Proč vůbec existují muži a jsou vážně „naprogramovaní“ k tomu, aby zahýbali (a množili se)? Výzkumníci přišli s odvážnými tvrzeními
Proč existují muži?
Asi se to zdá nad slunce zřejmé. Bez mužů by nevznikl život (stejně jako bez žen). Jenže pro vědce toto vysvětlení nebylo dostatečné. Podle výzkumu publikovaného v časopise Nature vlastně věda nikdy pořádně nedokázala objasnit, proč muži – z biologického hlediska – existují (příp. proč je jich pořád v populaci tolik). Vědci sice uznávají, že muži produkují spermie, které jsou k vytvoření života nezbytné, ale jakmile splní tento jediný úkol, vlastně už „nejsou k ničemu“. Pro lidskou rasu tedy muži z biologického hlediska nejsou nijak klíčoví. Ženy produkují mléko a jsou dokonale schopné postarat se o děti samy (což ostatně mnohdy také činí). Z této perspektivy jsou prý pomyslným slabším článek skutečně muži.
I s ohledem na výše řečené tedy probíhalo poměrně dlouhé bádání nad tím, zda svět muže (tolik mužů) potřebuje. Pánové ale mohou být v klidu. Kromě role v samotném oplodnění totiž (byť spíše pasivně) prý přispívají k sexuální selekci, díky níž je lidská rasa fit a imunní vůči nemocem. „Volba partnera (v přírodě obvykle ze strany samice) vytváří důležité vnitrodruhové filtry pro reprodukční úspěch. K otcovství tak dospěje jen určitá podskupina samců. A v tomto výběru je třeba velká zásoba uchazečů, aby si z nich bylo možné vybrat ty nejlepší a nejzdravější,“ shrnuli docela pragmaticky vědci. Na druhou stranu bychom však měli vzít v potaz fakt, že ačkoliv ženy mají tedy v rukou „výběr“, mužům je přisuzována neustálá touha po „šíření svého semene“. Takže: jedná se také o biologickou danost?
Naprogramovaní muži…
Když už tedy víme, že existence mužů má svůj hlubší smysl (sorry, pánové :-) ), lze se posunout k sexualitě a jejím projevům. Ty se totiž vzhledem k pohlaví liší – a podle studie, kterou realizovali vědci z Oxfordu, za to může evoluce. Stručně řečeno, k tomu, jak se budeme chovat, jsme částečně naprogramovaní. V odborné terminologii pak prý platí, že „ačkoliv ženy i muži sdílí velmi podobný genom a nervový systém, zároveň se hluboce liší v reprodukčních investicích a vyžadují odlišné behaviorální, morfologické a fyziologické adaptace.“
Dle výzkumného týmu se vlastně jedná o praxi, která je vlastní většině živočišných druhů. Také mezi zvířaty jsou totiž reprodukční mechanismy odlišné vzhledem k pohlaví. Zatímco tedy samice jsou zaměřeny na to, aby jejich potomci měli dobrý genetický základ (a dle toho si vybírají samce), samci naopak usilují o to, aby se spářili s co největším počtem samic. A přesně to tedy platí i pro muže. Jak prosté…
…i ženy?
A jak že je to s ženskou monogamií? V biologické rovině je faktem, že žena může otěhotnět pouze jedenkrát za devět měsíců. Takže zatímco muži se během této doby mohou „snažit jinde“, ženy mají pomyslnou smůlu. A vzhledem k tomu jsou prý předurčeny k monogamii. Inu, v tomto případě to tak snadné není. „Ačkoliv na první pohled by se tato teorie mohla zdát přijatelná, při hlubším pohledu rozhodně spojení žen s monogamií tak přímočaré není. Ve skutečnosti to pravděpodobně neplatí,“ tvrdí tak výzkumník lidského chování Nathan Pipitone.
Zdroj: Giphy
Dospěl k tomu na základě výzkumu rozdílných postojů mužů a žen k příležitostnému sexu. Ačkoliv bylo potvrzeno, že muži jsou příležitostnému sexu otevřenější než ženy, vědci přišli s tím, že důvody žen, proč jsou zdrženlivější, jsou spíše společenské než biologické. Přece jen – na jednorázovky se nahlíží jinak, pokud se jich dopouští muži (kanci!), a zcela jinak, jde-li o ženy (to slovo na „d“…). Prostě a jednoduše, ženy jsou za příležitostný sex stigmatizovány mnohem více než muži. A proto mu nejsou tak nakloněné. Ne proto, že by byly naprogramovány k monogamii. Nebo nepociťovaly sexuální touhu.
Ať už je to ale s naším biologickým nastavením jakkoliv, to, jak se k sobě navzájem chováme, je v našich rukou. Takže ačkoliv tvrzení o „mužském naprogramování k rozmnožování“ lze nyní považovat za vědou potvrzený fakt (minimálně do chvíle, než vznikne jiný výzkum, který na problematiku vrhne nové světlo), uchylovat se k využití tohoto argumentu k bezbřehému sexu při snaze ospravedlnit nevěru, to je, pánové, celkem přes čáru… ;-)
