
Adam Poloch: Kvůli svým tetováním jsem nechtěl vycházet z domu. Tělo jsem si pokéroval, abych se vyhnul hejtu na mou postavu
Adame, jak jsi se dostal k práci v modelingové agentuře?
Za to vděčím Aničce Puric, která byla takový můj prvotní impuls. Já jsem na ní dal, zkusil jsem to. Agentura se mi ozvala do pár dní s pozvánkou na casting a následně mě přijali. Myslím, že to bylo minulý rok na podzim. Stále se ale považuji primárně za baristu.
Bereš tedy modeling pouze jako přivýdělek nebo jako něco, co tě baví?
Asi by mě to i bavilo, ale bohužel se to trochu kříží s mým vystupováním na veřejnosti, projevováním a vnímáním sebe sama. Lehce se na setu dostanu do situace, která je mi nepříjemná. Proto například nepřijímám nabídky na natáčení.
Považuješ se za introverta?
Rozhodně. Proto je kavárna lepší.
Na pozici baristy se ale člověk také dostává do interakce s lidmi na denní bázi, nebo se pletu?
To ano, také mi trvalo skoro pět let, než jsem se stoprocentně aklimatizoval. Mému rozhodnutí začít pracovat v kavárně předcházelo období, kdy jsem měl problémy vycházet z domu. Řekl jsem si ale, že když se s tím sám nepoperu, nic se nezmění.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Určitě nemám žádný konkrétní rituál, ale dopoledne mě většinou potkáte v gymu. Pak rychle nakoupit, udělat oběd a vyrážím do práce. Když si potřebuji vyčistit hlavu, chodím po práci ještě běhat.
Tetování máš opravdu hodně. Souvisí tvůj vzhled nějakým způsobem s již zmiňovaným pojetím sebe sama?
Ano, souvisí. Nejdůležitější ale je, že se mi to líbí.
Zároveň jsem měl vždy problém se sebepřijetím, nerad jsem se odhaloval a nechodil kvůli tomu do míst jako je třeba bazén, jelikož mi to bylo celkově nepříjemné. Doufal jsem, že mi ta tetování v tomto směru pomohou, protože přesměrují pozornost lidí, kteří by potenciálně mohli soudit mou postavu.
Setkal ses někdy s negativní reakcí na svá tetování?
Nejsem si toho vědom. Negativní pohledy starších lidí v metru už mi přijdou úsměvné a jinak dostávám hlavně pochvaly.
V kolika letech jsi si nechal udělat své první tetování?
Nebylo to brzy. Mohlo mi být třeba 21, ale už si teď opravdu nejsem jistý.
Tetoval sis také něco sám?
Tetoval.
A napadlo tě někdy začít se tomu věnovat?
Já jsem si potetoval až na pár věcí nohy, pravou ruku a obličej. Chtěl jsem to zkrátka vyzkoušet. Věnovat bych se tomu ale nechtěl. Nemyslím si, že umím kreslit a nerad bych se tímto způsobem projevoval. Je to velká zodpovědnost.
Otázka na závěr — čeho si ve svém životě nejvíce vážíš?
Mámy. Tady není nad čím přemýšlet.