4 dny v práci, 3 dny relax: nový pracovní model budí stále větší pozornost, jeho výhody jsou jasné a doložené. Dočkáme se ho i v Česku?
Odvážné vize, kterých jsme se (zatím) nedočkali
Psala se třicátá léta minulého století, když britský ekonom John Maynard Keynes předpověděl, že do roku 2030 budeme pracovat jen 15 hodin týdně. A v roce 1965 podvýbor amerického Senátu předpokládal, že do roku 2020 bude průměrný pracovní týden trvat jen 14 hodin. Představy to byly nepochybě pěkné. Jenže se píše rok 2023 a drtivá většina z nás je každý týden stále v běžném, minimálně 40 hodinovém zápřahu. Ovšem jsou tu i drobné vlaštovky, které by mohly fungovat jako příslib „lepších zítřků“. Stále větší zájem se totiž upírá na zkrácení pracovního týdne z pěti na čtyři dny. Řada firem po celém světě začala tento model již dokonce i testovat. Výsledky jsou velmi dobré – a tak zbývá jen jediná otázka, najde dnešní super-vytížená společnost odvahu k tomu, aby učinila poměrně zásadní změnu v zajetých pořádcích?
4denní pracovní týden – jen přání?
I když českým prizmatem se 4denní pracovní týden může zdát zatím spíše jako utopie, faktem je, že minimálně zaměstnavatelé, kteří působí na globálním trhu, se o tento pracovní model aktivně zajímají. A testují jej v praxi. Např. již v roce 2019 společnost Microsoft Japan provedla testování čtyřdenního pracovního týdne s velmi dobrými výsledky. Produktivita zaměstnanců se zvýšila, efektivita práce vzrostla a naopak se snížily náklady (např. na elektřinu). Ne náhodou tedy nezisková organizace 4 Day Week Global loni rozjela celosvětový program, který má firmám pomoci pracovní týden zkrátit. Doposud se zapojilo téměř 40 firem z USA a Kanady a 70 společností z Velké Británie.
Právě organizace 4 Day Weeks Global nyní zveřejnila také průběžné výsledky shromážděné za celý rok, kdy ve firmách 4denní pracovní týden testovali. Díky tomu bylo možné identifikovat také největší přínosy, které tento zkrácený pracovní model má.
Když ze 4 dní práce benefitují všichni
Z hlediska zaměstnaneckého je jasné, že 4denní pracovní týden je vítanou změnou. To ukazují i klíčová zjištění 4 Day Weeks Global – zaměstnanci jsou spokojeni s tím, že v kanceláři mohou trávit méně času – a mají tak prostor i na rodinu. Na druhou stranu zaměstnavatelé ani po zkrácení pracovní doby nepocítili žádnou znatelnou ztrátu příjmů nebo růstu, naopak – v některých případech dokonce zaznamenali zvýšenou produktivitu. A jak konkrétně se tedy 4denní pracovní týden vzhledem k rok shromažďovaným datům osvědčil?
Společnosti, které v modelu 4denního pracovního týdne vytrvaly, zaznamenaly 15% nárůst příjmů a také snížení fluktuace zaměstnanců. „Nejhlubší dopad měl tento nový pracovní model na udržení zaměstnanců. Od jeho zavedení se jen velmi málo lidí rozhodlo naši společnost opustit, což dramaticky zlepšilo naši schopnost dosahovat cílů a klíčových výsledků v každém čtvrtletí,“ shrnul tak John Leland, ředitel strategie společnosti Kickstarter. A další zástupci zapojených firem se také shodují, že ačkoliv zavedení 4denního pracovního týdne bude v dlouhodobějším horizontu vyžadovat určité úsilí, jeho vyvinutí má rozhodně smysl. Zaměstnanci jsou totiž spokojenější a svou práci odvádějí dokonce tak dobře, že v mnoha firmách pracovní dobu ještě (v průměru o hodinu týdně) zkrátili.
A co na to Česko?
Ačkoliv mnohé celosvětové trendy k nám dojdou obvykle s jistým zpožděním, zrovna o 4denní pracovní týden se zajímá stále více lidí. Dle průzkumu, který byl zveřejněn letos na jaře, by si zkrácený pracovní týden přálo vyzkoušet na 70 % lidí v Česku. I když se myšlenka, že do práce chodíme je od pondělí do čtvrtka, zdá nyní spíše utopická, faktem je, že k podobné radikální změně v organizaci času na našem území již došlo. A není to tak dávno. Pracovní soboty se totiž minulostí staly až v roce 1968. A překvapivě se také nezbořil svět. Dokonce ani nedošlo k žádné ekonomické katastrofě – jen lidé byli najednou spokojenější. Vlastně totéž pak lze říci také o 4denním pracovním týdnu, o němž se mluví dnes. Možná to nebude během následujících pár let, ale podle odborníků je jeho zavedení i u nás stejně nevyhnutelné. Otázkou tak už není ani tak „ZDA“, ale „KDY“.