Sexuální orientace (ne)padá z nebe: Jak si gayové a lesby uvědomují, že s jejich sexualitou to bude „jinak“ než v případě většiny?
LGBT+
Zdroj: AdobeStock

Sexuální orientace (ne)padá z nebe: Jak si gayové a lesby uvědomují, že s jejich sexualitou to bude „jinak“ než v případě většiny?

Sexuální orientaci obvykle považujeme za nedílnou součást identity. Stále přitom platí, že svět stojí a padá na heteronormativitě, tedy představě, že sexualitou, která je standardní, běžná či přímo očekávatelná, je heterosexualita. Jenže tak snadné to není…
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
21. 9. 2023

4 %? Ani náhodou...

I když stále není přesně jasné, jak velké procento leseb, gayů (a příp. bisexuálů) se v populaci vyskytuje, dříve zmiňovaná „4 %“ jejich počet s dost vysokou pravděpodobností převyšuje. Ať už je to jakkoliv, zatímco většinová (heterosexuální) společnost považuje svou přitažlivost k lidem opačného pohlaví za naprosto přirozenou, o tom, jak si svou jinakost uvědomili gayové a lesby, mnozí stále přemítají. Ačkoliv i v jejich případě se jedná o proces zcela přirozený, vzhledem k tomu, že vztahy osob stejného pohlaví stále nepatří mezi „běžný standard“, mnozí skutečně musí projít určitým procesem „sebeuvědomění“.

Různých „indikátorů“ orientace samozřejmě může být mnoho. Někteří hovoří o tom, že si to, že jsou gayové/lesby, uvědomili např. díky sexuálním snům. Jiní považují za směrodatné své sexuální představy či přímo sexuální přitažlivost. Ovšem nic z toho nutně to, jaké je člověk orientace, neprokazuje. V podstatě lze říci, že pokud se ženě zdá sexuální sen o ženě (nebo muži o muži), nelze to považovat za nezvratný důkaz toho, že je lesba/gay – stejně jako nelze považovat za důkaz heterosexuality sexuální sny o lidech pohlaví opačného. Rozlišovat bychom také měli mezi přitažlivostí sexuální a romantickou (jelikož ne vždy se musí jednat o jednu a tutéž věc). Jak si ale někteří LGBTQ+ lidé uvědomili, že jejich sexuální orientace nebude nejspíš většinová?

„Dnes hodně lidí mluví o tom, jak je to být gay, nebo lesba, hrozně módní. A že se dospívající často v rámci procesu hledání sebe sama pasují do rolí, které jim nakonec stejně nesednou. I když každý to má samozřejmě jinak, tak to, že mě přitahují ženy, jsem si uvědomila už na prvním stupni základní školy. Zamilovala jsem se do učitelky. Určitě by někdo mohl říct, že to u dětí bývá normální. No, já si nemyslím, že by všechny děti prožívaly, to co já. (smích) Takže jakmile jsem došla do puberty, opravdu jsem nijak netápala a rovnou jsem si našla přítelkyni. V mém případě prostě nebylo o čem uvažovat,“ popisuje pětatřicetiletá Zuzana. Faktem přitom je, že jistou souvislost mezi zamilovaností v dětství a dospívání s orientací již prokázaly i výzkumy – pokud se děti/dospívající zamilovávají do osob stejného pohlaví, obvykle se v dospělosti skutečně identifikují jako lesby/gayové.

Zdroj: Giphy

Příběhů o uvědomění si vlastní orientace však může být řada. „Když jsem dospíval, tak jsem měl erotické sny, kde byli samí muži. Já jsem tomu ale nepřikládal váhu. Možná i proto, že u nás v rodině bylo spíš homofobní klima. Jenže následně jsem na chlapy myslel i při masturbaci, což mě zprvu hodně vyděsilo. Bál jsem se, co to znamená a co to pro mě i vzhledem k rodině ještě znamenat bude. I když jsem se pak snažil najít přítelkyni, tak to prostě neklapalo. A to především v té intimní rovině. Nakonec jsem to vzdal a rozhodl se, že dám věcem volný průchod. Už při první puse s klukem mi pak bylo naprosto jasné, že jsem rozhodně gay,“ vzpomíná Martin. V tomto případě lze ale dodat, co již bylo naznačeno – že sexuální fantazie sexuální orientaci jednoznačně nepředjímají (byť samozřejmě souvislost vyloučit nelze). „Naše sexuální fantazie se stoprocentně nepřekrývají s našimi skutečnými touhami. Většina lidí má představy o věcech, které ve skutečném životě dělat vůbec nechce. Někdy je totiž fantazírování o něčem, o čem víme, že bychom reálně nedělali, přesně tím, co nás pořádně nažhaví,“ shrnuje tak sexuální terapeutka Vanessa Marin.

<Path> Martin (28): Nevím, jak bych mohl narušit rodinu a jiné základy státu. Žiju svůj život, všechno platím a přispívám na dobré účely, tak ať mě nechají žítZdroj: Jan Witek

„V době, kdy jsem chodil na střední školu, a to už je teda docela dávno, víc jak dvacet let (smích), tak všichni moji spolužáci postupně začali rozebírat svoje lásky, úlety, první polibky a podobně. Já jsem se cítil hodně nesvůj, protože jsem neměl čím do té diskuse přispět. Vlastně jsem nenacházel nic, co by mě na mých spolužačkách vzrušovalo. Takže mě vůbec nezajímalo, kdo se s kým zrovna vyspal a tak. Tak jsem byl za toho divného, co je pořád sám, ostatní se mi smáli, ale je zvláštní, že nikoho nenapadlo vytáhnout na mě, že jsem na kluky. Ono to vlastně v té době nenapadlo ani mě. Až teprve když jsem šel na vysokou do Prahy, tak jsem se tam dostal poprvé do gay klubu. A tehdy bylo jasno. Jakmile se o mě na baru otřel první muž, jako by mnou projel blesk. Konečně přišlo TO NĚCO, o čem všichni mluvili – a já to až do té chvíle nechápal,“ vzpomíná Roman.

Jednoduše řečeno, cest k pomyslnému cíli vede nespočet. Jen heterosexuální většina, která často právě lesbám a gayům ráda klade otázku „kdy sis uvědomil/a, že jsi na holky/kluky“, by se občas mohla chytit za nos. Ostatně, copak se někdo heterosexuálů ptá, jak si uvědomili, že jsou hetero?

Zdroj: Redakce/respondenti, echo24.cz, yourtango.com, healthline.com, mds.marshall.edu, allure.com

Populární
články

E-Shop