Diskuze o homofobii rozvrátila skupinku přátel na Prague Pride. První polovina vidí (sebe)obranu, druhá hysterii
Vy jste letos (stejně jako každý rok) přijel na Pride. V Praze nebydlíte, ale cítíte se tu jako doma…
Ano, jsem tu pořád. Bydlím, jak tomu říkám, v řiti u řiti. Protože tam se dá postavit dům, aniž by člověk zbankrotoval. Ale do Prahy to mám kousek a jsem tu za přáteli každou chvíli. Takže samozřejmě hrdě jezdím i na Pride.
Tedy! Jste mladý na dům! Jak jste to dokázal?
Samozřejmě tím myslím dům rodičů. Ale pomáhal jsem tátovi na stavbě a už se zabydluji samostatně v horním patře. Dům jde rozdělit na dvougenerační a já tam budu jednou se svou rodinou. A samozřejmě ho jako jedináček i jednou zdědím, ale to je trochu předčasné, a hlavně morbidní a nechci o tom takhle přemýšlet.
Rozumím. Pojďme tedy k vám. Zabydlujete se sám. Máte přítele?
Nemám. Ještě jsem nenarazil na toho pravého. Mám pár zkušeností, ale ne s dlouhodobým vztahem, to se mi zatím najít nepodařilo, i když bych si to moc přál, samozřejmě.
Letos jste byl na Prague Pride se svými přáteli. Kolik vás šlo?
Vždycky jdu v partě. Mám rád hromadné akce, kde je víc kamarádů, a to nejen Pride. Chodíme takhle i na normální běžné party, na večeře, bowling… cokoli. (smích) Uznávám, že ten bowling moc ne, ale teď mě to napadlo jako výčet, abychom se chápali. Máme i skupinový chat, kde je nás (ověřuje počet na mobilu) patnáct. Nikdy se nám nepovede sejít se všichni, ale vždycky se vyhlásí akce a kdo přijde, přijde. Občas jsme tři, občas je nás deset. Letos na Pridu nás bylo osm.
Došlo tam k nějaké hádce?
Já ani nevím, jak to nazvat, protože to začalo nevinně. Normálně jsme šli večer po náplavce, dobrá nálada, všechno v pohodě. A najednou jeden kamarád – říkejme mu třeba Pepa – říká něco jako: „Stejně je zajímavý, kolik jich je…“ Tak jsem se zeptal, jestli myslí gaye a on že ano. Že kdysi „je společnost mívala za menšinu, ale je jich čím dál víc". Tak jsem si pomyslel svoje, ale svedl jsem to do statistického vtipu a říkám: „Čistě statisticky jsi teď na této náplavce v menšině ty, když gay nejsi.“ Zasmál jsem se a měl jsem to za uzavřené.
Ale…?
Ale on zareagoval pro mě hrozně zvláštně. Řekl, že odmítá „tohle“ považovat za normál nebo nějaký běžný stav. Že proti „nim“ nic nemá, ale že prostě „oni“ jsou odchylka, něco divného, co sice není zakázané, ale je to trochu „meh“. A otřásl se a začal se smát.
Zeptal jste se ho, jak to myslí?
Začal mi vysvětlovat, jak je pro něj odporná představa, že na něj sáhne chlap. Nebo jak je odporné si představit třeba i nějaké gaye, jak „to doma dělají“. Že mu to vadí, tak se snaží na to nemyslet, když se s nimi baví a jsou mu třeba i sympatičtí.
Abychom si to ujasnili, kamarád je tedy heterosexuál. Vaše parta není nějak vyhraněná v ohledech sexuální orientace nebo genderu…
Vůbec. Gayové jsme tam tři. Vždycky jsem měl pocit, že mě všichni podporují, obecně že jsou otevření, pro manželství pro všechny a podobně. I ve skupinovém chatu často sdílíme nějaké články na tohle téma a všichni jsou naštvaní, když vyjde něco o tom, že zas nějaký homofobní intelektuál něco blábolil do médií.
Rozumím. Jak pokračovala tato vaše diskuze na náplavce?
Přiznám se, že jsem byl trochu opilý a naštvalo mě to, tak jsem asi reagoval moc rázně, když jsem mu řekl, že na něj by stejně žádný gay ani sáhnout nechtěl, protože my máme tu laťku postavenou poměrně vysoko a staráme se o sebe. Vyletělo to ze mě. Naštvalo mě, že někdo, o kom celá parta víme, že točí tři trička a dvoje boty a klidně jde ven s mastnýma vlasama, dělá ofuky, jak jsme mu odporní, když si něco představí. To uznávám, že jsem přestřelil, ale pak se to vyostřilo.
Přeruším vás – řekl jste zpětně i jemu, že toto jste přestřelil?
Napsal jsem to ráno do skupiny, že tohle je část, která mě mrzí. A že jsem ji řekl v afektu. Ale za zbytek se nestydím a stojím si za každým slovem.
A co jste si tedy řekli potom?
Pepa začal povídat něco o tom, že proti gayům nic nemá, ale neměli by na sebe tak otevřeně na veřejnosti sahat. Že je rád podpoří na slušném průvodu, aby měli práva, ale nechce vidět žádné slizounství. A nakonec to ještě dorazil, když požádal, aby nebyl na fotce, protože nechtěl, aby všichni na jeho sociálních sítích viděli, že byl na Pridu, aby si třeba nemysleli, že je gay.
Co jste mu řekl vy?
Že já odteď nechci být na žádné fotce s ním, protože je homofob. A za tím si stojím. Podle mě je to jenom póza, že šel s námi. Schválně jsem se podíval do hromadného chatu a zjistil jsem, že se nikdy nevyjádřil k žádnému článku o homofobii, co jsme ve skupině probírali. Jen občas někam dal vysmátého smajlíka. Podle mě je homofob, jen to nechce říkat narovinu, dokud není opilý. A za tím si stojím.
Váš problém ale ve finále není to, že jste se pohádali spolu. Mrzí vás reakce skupiny…
Protože jsme teď napůl. Půlka mi píše – i mi to říkali osobně –, že za mnou stojí, že jsem se bránil a že mám pravdu. Ale někteří mi řekli, že to přeháním, ať se uklidním a nechám to plavat. Že jsem přehnaně hysterický, oba jsme byli opilí a byl to jenom názor. A že Pepa ve finále má rád mě a i byl na Pride podpořit gaye a že ta hádka byla zbytečná a vyhrocená alkoholem. Ale to si teda nemyslím. A mrzí mě, že to naši partu rozdělilo. Nevím, možná i nenávratně. Protože já s Pepou už určitě nikam nejdu.
Když se podíváme do slovníku – nikoli na jakkoli zaměřené médium – pak homofobie je definována takto: diskriminace, odpor nebo iracionální strach z homosexuality nebo homosexuálně zaměřených osob. Dopustil se tohoto chování podle vás Pepa?
Bezesporu.
