Hetero, gay, bi či trans – roste množství dospívajících, kteří nemají jasno ve své identitě. Ztratí se nové generace v rozmanitosti?
Kdo je kdo?
Pokud je řeč o heterosexuálech/kách a homosexuálech/kách (resp. gayích a lesbách), pravděpodobně úplně každý dnes ví, co tyto termíny znamenají. A vyjmenovat třeba desítku známých osobností, které se tím, že žijí s protějškem stejného pohlaví, nijak netají, by nejspíš ani pro toho největšího homofoba nemusel být problém. V tom, kdo je lesba či gay, je docela snadné mít jasno. Zkuste se ale zamyslet nad tím, zda znáte někoho, kdo je bisexuální, pansexuální, či dokonce genderfluid. Třeba by vás někdo napadl, ovšem je také dost možné, že orientace/identita daných osobností by musela být dále podrobena další diskusi nad tím, zda se jedná o skutečně správné určení jejich sexuality/identity.
Ovšem ať už je řeč o různých variantách lidské sexuality, nebo třeba také i genderové identitě, pro většinu populace, a to včetně mileniálů či generace X, je daná terminologie doslova španělskou vesnicí. Výjimkou je pak až generace Z, pro jejíž příslušníky/ce se široké spektrum orientace/identity stává běžnou součástí života. Lidé, kteří teprve dospívají, jsou totiž vůči jinakosti otevření více než kterékoliv generace předcházející. Ostatně, právě příslušníci/e generace Z jsou jediní, kteří v průzkumech na počátku roku 2021 uváděli, že věří v existenci více než dvou pohlaví.
Trans boom?
Podle odbornice na genderovou problematiku a mezigenerační rozdíly, Jean M. Twenge, však i dospívající v poslední dekádě prošli poměrně zásadní názorovou proměnou. „Když jsem v letech 2015-2016 mluvila s dospívajícími kvůli své knize iGen, většina z nich byla ohledně transgender identit velmi skeptická. Někteří si mysleli, že trans lidé jsou prostě jen zmatení, další zastávali názor, že tranzice je popření předcházející existence,“ popsala autorka s tím, že o pět let později již v americké společnosti převládaly zcela jiné názory. Dle jednoho ze souvisejících průzkumů z roku 2019 tak dvě třetiny mladých dospělých z USA uvedly, že v posledních pěti letech začaly práva trans lidí podporovat mnohem více.
Ačkoliv mladí lidé již v mnoha ohledech nejsou spoutáni binárními představami o mužství a ženství či hetero- a homosexualitě, ve společnosti dochází ke změnám tak progresivně, že její většina se cítí mnohdy zcela ztracena. Podle lékařů z Británie tak např. v oblasti tranzic (tedy změn pohlaví) došlo v posledních několika letech doslova k explozi nových případů. „V době, když jsem zahájila svou praxi, a to je téměř před dvaceti lety, jsem dítě s genderovou dysforií viděla třeba jednou za dva roky. Bylo to velmi vzácné,“ popsala tak jedna ze zdravotnic. A asi není divu. I dle amerických průzkumů se totiž právě příslušníci generace Z mnohem častěji identifikují jako trans či nebinární. Zatímco jen jeden z tisícovky tzv. boomerů se hlásí k trans identitě, z generace Z se jedná o 23krát více lidí.
Samozřejmě by v daném kontextu bylo možné uvažovat o „módním trendu“, faktem ale je, že odborníci spatřují hlavní příčinu spíše ve větším povědomí o trans problematice. „Počty leváků v populaci také postupně začaly růst poté, co levoruké děti přestaly být kvůli tomu trestány a přeučovány. Děti byly přirozeně levoruké, ale teprve až se tento stav normalizoval, dokázaly to samy vyjádřit,“ objasnila tak nárůst počtu těch, kdo rozhodnou pro tranzici, mluvčí podpůrné trans skupiny Cleo Madeline.
Když dojde na „zmatení“
I když otevřenost je jistě skvělá, pozornosti se dostává také druhé straně, dle níž všeho moc škodí. A do jisté míry to mohou potvrzovat i další data – dle nich totiž za poslední desetiletí ubylo středoškoláků, kteří se identifikují jako heterosexuální. V podstatě platí, že každý pátý americký středoškolák se identifikuje jinak než jako heterosexuál či svou sexuální identitu zpochybňuje. Jak data z roku 2021 (průzkumu amerického Centra pro kontrolu léčiv se zúčastnilo téměř 8 tisíc respondentů) konkrétně ukázala, zatímco tři čtvrtiny studentů se považují za heterosexuály, každý pátý středoškolák v USA si svou sexuální identitou není jist.
Nakonec pak nezbývá než doufat, že postupem času a ruku v ruce s generační výměnou přestane být potřeba zapadnout do určité kategorie důležitá. A zmizí tak i potřeba zkoumat, v jaké míře je kdo zmaten.
