válce. Propaganda, nápadná i nenápadná, manipuluje lidmi, aby podpořila svou věc. Nejde ale jen o národ svůj, nýbrž také o názorové rozvracení „nepřítele“.
Narativ o „tradiční rodině“ je podle některých odborníků jednou z takových dezinformací. Stejně jako překrucování přístupu k sexualitě a identitě. Rusko udělalo z genderové ideologie strašáka a ospravedlňuje jím válku na Ukrajině. A finanční podporou tradicionalistických organizací v jiných státech tento svůj narativ šíří dál a rozštěpuje pro něj nevýhodně země – a Evropu jako takovou – zevnitř.
Je to velmi výhodná strategie. Sílou Evropy je jednota. Bojovat každý sám za sebe nikdy tak efektivní nebude. Bojovat mezi sebou navzájem bude ovšem ještě horší. Naše národy ale tohle přesně dělají. Nebo dělat začínají.
Potřebujeme válku?
Nabízí se ovšem také otázka, jestli válku potřebujeme. K čemu je dobrá? Komu slouží? Proč bychom se měli bránit? Jen z principu? Očekáváme snad, že jenom proto, že je něco naše, je to lepší a to cizí je špatné?
Je to kacířská myšlenka, ale napadlo vás někdy, že by možná bylo lepší se přestat tak sveřepě bránit a prostě se připojit k Rusku? Mě ano. Jeden celosvětový stát by přece znamenal mír, nebo ne? Jenže při delším zamyšlení si člověk uvědomí, že mír nepanuje ani v jeho státě – lidi se prostě hádají vždy a patrně se nikdy neshodnout. V Česku a na Západě ovšem můžeme být rádi, že se můžeme takto hádat. Rusové tuhle svobodu nemají, jejich země strádá pod absolutistickou vládou jediného člověka a jinakost názorů se nenosí. A nežije, jestli víte, co tím myslím. Chceme-li tedy, abychom se mohli dál aspoň hádat, válku vést vlastně musíme.
Zdroj: GiphyNezapomenout na Čínu
Mluvím o Rusku, USA a Západu, ale to nejsou jediní hráči v bitvě o světovou moc. Nebo o aspoň větší vlastní moc. Čína je od nás sice tisíce a tisíce kilometrů daleko, je to ale extrémně rychle rostoucí gigant, který se chce dále rozpínat. A daří se jí to. Svou ekonomickou silou drtí ostatní země.
Už třeba jen to, že nabízí produkty tak levné, že jim nelze konkurovat, může být dlouhodobá strategie, jak nechat vymřít průmysly zemí, do kterých exportuje. Zároveň také panují obavy vůbec o bezpečnosti jejích produktů – ať už jsou to počítačové technologie jako výrobky firmy Huawei, ať už jsou to digitální technologie jako TikTok. To jsou obrovské zdroje dat, která lze strategicky využít. Nehledě na opětovný propagandistický potenciál jmenované sociální sítě, nebo možnost prostě „pokazit“ dodané počítače, mobily apod. a dotyčné země tím paralyzovat.
Nebo třeba covid. Byla to náhoda? Nebo cílená strategie, jak vyvolat pandemii a oslabit tím celý svět? Můžeme jen spekulovat, pravdu se asi nedozvíme. Číně by ale slabší svět jistě vyhovoval. Nebo slabší Rusko. Kus Sibiře s jejími zdroji vody a nerostných surovin by se jí náramně hodil.
Může válka vychladnout
Albert Einstein slavně řekl: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale v té čtvrté to budou klacky a kameny.“ Na mysli měl atomové zbraně, které ve třetí světové válce svět zničí na tolik, že zbydou jen trosky civilizace, jestli vůbec to.
Jenže ono to tak možná vůbec nebude. Už jednou se to nestalo během studené války, kdy se velmoci předháněly v jaderném zbrojení, ale strach ze vzájemného zničení jim zbraně nikdy nedovolil použít. A možná se to nestane ani teď. Opět je na stole téma zbraní hromadného ničení a s ním opět princip vzájemného zaručeného zničení. Aktuální vojenské konflikty – Ukrajina, Izrael i další, které zprostředkovávají nepřímou válku Západu a Ruska – tak možná zase vychladnou. Ve druhou studenou válku. Ale jestli to tak opravdu dopadne, je ve hvězdách. Nebo v křišťálové kouli.
