Princezna Serafína nepatřila do královské rodiny, jako drag queen se ale vepsala do historie. Jaká byla britská gay kultura 18. století?
Kdo byla princenza Seraphina?
Že i v minulosti byli mezi lidmi gayové či lesby, to jistě nikoho nepřekvapí. Stejně tak rozličné dochované záznamy naznačují, že v různých historických etapách si muži užívali převlékání za ženy. I když to nebyla praxe společensky zrovna vítaná, její existenci popřít nelze. Dokazují to i záznamy o soudním procesu z roku 1732 s Johnem Cooperem, známým jako „princezna Seraphina“, jenž žaloval jistého Toma Gordona za krádež oblečení. I když přepis celého případu je poměrně dlouhý, dle odborníků je svědectvím o lidském zájmu o Cooperův osud. Ten ostatně – navzdory tomu, že soudní spor prohrál – nebyl ani následně, co najevo vyšla řada detailů z jeho soukromí, postaven před soud.
Princezna Seraphina působila jako sluha a poskytovala také velmi specifické služby – jako pomyslný poslíček gayů. Podle odborníků se zároveň jedná o první drag queen (tedy muže, který se veřejně převlékal za ženu a vystupoval v ženské roli) v anglické historii. Svou ženskou identitou se Cooper netajil – a jako princeznu Seraphinu jej znali nejen jeho blízcí, ale i širší okolí. Ostatně, princezna Seraphina mu prý říkali všichni, a to i v době, kdy zrovna na sobě dámské šaty neměl. V podstatě by se dalo říci, že všichni Coopera přijímali takového, jaký byl. I v šatech.
Tak trošku „maškaráda“
I když by se mohlo zdát, že travesti/drag show jsou výdobytkem dnešní moderní a poměrně uvolněné doby, faktem je, že i v západním světě byly různé maškarní akce docela populární, a to již před pár stovkami let. Co se Británie týká, tak tam začaly být maškarní zábavy velmi oblíbené již v první polovině osmnáctého století. Obvykle se konaly v divadlech, nevěstincích, veřejných zahradách, ale také domácnostech vedených gayi. První ryze komerční maškarní večírek se konal v roce 1717 v londýnském Haymarket Theatre – a tyto půlnoční estrádní akce každý týden lákaly stovky lidí. Mnozí z nich tak mohli začít zkoumat hranice svých tužeb, pronikali do podstaty fetišismu, transvestitismu, cross-dressingu i drag show. Ovšem aby v tom pánové, kteří se běžně převlékali za ženy, nebyli sami, nutno dodat, že na večírcích nescházely ani ženy převlečené za muže.
Zdroj: Giphy
Je také faktem, že gay subkulturám se v Londýně 18. století docela „dařilo“ – a existují dokonce historické popisy tzv. „Molly Houses“, tedy míst, kde se pravidelně scházeli gyové, kteří byli často oblečení v dámských šatech, zpívali, tančili… a samozřejmě budili také veřejné podezření, že jsou „sodomity“ (protože navenek se k tomu, že jsou gayové, nehlásili).
Tyto tajné bary, kavárny a kluby, kde se gayové setkávali, seznamovali a třeba i měli sex, byli velmi populární. A jedním z těch nejslavnějších v britské historii byl Mother Clap´s Molly House, který řídila Margaret Clap. Ta ke vchodu dokonce zajistila i ochranku, takže vstupovat mohli skutečně jen gayové. Margaret Clap byla dle historika Randolpha Trumbacka velmi oblíbená a s chutí se účastnila i diskusí se svými hosty. „V její přítomnosti bez zábran hovořili i o mnoha obscénnostech – a ona s tím byla moc spokojená,“ popsal. A zábava tu probíhala skutečně zajímavá. Podle materiálu zveřejněného v publikaci Desire: A History of European Sexuality jsou pak v dané souvislosti běžné i zmínky o propracovaném transvestitismu, předstíraných mužských manželstvích, a dokonce i předstíraných porodech, při nichž muž převlečený za ženu „porodil“ panenku, který byla následně také pokřtěna…
A co se týká princezny Seraphiny, ta prý měla funkci tehdy docela běžnou, byla „Molly Messenger“, takže doručovala vzkazy, usnadňovala komunikaci a také střežila četná tajemství, jež s těmito centry queer komunity souvisela.
Jak dopadla Seraphina?
Případ princezny Seraphiny, který se dostal k soudu, předeslal jasná fakta: Seraphina si zabouhla dveře od svého bytu, a tak byla nucena strávit noc venku. Šla tedy útočiště hledat do místního baru, kde pila společně s cizincem jménem Thomas Gordon. Ten nakonec navrhnul, že by se spolu mohli projít v parku. Tam ovšem na Seraphinu vytáhl nůž a donutil ji, aby se vysvlékla ze svého stylového oděvu a vyměnila jej za Gordonovo špinavé a otrhané oblečení. Nutno ovšem dodat, že Seraphina v tu dobu na sobě neměla dámské šaty, ale byla oblečena adekvátně tomu, že působila jako „doručovatel pro gaye“ – oděv to byl opulentní (čítal splývavý frak, ostře střiženou vestu, boty se stříbrnými přezkami a elegantní košili), ovšem zdaleka ne tak jako oděv princezny Seraphiny. „Běžně nosila bílé šaty a šarlatový plášť, vlasy měla rozpuštěné a splývaly kolem jejího vějíře. Dělala tak drobné úklony, že byste ji od ženy nepoznali,“ popsala tak ve své výpovědi hospodská Maty Poplet.
Gordon svůj čin ukončil výhružkou, že pokud se Cooper pokusí vznést vůči němu obvinění, bude se hájit tím, že své oblečení nabízel výměnou za sex. A jelikož v té době byl gay sex, tehdy označovaný jako sodomie, zločinem trestaným odnětím svobody a někdy i popravou, Gordon čekal, že svou oběť dostatečně zastraší. K tomu ale nedošlo, díky čemuž dodnes existuje již zmiňovaný soudní zápis. Ačkoliv Gordon byl nakonec zproštěn viny, bez jakýchkoliv postihů životem proplula i princezna Seraphina, kterou mnozí dokonce oslovovali titulem „Její Výsost“. A její příběh v dnešní době, kdy mnozí mají s gayi či cross-dressery problém, jistě stojí za připomenutí. A to i vzhledem k tomu, že tito lidí ve společnosti žili vždy – jen jejich přijetí se samozřejmě v různých dobách, ale i lokalitách lišilo.
