Vaří, peče, chataří a… koná dobro! Honza Kašpar se v rozhovoru rozpovídal o partnerovi, bydlení, rodině i dobročinných aukcích
Honzo, vy jste byl přítomen na naší akci LUI CONNECTION a namaloval jste tam dokonce obraz! Jak se vám večer líbil?
Bylo to moc příjemné setkání a jsem rád, že jste ho uspořádali. Po dlouhé době jsem viděl mnoho známých a jak říkáte, i se něco naučil. Workshop s ArtMoment byl opravdu inspirující. Já i Lukáš jsme malovali a obrazy vypadají báječně. Lukášův visí v obýváku, můj dostal místo na polici v knihovně – asi aby se na něj neprášilo! (smích)
Já vím, že i přesto, že to byl váš první obraz, jste svým způsobem kreativní duše. Rád totiž vaříte a podle fotek velmi dobře – nebo tedy minimálně skutečně vzhledně. Co je vaší doménou v kuchyni?
Máte pravdu, kreativních a nových věcí se nebojím. Pokud se ale bavíme o vaření, tak rád peču, mám rád italská jídla, i českou klasiku ve zdravých variantách. Proto jste si možná všimla i mé osobní prázdninové výzvy, kdy jsem si řekl, že doma uvařím všechna báječná jídla našeho mládí. Proto nechyběla žemlovka, štrůdl, knedlíky s meruňkami anebo brambory s tvarohem a cmunda.
S partnerem se ve vaření střídáte, nebo je to na vás?
Lukáš je naprosto úžasný kuchař. Má rád těžké výzvy, kombinace chutí. Nejlepší, co od něj ale je, jsou víkendové snídaně. U vaření se spíše střídáme. Když vaříme dohromady, oba máme sklony být šéfkuchařem.
To je moc hezké! Kde jste se s partnerem poznali a jak začala vaše láska?
Narazili jsme na sebe na Grindru, takže žádná překvapivá romantika. Originální ale bylo naše první rande, při kterém se Lukáš musel připojit na firemní call s kolegy z Londýna. Pro mě to byla výhoda, rovnou jsem ho mohl poznat ze soukromého i pracovního pohledu. No a tam ta láska začala. Naše druhé rande byly Lukášovy narozeniny a už nebylo cesty zpět! (smích)
Proběhl váš coming out až s aktuálním přítelem, anebo dříve? Byl byste ochoten nám sdílet tuto vaši zkušenost s rodinou, přáteli…?
Já šel v barvou – duhou – ven v nějakých dvaceti letech a v tu dobu jsem měl prima přátele, kteří věnovali pozornost jiným věcem než orientaci. U našich to bylo tenkrát složitější a potřebovali čas. Nějakou dobu jsme se kvůli tomu nevídali, ale pak jako když mávnete proutkem a od té doby máme moc prima vztah. A byly chvíle, po rozchodu s tehdejším partnerem, kdy mi hodně pomohli.
Takže vlastně všechno dobře dopadlo!
Když se teď zastavím a za vším ohlédnu, vlastně bych takové rodiče přál všem.
Když se vrátím k vašim koníčkům, říkáte o sobě, že máte zálibu v chataření. Co si pod tím mám představit? Nekonečnou práci na zvelebování chaty a jakýsi únik od betonu města, nebo hlavně odpočinek na lehátku na trávě?
Děkuji za slovo „nekonečnou“! To jste přesně vystihla. Já byl od dětství vedený k práci na chalupě, pomáhání na zahradě i v dílně. K tomu mě kromě táty vedl i děda. Když si o prázdninách sestra a sestřenice hrály na zahradě, já byl zavřený s dědou v dílně a furt jsme něco vyráběli.
A tak jsem si před sedmi lety pořídil vlastní chatu a začal jí dodávat lesk, jaký si zaslouží. Já si opravdu tu práci v dílně, na zahradě nebo kolem domu užívám. Je to pro mě aktivní odpočinek a naprosté vypnutí se od všedních starostí. Ale je pravda, že poslední dobou mě Lukáš naučil i to válení se na lehátku, respektive venkovním gauči na zahradě.
Žijete tedy s partnerem. V LUI Living brzy vyjde článek o vašem domově, a tak nebudeme předbíhat, ale zeptám se alespoň na to, jak vypadá váš domácí řád. Co má kdo na starost? Preferujete „soukromý a jaksi domácí“ styl života ve smyslu klidu, samostatného úklidu a tak dále, anebo je váš domov neustále otevřen návštěvám, aktivitám a o chod se stará někdo jiný?
Posledního třičtvrtě roku jsme věnovali kompletní rekonstrukci bytu a nedávno jsme se přestěhovali. Já se tak vrátil po 8 letech zpět do Prahy.
Jelikož pracuji z větší části z domova, tak leccos zastanu během dne já. Zkrátka nemám s kým jít po obědě na pokec do kuchyňky, tak se zabavím zalitím kytek, vyndáním prádla nebo uklizením kuchyně. To, aby Lukáš mohl večer něco fajn uvařit!
A co se týče otevřených dveří přátelům, je to spojeno i s naším stěhováním a rekonstrukcí. Minulých devět měsíců bylo náročných. V létě ale rádi vítáme naše hosty u nás na chatě, která je z města, co by kamenem dohodil. No a tady v Praze se chystají kolaudace, až se ochladí a nebudeme všichni někde u vody. Takže tohle je vlastně taková pozvánka!
Na to, jak moc je vaše domácnost extrovertní, se ptám proto, že vím, že se s lidmi a jejich příběhy nejspíš setkáváte často – pracovně, a to prostřednictvím Dobrobota. Představíte čtenářům, o jaký projekt jde?
S příběhy lidí se vlastně setkávám celou moji kariéru. Víc jak 15 let jsem byl lektorem a pomáhal lidem, kolegům v jejich rozvoji. Posledních 8 let je mým posláním společenská odpovědnost – nejdříve v korporátní sféře a pak na druhé straně, v neziskovém sektoru.
A díky tomuto propojení jsem se dostal do Dobrobota. Naprosto jedinečné platformy, kde firmám, organizacím i jednotlivcům umožňujeme pořádat aukce, za kterých finance vždy získá vybraná nezisková organizace. Tím pomáháme nezisku se získáváním financí na jejich provoz, firmám umožňujeme nabídnout své jedinečné produkty a osobnostem zážitky ve prospěch dobrých věcí.
A proč se jmenuje právě Dobrobot? Myslím, že tu nápaditou slovní hříčku tuším, ale raději se zeptám…
K rozluštění a zapamatování si našeho brandu: Naše mise je pomáhat neziskovému sektoru, propojovat ho s tím firemním, tedy konat dobro. A zakládáme si na maximální automatizaci a nových technologiích. Proto DOBROBOT.
Pokud máte vybrat jednu dobrou věc, co Dobrobot zajistil a měl byste ji vypíchnout, co vás napadne jako první?
Není fér vybrat jen jednu věc, protože práce, kterou neziskovky odvádějí, si zaslouží (a jsou vděčné za) jakoukoliv podporu.
Proto jsem rád, že např. aukce knihy Českej rap vydělala 55 000 Kč. Za tuhle částku mohly Dobré víly dětem zajistit organizaci jednoho turnusu dětského tábora.
Jsem vděčný našim přihazujícím, že během necelého srpna podpořili i iniciativu Pod svícnem částkou 188 188 Kč, a to v aukcích kde výherci mohli jít na pivo s Danou Drábovou nebo Martinem Bartkovským. Částka iniciativě pomůže zajistit jejich programy edukace společnosti a změny legislativy v oblasti domácího násilí.
Co mě teď ale mega baví je, když vás pozvu k aukci hokejových dresů Karla Poborského nebo Vládi Šmicera, které jsou ještě ke všemu ušity naruby. Výtěžek z těchto aukcí podpoří organizaci DEBRA ČR, která jako jediná u nás poskytuje komplexní podporu a péči pacientům s nemocí motýlích křídel a jejich rodinám.
To je úžasné! Kdo a jak se může zapojit do spolupráce s Dobrobotem?
Všichni. Naprosto všichni. Založit aukci může neziskovka, firma, jednotlivec nebo patron neziskovky, známá osobnost. A také každý může přihazovat. Zkuste to, uvidíte, jak vás přihazovat na dobro chytne.
Dokonce si u nás můžete připravit i neveřejnou aukci. Na vánoční večírek nebo konferenci, firemní akci na interní předvánoční jarmark nebo další LUI Connection.
Když už jsme probrali jak osobní život, tak práci, zeptám se, co máte nyní v plánu. Co vám aktuálně vrtá hlavou jako nějaký ať už velký nebo dílčí cíl či úkol?
Projekt nového domova, kterému s Lukášem říkáme #vrsovickykluci, máme úspěšně za sebou. A pro mě to poslední měsíce a roky nebyla jediná změna. Tak si jako úkol vlastně dávám všechno si to užít. Práci, která má opravdový pozitivní dopad, báječné kolegy a partnery v ní, a hlavně skvělého chlapa, kterého mám po boku.
PS: kutilské projekty další sezony na chatě už mám vymyšlené! (smích
