Mužní muži – byť jsou gayové – mají všude zelenou. Ti zženštilí jsou nežádoucí, ve vztazích i v kariéře mají utrum
Škodlivá (ale nezbytná) posedlost maskulinitou
V podstatě od chvíle, kdy matky své syny porodí, jsou tito chlapci neustále vystavováni vnějšímu tlaku spojovanému s tím, jak by se správný kluk/muž měl (a naopak rozhodně neměl) chovat. Všichni tak vědí, že správní chlapi nebrečí. Nežádají o pomoc. Neukazují svou slabost. Nikdy neutíkají z boje… a podobně by bylo možné pokračovat ještě na mnoha řádcích. Vštěpování správné maskulinity je ale nakonec všudypřítomné. To samozřejmě v důsledku dopadá i na muže heterosexuální, ovšem těmi, kdo jsou vystaveni největšímu tlaku, jsou gayové. Již z podstaty věci totiž všechna „maskulinní pravidla“ naplní jen stěží. Někteří se tak rozhodou popřít sami sebe, jiní jednoduše rezignují. S tím ovšem jako by se vzdávali šancí nejen na uspokojivý osobní, ale dokonce i pracovní život…
Ve vztahu je potřeba chlap…
„I v gay komunitě je důraz kladen na maskulinitu – což pro gaye znamená, že i oni musí být adekvátně maskulinní. Naopak žensky působící muži jsou považováni za méně žádoucí sexuální partnery,“ vysvětluje tak psycholog zaměřující se na lidskou sexualitu, Justin Lehmiller. To nakonec asi nikoho alespoň minimálně znalého poměrů na gay seznamkách jen stěží překvapí. Gayové, kteří jsou „moc gayové“, jsou pro mnohé „neranditelní“. Ne náhodou je tedy informace o četnosti návštěv posilovny podobně nutná jako informace týkající se věku (protože jak známo, mezi gayi panuje také kult mládí). Nakonec nutnost „být mužný“ potvrzuje i řada výzkumů zaměřených na gaye – ti nejenže se tedy mnohdy snaží maskulinně vypadat a vystupovat, ale totéž požadují také od svých protějšků. Navíc čím mužněji gayové sami sebe vnímají, tím „více mužnosti“ čekají také od partnerů.
…a v práci taky
V rovině vztahů by ještě preference pojící se k maskulinitě bylo možné (alespoň do jisté míry) chápat. Ovšem podle nejnovějšího výzkumu se podobné upřednostňování „maskulinních mužů“ týká i pracovního světa. K jakému přesně závěru výzkum dospěl? Muži – a to bez ohledu na vlastní sexuální orientace – na vedoucích pozicích preferují muže, kteří působí maskulinně a svou mužnost dávají patřičně najevo.
Výzkumníci tedy shrnují, že zženštilí muži jsou v pracovní rovině často znevýhodňováni, čelí řadě předsudků a mohou být vystaveni diskriminaci již v průběhu pracovního pohovoru, stejně jako v případě možného kariérního postupu. Podle Bena Gerrarda, který se na výzkumu podílel, jsou popsaná zjištění velkým zklamáním, přičemž daná praxe potenciálně vytváří pro řadu gayů na pracovištích pomyslný skleněný stop, který jim v další kariéře brání. „Od mužů se stále očekává, že se budou přizpůsobovat tradičnějším maskulinním stylům vedení – a pokud ve svém chování nedokáží dostatečně promítnout mužské rysy, hrozí jim statusová penalizace. Je to vlastně příklad internalizované homofobie uvnitř gay komunity,“ uzavřel.
Jen kdyby to všechno nebylo úplně špatně
Mohlo by se zdát, že je-li při hledání vztahu a touze získat dobrou práci třeba „jen“ notná dávka mužství, má celá situace snadné „řešení“. Jenže opak je pravdou. Gayové se totiž právě ve snaze být dost mužní nezřídka od dětství učí popírat sebe sama. Ne náhodou mají následně potíže se sebevědomím a často se u nich rozvinou deprese či úzkosti. Ti, kteří si maskulinitu vystaví na pomyslný piedestal, jsou pak navíc často nespokojeni také se svým tělem.
„To, že lidé z LGBT komunity mají více duševních problémů, není jen proto, že zažívají vysokou míru marginalizace ze strany společnosti jako celku. Je to i kvůli intenzivnímu tlaku, aby byli mužní a mužně také vypadali a chovali se,“ shrnuje tak Lehmiller s tím, že odsuzování a vylučování druhých běžně probíhá i uvnitř gay komunity. A nutno dodat, že tlak kladený na muže, aby se „mužským stereotypům“ přizpůsobili, zdaleka nepoškozuje jen gaye. Je totiž špatný i pro muže heterosexuální. Jen to mnozí stále nevidí, a tak mj. učí již malé chlapce, že chlapi přece nepláčou…
