Jak probíhá proces tranzice u transgender lidí? Aneb vše, co jste potřebovali vědět o tranzici krok za krokem
| Athéna K tomuto článku nám svůj vhled poskytla žena, která právě tranzicí prochází. Její pseudonym pro účely LUI článků je Athéna. O Athéně a její cestě, vztazích a největších trápeních jsme vydali článek. Její identita je chráněna, jelikož si to sama přeje. Sama říká, že se v jejím světě po tranzici změní všechno. Nicméně vnitřně se nezmění vůbec nic. Vždycky byla a bude ženou. |
Co je tranzice?
Tranzice je lidově řečeno změna pohlaví. Proces, díky kterému jsou fyzické pohlavní znaky upraveny tak, aby odpovídaly genderu. Pokud se v pojmech ztrácíte, doporučujeme si přečíst článek o rozdílu mezi genderem a pohlavím, který je též součástí tohoto vydání.
Pokud je tranzice kompletně dokončena, může být změněno poměrně dost věcí. Kromě těch na první pohled zjevných, jako je třeba plastická operace, jsou tu i hormonální zásahy a v neposlední řadě změna na úrovní duševní pohody.
Moderní medicína již dokáže opravdu hodně, a tak jsou naštěstí ti, kteří se narodili v těle, které s nimi nesouzní, alespoň postaveni před svobodnou volbu, jestli se do tranzice pustí. Samozřejmě jsou ve hře zdravotní rizika a poměrně náročné životní období, avšak řada lidí i přes finanční náročnost, nepohodlí, psychickou zátěž a bolest jednoznačně tranzici zvolí. Není pro ně totiž jiná cesta, jak se cítit sami sebou.
Kam jít jako první?
Přestože se řada lidí toužících po změně pohlaví těší na viditelní změny, samotný proces začíná takzvaně u hlavy – nikoli ve smyslu fyzickém. Než započnou jakékoli léky a „řezání“, je nutno podstoupit návštěvu (nebo přesněji návštěvy) sexuologa. Tato část mnoho zájemců vyděsí, protože i mezi odborníky hraje roli lidský faktor a přístup. Proto je dobré vybrat si takové pracoviště, jež doporučují lidé, kteří si prošli stejnou situací.
| POHLED ATHÉNY Pro mě nebylo těžké se odhodlat. Jakmile jsem si uvědomila, proč jsem se vždycky cítila jiná a proč jsem měla problém s některými běžnými věcmi jako je zařazení do dětského kolektivu, bylo jasno. Když nás na tělocviku ve škole rozdělovali na holky a kluky, špatně jsem to nesla, ale neuměla jsem si to vysvětlit. Líbilo se mi pro sebe používat zájmeno „ona“ ještě dřív, než jsem vůbec pochopila, co gender je. Horší bylo celé si to srovnat v hlavě a přijmout, že se mi to opravdu děje. Že vážně jsem to já, kdo se narodil v nesprávném těle, týká se mě to a musím to řešit, abych mohla žít tak, jak chci a potřebuji. |
Očekávejte psychologa
Správně, bez klinického psychologa to nepůjde. Přestože se jinak cítíte být stabilními osobnostmi, které psychologa „nepotřebují“, je zbytečné se v tomto bránit. Obecně vzato není návštěva psychologa něčím, zač by se měl kdokoli stydět. V tomto případě navíc jde o naprosto nezbytný krok. Nebojte se žádných vyšetření jako z hororu. Jedná se o komunikaci tváří v tvář a vyplňování testů.
| POHLED ATHÉNY K psychologovi jsem chodila i předtím s věcmi kolem depresí a sebevědomí. Obecně s psychology problém nemám, je fajn, že jsou, a vím, že můžou hodně pomoct. Nicméně v tomhle mě to vyloženě obtěžovalo a ponižovalo, že musím před odborníkem dokázat, že jsem vůbec způsobilá si uvědomovat, jestli jsem muž nebo žena. Takhle mi to přišlo. Jako by někdo další měl najednou absolutní moc nad mým rozhodnutím, a to ještě na základě nějakého sezení a papírů. Naštěstí jsem natrefila na dobrého psychologa, který se ke mně choval dobře. To je moje velké štěstí. Jinak bych to nesla hůř. |
Odběry a vyšetření
Od sexuologa vede cesta na dílčí vyšetření aktuálního stavu těla, takže přichází na řadu další lékaři – hlavně často skloňovaný endokrinolog, neboli laicky řečeno doktor přes hormony, který zjistí, jaká je aktuální situace a co je pro tělo v tomto stavu nejlepší. Nezdá se to, ale i jen na první pohled tak drobná změna, jako je vpravení hormonů do těla, udělá neskutečné divy!
Co všechno ovlivňují hormony v těle?
Nejjednodušší odpovědí by bylo: všechno. Od hloubky hlasu nebo hustoty ochlupení až po růst (nejen u dětí, ale mluvit můžeme i o rychlosti nárůstu svalové hmoty atd.) nebo psychickou stabilitu. Ti, kdo někdy měli jakkoli hormony „rozhašené“, vědí o různých komplikacích snad všeho druhu své. Vzpomeňme i jen na PMS (tedy premenstruační syndrom), který u někoho může měsíc co měsíc zásadně ovlivnit nejen tělo – otoky, únava, chuť k jídlu a další –, ale i mysl – změny nálad, plačtivost, podrážděnost… Seznam je velmi dlouhý, a to hovoříme pouze o velmi přirozeném procesu v biologicky ženském těle, nikoli o hormonální poruše nebo tak zásadním zásahu jako je hormonální tranzice.
Ve světle těchto informací vyvstávají dva důležité závěry: Totiž že hormonální zásah do těla je „nářez“, který dokáže s člověkem pořádně zamávat. Zároveň je ale často pro lidi procházející změnou pohlaví první vlaštovkou, že se všechno posouvá k lepšímu. Konečně jsou totiž opravdu vidět alespoň dílčí změny a tato fáze může – i přes své těžkosti – mnoha lidem vlít do žil kromě dávky hormonů i nadšení a úlevu.
| POHLED ATHÉNY Tahle část pro mě byla nejhorší a nejlepší zároveň. Doktor, u kterého jsem byla na takovém obecném vyšetření na interně, když jsem za ním přišla, na mě koukal jako z jara a udělal to dost neochotně. Připadala jsem si hrozně ponížená. Taky si pamatuju, jak mě štvalo, že jsem předtím dlouho čekala na termín u psychologa a ve finále jsem se neposunula nikam, jen na další čekačku – tentokrát u doktorů. Nechápu, jak v téhle zemi může být normální, že čekáte na vyšetření ne dny nebo týdny, ale měsíce! To není jenom o tranzici, ale i o lidech, co mají nějaké zdravotní problémy. To čekání je strašné! Navíc já osobně jsem narazila na opravdu extrémně neochotnou endokrinologickou ordinaci, odkud jsem po dlouhém čekání odešla naštvaná, protože se mi vůbec nelíbilo, jak tam se mnou mluvili a musela jsem čekat znovu, než mě vzali jinde. Z tohoto období mám dodnes nervy. Pořád někam voláte, doprošujete se o nějaký normální termín a všechno se zdá, že se zaseklo. Neměla jsem štěstí na lidi a opravdu z toho mám pocit, že se mě doktoři snaží spíš zbavit a zpomalit můj proces. Mám pocit, jako by mi někteří dávali najevo, že je zdržuji, když mají plnou čekárnu lidí se „skutečnými problémy“. Hrozně mě to vysilovalo. Na druhou stranu, když už jsem hormony dostala, byla to obrovská radost a měla jsem pocit, jako bych konečně dostala nějakou pomoc. Hrozně moc se mi ulevilo a začala jsem pozorovat první změny. To si někdo, kdo to nezažil, neumí představit, jak mě to nakoplo! |
Nezapomenout na úřady!
Když už jsme u těch obíhaček, je tu ještě jedna důležitá, a to jsou úřady. Změna pohlaví s sebou většinou nese i změnu jména. Jakmile má člověk procházející tranzicí od sexuologa podpořeného klinickým psychologem „štempl“, že je skutečně transgender, přichází možnost změnit si v první fázi jméno na neutrální variantu. Ano, neutrální. V této fázi není v Čechách možné hned požadovat jméno z ranku opačného pohlaví a minimálně po nějakou dobu jsou tito lidé nuceni chodit po světě s doklady genderově neurčitého jména. Jak takové jméno zní? Například Lukáš Smutný, který touží být Lindou Veselou, musí prozatím zvolit třeba variantu Lou Veselých. Výběr křestních jmen je omezen a na příjmení též platí pravidla co do tvaru. Takže pokud jste kreativní či máte jasnou představu, která nesouzní s těmito pravidly, očekávejte zádrhely.
Zdroj: Giphy
| POHLED ATHÉNY Tohle je strašný. Fakt strašný. Není to jen matrika, ale i spousta jiných úřadů a institucí od banky po kartičku na autobus. Bába na matrice na mě koukala jako na exota. To se mi stává často, jsem celkem zvyklá, ale když řešíte jméno, které se vám ani nelíbí, protože je neutrální, ale musíte se s tím smířit, tak nepotřebujete zvednuté obočí nějaké paní za přepážkou. Poslední roky jsme se jako země dost posunuli – často v dotazníkách jde vyplnit třeba to, že nechcete uvádět gender nebo že jste nebinární. Nicméně i tak, když někam přijdete s tím, že chcete neutrální doklad, tak na vás koukají divně. Hlavně já nejsem ani muž, ale ani neutrální. I když je to pokrok, stále se mnou moje papíry neladí. |
Nástup před komisi
Ti, kdo došli takto daleko, tuší, co nyní bude. Jedná se o fázi, kdy přichází na řadu komise, která zhodnotí, zda je na místě operace. Na základě dosavadních výsledků se odborníci sejdou na to, aby zvážili vhodnost. Může se jednat o pouhou formalitu, nicméně i tak svede některé pořádně vystresovat.
| POHLED ATHÉNY Ono to zní všechno hrozně jednoduše, ale já třeba ještě ke komisi nedošla. Ono předtím musíte opravdu dlouho brát hormony, chodit k sexuologovi a nejlepší je ta část, že musíte po nějakou dobu žít podle toho, o jaké pohlaví usilujete. To se snadno řekne, ale já třeba mám smůlu na konstituci těla. Když jdu ven v šatech, pořád jsem pro lidi jenom blázen v sukni. V podstatě mě tímto nutí se po dlouhou dobu veřejně ponižovat. Ani v práci si neumím představit, že bych si řekla o ženskou pracovní uniformu nebo že bych kolegy, kteří mi nejsou blízcí, poprosila, aby mě brali jako ženu. To by se mi vysmáli. Já jsem žena, mluvím o sobě v soukromém životě jako o ženě, ale nevím, jak víc mám v té „roli“ v současných podmínkách žít, aby to autoritám připadalo dostatečné. Dokud změny, které potřebuji, neproběhnou, staví mě to do pozice, ze které mám reálné úzkosti a deprese. S operací přesto na sto procent počítám a beru to tak, že mě čeká. Jinou možnost vůbec nevidím. |
Plastická operace
Plastická operace v rámci tranzice je opravdu široký pojem. Zahrnovat může samozřejmě úpravu prsou a pohlavích orgánů, ale také dalších částí těla, které neodpovídají vysněnému ideálu jedince. Hovořit tu můžeme třeba o úpravě nosu nebo brady. Partií, které mohou potrápit, je mnoho.
Zamezení reprodukci
V Česku je aktuálně k legální změně pohlaví zapotřebí být neplodný. Na hysterektomii (odstranění dělohy, většinou i vaječníků) /orchiektomii (odstranění varlat) je nahlíženo jako na nezbytnou součást procesu. To je v rámci Evropy poměrně dost ojedinělé a mnozí ochránci lidských práv si klepou na čela.
Další úřady
Pokud máte za sebou operaci, která zamezí reprodukci anebo jinak prokážete svou neplodnost, získáváte možnost vyrazit opět na výlet po úřadech tentokrát si změnit jméno tak, aby skutečně odpovídalo vašemu genderu.
| POHLED ATHÉNY Tohle je ponižující. Úplně uznávám lidi, co se operace bojí a nechtějí do toho jít. Já osobně bych chtěla kompletní změnu, takže mě se to přímo netýká. Já opravdu nechci ani penis ani varlata. Hnusí se mi představa, že budu někomu biologickým „otcem“. Ale chápu lidi, kteří pod kudlu prostě jít nechtějí a nechtějí být ani přinuceni nechat se vykastrovat, aby mohli mít na občance svůj gender. Je do absurdní a nelidské! |
Kolik to všechno stojí?
Dost. I když se uvádí, že je tranzice hrazena ze zdravotního pojištění, není to tak snadné. Změna pohlaví s sebou nese kromě potřebného k samotné fyzické tranzici také třeba často nedomyšlený náklad ve formě kompletního nového šatníku, botníku, lidé nechávají velké peníze u kadeřníků, na kosmetice, za úpravu vousů a ochlupení (které je mimochodem prý často i dost bolestivé) a další a další výdaje se jen hrnou. Doplácí se také hormony a jistě by se daly na seznam připočítat i náklady na dopravu za odborníky, pracovní neschopnost a čas nad tranzicí strávený.
| POHLED ATHÉNY Mě nakupování hrozně baví, ale uznávám, že je to nákladné a aktuálně mě to většinou spíš zklame, protože mi zatím nic nesedí a nesluší. Všechny peníze, co jsem měla, jsem investovala do sebe. Jsou šaty, které vyloženě čekají na dobu, až mi budou slušet. Potřebuju do nich mít krásná prsa a strašně se těším, až mi padnou. |
