Módní influencer Lukáš Zachara: Jaké byly jeho začátky a jak se dokázal vypořádat s každodenními narážkami na svou sexuální orientaci?
Ve dvanácti letech jsi se zřekl svého soukromí a začal svůj život sdílet na sociálních sítích. Jak to celé začalo?
Kolem svého desátého roku jsem se začal věnovat fotografii. Bylo to takové to období, kdy dítě objevuje svět a přichází na to, co by ho mohlo bavit. Pak jsem dostal zrcadlovku, kterou shodou okolností používal v té době každý, kdo natáčel videa na youtube, protože měla výklopný displej. Celý tento koncept byl tenkrát ještě v začátcích a u mě to začalo tím, že jsem chtěl dělat videa, ale ne taková, na kterých bych byl já. To mě napadlo až později.
Českou scénu jsem sledoval a chybělo mi tady spoustu konceptů, které se běžně natáčely v zahraničí. Zajímala mě pánská móda a estetika s ní spojená, tak jsem to začal natáčet sám. Začalo to dost nevinně, ale jelikož scéna nebyla v té době tak přesycená jako dneska, sledovalo mě čím dál tím víc lidí. Nebyla za tím tenkrát žádná strategie, ale když na to koukám dnes zpětně, přijde mi, že to byla skoro zákonitost. Každý, kdo tenkrát točil a byl v tom pravidelný, získal svou bublinu sledujících.
Takže jsi začínal primárně na youtube?
Ano, ale měl jsem v té době už i instagram. Tam jsem právě sdílel své fotografie, ale byly to dost bizarní výtvory.
Po jak dlouhé době jsi se dostal do bodu, kdy tě sledovalo a vnímalo hodně lidí? Kdy se pod tvými videi začaly objevovat nenávistné komentáře?
To bylo relativně rychle, přemýšlím, trvalo to necelý rok, řekněme. Natáčel jsem minimálně jednou týdně, takže jsem tvořil velké množství obsahu. Měl jsem hodně nápadů, které jsem chtěl realizovat.
Ty negativní reakce na mou osobu tam byly od začátku, ať už se to týkalo mých brýlí, hlasu nebo gestikulace. Byl jsem na to ale zvyklý. Kvůli tomu že mám brýle, si na mě ukazovaly už děti ve školce. Nikdy jsem si to moc nebral.
A to ti bylo tedy kolik?
Začal jsem ve dvanácti letech, takže velké dosahy jsem začal mít tak ve třinácti.
Podporovali tě v tom rodiče?
Moje mamka mě podporuje v podstatě ve všem. Vždycky to ale bylo ve zdravých mezích, nikdy mě nenutila, abych šel natáčet. Táta z toho nebyl úplně nadšený, ale neřekl bych, že ho to štvalo. Spíš to bral vždycky neutrálně a myslím, že do dneška moc nechápe, co vlastně dělám.
Je pravda, že spíš moje okolí hodně reagovalo na nenávistné komentáře, které se pod mými videi na youtube objevovaly, ale jak jsem zmiňoval, mě se to nedotýkalo. Žil jsem v takovém svém světě, kde jsem šel ze školy domů a natáčel si videa. Komentáře jsem neanalyzoval tak, jako to třeba dělám dneska.
Máš pocit, že to nějak ovlivnilo tvůj sociální život v ranném dospívání?
Žili jsme tenkrát na malém městě, takže jsem měl kamarády hlavně ve škole. Navíc natáčení pro mě bylo koníčkem. Když jsem ale byl o něco starší, trošku jsem svou tvorbu zpomalil právě z toho důvodu, že jsem nechtěl být novými lidmi zaškatulkovaný ,,jen jako youtuber".
A jak ti to navazování nových vztahů šlo? Neměl jsi problém s tím, že by se s tebou lidé začínali bavit pouze s vidinou tvé slávy?
Asi tam byly nějaké pokusy, ale nepamatuji si, že bych potkal někoho, kdo by byl vyloženě vypočítavý. Zároveň si myslím, že z nějaké svojí podstaty umím číst lidi, takže pokud měl někdo nesympatické úmysly, vždy jsem to hned vycítil.
Před třemi lety jsi vydal video s názvem ,,Moje orientace...". Myslíš, že pro tebe byla tato forma coming outu vhodná?
Moje úplně nejbližší okolí to samozřejmě vědělo dřív. Vydání zmiňovaného videa byla hrozná úleva v tom smyslu, že jsem to ze sebe vydal ven a všichni ostatní se na to mohli podívat, aniž bych o tom s nimi musel vést nějaké sáhodlouhé konverzace. Zároveň jsem na sociálních sítích vystupoval už dlouho a měl jsem pocit, že by bylo vůči mým sledujícím nefér, kdybych tuto část svého života veřejně nesdílel.
Nejkrásnější na tom ale bylo číst komentáře od lidí, kteří si procházeli tím samým. Reagovali na to dokonce i rodiče s tím, že jim to poslalo jejich dítě, protože neví, jak s nimi toto téma komunikovat a tohle by jim mohlo přiblížit, jak se cítí.
