“Dospělost je od toho, abychom napravovali chyby rodičů. Pro homofobii ani rasismus není v mém světě místo,” říká zpěvačka Suzi Siren
Rozhovor
Zdroj: Rozálie Růžičková / se svolením
<Path>

“Dospělost je od toho, abychom napravovali chyby rodičů. Pro homofobii ani rasismus není v mém světě místo,” říká zpěvačka Suzi Siren

Suzi Siren je hudební producentka, skladatelka a lektorka zpěvu. Se svým kolegou a nejlepším kamarádem provozuje nahrávací studio Sunline Sound Praha. Ptáte se, jak zvládá všechno najednou? Podle jejích vlastních slov je od mládí hyperaktivní a neumí odpočívat.
Rozálie Růžičková Rozálie Růžičková Autor
19. 9. 2023

Suzi, začněme u toho nejdůležitějšího. Kdy a jak jsi začala dělat hudbu?

Já dělám muziku v podstatě celý život, ale profesionálně jsem se tomu začala věnovat ve třinácti letech. To znamená, že jsem v té době začala dostávat zaplaceno za vystoupení, musela jsem chodit na zkoušky, věnovat čas přípravě a zdokonalovat se. Když mi bylo něco přes dvacet, začala jsem dělat v korporátu, ale brzy jsem zjistila, že to není nic pro mého uměleckého ducha. Pak mi můj kolega, se kterým máme teď studio, nabídl místo zpěvačky v rozbíhajícím se projektu. Kývla jsem na to, přestože za tím byla mnohem menší vidina peněz.

<Path> „Gayové jsou odporní, většina z nich má nejspíš AIDS.“ Které homofobní výroky celebrit by dnes neprošly?Zdroj: Thegayuk.com, Pinknews.co.uk, Insider.com, Fashionmagazine.com, Businessinsider.com, Them.us, Nbcnews.com, Independent.co.uk

A co byl úplný začátek? Kde se v tobě vzala láska k hudbě?

Paradoxně to byla víra mé babičky, v jejímž zájmu jsem byla zuby nehty nucena chodit do kostela. Vždy jsem byla hyperaktivní dítě do té doby, než začal zpívat sbor. Úplně mě to fascinovalo a naprosto uklidňovalo.

Studio máš u sebe doma, jak to funguje? Nepřijdeš si někdy moc izolovaná od okolního světa?

Je to takové, jaké si to uděláš. Takže je to super. Já žiji v podstatě uzavřeným životem. Byla jsem tady třináct let dobrovolně odříznutá od okolního světa, protože mě začal slušně řečeno štvát. Dělala jsem svou muziku, učila zpěv a budovala studio. Tím, že dělám hudbu, nežiji úplně jako obyčejný občan. Jít si například vyřešit novou občanku nebo jet MHD je pro mě naprosto šílená záležitost.

A časem jsem přišla na to, že lidé ke mně nechodí ani tak na zpěv, jako spíš na osobní psychoterapii. Jsem v býku v ascendentu panny, což je prý nejempatičtější znamení, ale moc tomu nevěřím. Zakládám si na selském rozumu. Vždycky říkám, že muzika by měla lidi spojovat, ne rozdělovat. Je mi opravdu jedno, že mi tady jeden den natáčí žid a druhý muslim. Naše studio je neutrální půda, kde se každý může chovat, jak chce.

Tipy redakce

Pro mě je homofobie a rasismus přežitek, na světě jsou mnohem důležitější věci, které bychom měli řešit. Co ale nesnesu, je arogance a povyšování se nad ostatní. Moje osobnost je natolik silná, že se nenechám ovlivňovat cizí osobou, ale ostatní to tak mít nemusí.

Bylo to tak vždycky nebo jsi se k tomu nějakým způsobem dopracovala?

Já jsem neměla úplně jednoduché dětství, ale je pravda, že už tenkrát jsem vůči všemu negativnímu byla nějakým způsobem imunní. Odjakživa jsem si byla jistá svým rozhodnutím, takže pokud se mi něco nelíbilo, šla jsem od toho. Sám sebe mít rád není zločin, ale povinnost a dospělost je o tom, abychom napravovali chyby svých rodičů. Nenávidím konflikty a věřím, že základem veškerého společenství je komunikace, která by měla být slušná. Moje babička vždycky říkala, že na každé špatné věci je něco pozitivního, ale já jsem zastánce toho, že když se něco posere, tak to tak je. Je pak jen na nás, jak se s tím vypořádáme.

<Path> “Dospělost je od toho, abychom napravovali chyby rodičů. Pro homofobii ani rasismus není v mém světě místo,” říká zpěvačka Suzi SirenZdroj:

Ty na svém instagramovém profilu zmiňuješ, že i zpěv je jen o hlavě. Co to konkrétně znamená?

Zpěv je opravdu jenom o hlavě, protože náš nástroj je celé naše krásné tělo, které je ovládané mozkem. To znamená emocemi, myšlenkami, naší představivostí. Takže když ovládneš svou hlavu, myšlení a jsi schopný namířit pozornost pouze na zpěv, tvůj nástroj bude fungovat tak, jak budeš chtít. A myslím si, že to tak funguje se vším v životě.

Otázka na závěr — čeho si ve svém životě nejvíc vážíš?

Nejvíc, byť to může znít pateticky, si vážím toho, že jsme našla sílu respektovat samu sebe. V uvědomění, že někdy jsme veselí a někdy smutní. Takový život prostě je. A záleží jen na mně, jaký si ho udělám. A to se snažím vtloukat do hlavy i mým klientům v nahrávacím studiu a žákům mé pěvecké školy. Vážím si sebe a maličkostí, které udělají radost i někomu dalšímu. Hudba je prostředí, kde může být člověk, kým chce a jakým chce. Je to svoboda. A já se o ní ráda podělím. 

Populární
články

E-Shop