Trans aktivistka Lenka Králová si vzala svou přítelkyni Nelu, ačkoliv má v občance stále mužské jméno. Jak jejich svatba probíhala?
Lenko, prozradila byste nám, jak jste se seznámila se svou novomanželkou? Jaké byly vaše pocity, když jste se s ní poprvé setkala?
S Nelou jsme se poprvé potkaly před více než dvěma lety na demonstraci před maďarskou ambasádou, což byl protest proti anti LGBT+ zákonům vlády Viktora Orbána. Já jsem byla jedním z řečníků a byl to tehdy můj úplně první proslov na veřejnosti. Byla to menší demonstrace, na kterou přišlo něco přes sto lidí a bylo extrémně horké odpoledne, jeden z nejteplejších dnů toho roku. Organizátoři připravili plastovou bedýnku, která měla sloužit jako stupínek pro řečníky. Já se ale bála stoupnout si na ní, bedýnka byla trochu z kopce, měla jsem podpatky a taky se mi z toho vedra trochu motala hlava. Stoupla jsem si tedy vedle ní a začala mluvit do megafonu. V průběhu mého proslovu vyšla z davu slečna, na bedýnku si stoupla, rozevřela nade mnou duhový slunečník a celý můj proslov tam tak stála a dělala mi stín. Po proslovech si za mnou přišla pro selfíčko a pár dní poté mi napsala zprávu. Začaly jsme se scházet, ale já jsem byla ze začátku odtažitá hlavně kvůli velkému věkovému rozdílu. Nela to ale nevzdávala, navštěvovala akce, kde jsem vystupovala, nosila mi tam květiny a postupně si získala moje srdce.
Kdy u vás poprvé padlo slovo svatba? Přišla s tím jedna z vás nebo to byl od začátku společný záměr?
Požádat Nelu o ruku byl můj nápad. Už mám něco odžito a myslím, že poznám, že je to ta pravá. Skoro dva roky spolu žijeme, trávíme spolu většinu volného času. Neumím si už představit, že bych se ráno probouzela vedle někoho jiného. Ale od začátku vztahu mi bylo jasné, že pokud se budeme chtít vzít, máme vzhledem k legislativě možnost uzavřít právoplatné manželství.
Objevily se nějaké negativní reakce ze strany vašich blízkých v souvislosti s tímto rozhodnutím?
Nevím o žádných. Když jsme spolu začaly chodit, tak možná tam byl nějaký skepticismus na straně její rodiny hlavně kvůli tomu věkovému rozdílu, ale to už je všechno dávno pryč. Reakce na připravovanou svatbu byly na obou stranách pozitivní.
Jak dlouho dopředu jste se na svůj den připravovaly?
Několik měsíců. Pro mě to ale nebylo poprvé, vstupovala jsem do manželství potřetí, takže jsem už byla z minulosti poučena, co funguje, a co ne, na co si dát pozor a co jsou zbytečnosti.
Měli jste někoho, kdo se vám staral o organizaci?
Ano. Vzhledem k tomu, že jsme na večer naplánovaly velkou párty se dvěma koncerty, burleskou, talk show a DJs v kulturním domě Vzlet, tak jsme se nakonec rozhodly najmout si produkční. Práce se skvěle ujala Lenka Hronová z týmu Prague Pride, které bych chtěla tímto moc poděkovat za perfektní práci. Naše svatební party byla spíš takový menší festival a účast bych odhadla na asi 250 lidí.
Co byste doporučila všem, kdo svatbu plánují? Překvapilo vás něco?
Co se týče tipů, tak jeden mám. Byla jsem hostem už na desítkách svateb a všímám si, že často se hodně energie věnuje podružnostem, jako je dress code nebo výzdoba stolů. Přitom to úplně nejdůležitější na každé svatbě jsou lidi. To, jací lidé tam přijdou, je absolutně nejdůležitější pro vytvoření celkové atmosféry. Proto jsme to koncipovaly tak, aby to naši hosté měli co nejjednodušší a aby měli co nejméně překážek v tom se zúčastnit. Z tohoto důvodu jsme zvolily termín mimo letní prázdniny, kdy je většina lidí na dovolených, proto jsme vybraly pátek, kdy lidi nemusí řešit, že druhý den musí do práce a proto jsme zařídily oslavu tak, aby byla na území Prahy a dostupná na MHD. Naše svatba byla s minimem tradic. Například jsme nechtěly hostinu o sedmi chodech, kdy všichni musí sedět na svých místech, ale po obřadu jsme svatebčany pozvaly na raut formou bufetu. Všichni tak mohli dynamicky vytvářet různé skupinky, povídat si a poznávat nové lidi. Kulturní dům Vzlet je také asi 100 metrů od obřadní síně – ideální vzdálenost, aby to bylo pro všechny pohodlné.
A překvapená jsem byla jen pozitivně. Nejvíc mě překvapil tým vršovického kulturního domu Vzlet v čele s produkční Emilií Formanovou tím, jak bylo všechno po technické stránce perfektní. Všema deseti bych Vzlet doporučila všem, kdo chtějí uspořádat nějakou akci pro takový počet lidí. A speciální zmínku si zaslouží pan osvětlovač, jehož jméno neznám, který pro nás byl původně jen položka na faktuře a šlo nám spíš o to, aby v sále nebyla tma. Osvětlovač Vzletu ale připravil naprosto úchvatnou a dechberoucí magickou světelnou show.
Líbánky jste prožily trochu specificky, povíte nám prosím jak?
Já jsem vzhledem ke svým aktivitám měla už vypotřebovanou standardní dovolenou a byť by mi firma určitě vyšla vstříc, rozhodly jsme se mít jen krátké víkendové líbánky s tím, že nějakou pořádnou cestu si užijeme příští léto. Možná jsme trhly rekord ve vzdálenosti naší svatební cesty – vydaly jsme se na 3 km dlouhou cestu z Vršovic do Nuslí. Strávily jsme víkend ve 22. patře mrakodrapu Corinthia, kde je v posledním patře i bazén s tím nejúžasnějším výhledem na Prahu. Okolí Nuseláku a Folimanku mám strašně ráda, takže to pro mě byla vlastně vysněná destinace a vždycky jsem chtěla v tom mrakodrapu strávit noc, ale dosud k tomu nebyl důvod.
Otázka na závěr — jaký je váš nejoblíbenější svatební moment?
Ten okamžik, kdy nás oddávající Babora Rázga po svém skvěle připraveném a dojemném proslovu vyzvala k tomu si dát první manželské políbení, my se po něm spontánně objaly a já se následně podívala do síně, která byla plná lidí a skoro všem tekly slzy dojetí. To byl hodně silný moment.
