Lásku našli na loňském Pridu. Letos přišli znovu a spojili další pár. Čerstvě zamilovaný muž nám povyprávěl svůj příběh
Ali, vy jste si letos Prague Pride opravdu užil, i když z počátku to tak nevypadalo. Co se stalo předtím?
Pravda. Rozešel jsem se totiž s přítelem jen pár dní předtím, a to mě hodně zasáhlo. Měli jsme svoje plány na Pride i všechno okolo a najednou to bylo pryč. Byli jsme spolu půl roku, měl to být náš první Pride a já jsem se hodně těšil. Vůbec by mě nenapadlo, že se ho nedočkáme.
Neměli jste problémy? Nebyly tam žádné náznaky?
Problémy jsme měli, to jo. On bývalý přítel byl takový hodně pro sebe. Za ten půlrok jsem třeba nepoznal jeho kamarády nebo rodinu, nic. Přitom já ho s sebou zval všude. Dost mě to štvalo, že když měl s kamarády akci, nikdy mě nepozval taky. Ani mi pak pořádně nevyprávěl, co se dělo.
Máte pocit, že vás izoloval od svého života? Že vám něco tajil? Nebo že tajil přímo vás?
Zpětně mi dochází, že asi jo. Že ten vztah byl jednostrannej. Já jsem do toho dával všechno a on si pořád držel zadní vrátka.
Našel si někoho jiného? Nebo proč jste se rozešli?
Zatím nevím. Jenom mi řekl, že se mnou na Pride nejde. Napsal mi zprávu, že se omlouvá, ale že to se mnou nevidí a že prý nemáme společný vibe. A nebere mi od té doby telefony.
To je po půlročním vztahu tedy hodně ošklivý ghosting…
To je. Mohl jsem se zbláznit. I ten večer, co mě kamarádi dotáhli na Pride, jsem prakticky pořád visel na mobilu a kontroloval, jestli mi neodepsal. Taky jsem pořád koukal kolem, jestli ho nepotkám, ale nic. Úplně mi zmizel ze života. Nejspíš si někoho našel a mě prostě hodil přes palubu, srab. Nechápu, že mi to nemůže říct otevřeně. Snesl bych to líp než tohle jeho ticho.
Ale už to zvládáte líp, že? A důvodem je muž, kvůli kterému zůstáváte v anonymitě…
Přesně tak. Nechci, aby si myslel, že si na něm budu jenom léčit ego po rozchodu. A nechci taky, aby si přečetl, že se těším na rande s ním nebo tak. (smích) Je mi trapně nějak to řešit veřejně, protože jsme zatím měli jen ten večer na Pridu a druhý den snídani a pak oběd… a pak procházku… a pak jsme skončili u mě. (smích)
Tedy, to se vám rande hodně povedlo!
Právě. Mám z toho dobrý pocit. A nechci nic zakřiknout nebo být moc hrrr.
Jak vám k seznámení pomohli přátelé?
Léňa do mě celý den vandrovala kvůli tomu ex. Ať nekoukám do mobilu, ať to neřeším, ať nemám pořád blbou náladu a užiju si den… Myslela to dobře, ale já se nemohl uvolnit. Strašně mě to všechno užíralo. Ani jsem neměl chuť dát si drink nebo se bavit. Postával jsem kolem a chtělo se mi jít domů. Ale znáte to, padl drink, dva… a všiml jsem si pěknýho frajera…
Kde to bylo?
Na Střeleckém ostrově. Kupoval si pití. Napřed jsem ho viděl zezadu a má fakt super zadek! (smích)
Odvážil jste se za ním jít?
Já?! Ani náhodou! Myslel jsem si, že je úplně mimo moji ligu! Vysokej, krásnej chlap, to není možný, že by si o mě opřel kolo!
Ale nakonec si kolo opřel…
Nejen kolo! (smích)
Jak to bylo? Jak jste se seznámili?
Myslel jsem, že Lenku zabiju. Normálně vstala a šla za ním. A říká mu: „Ahoj, hele, líbíš se mýmu kamarádovi, nechceš si s náma pokecat?“ Málem jsem se propadl!
Ale zjevně to zabralo!
Zabralo. Přišel, bavil se hlavně s Lenkou a Lukášem. Já jsem byl jak zařezanej, jenom jsem se sem tam trapně zasmál. Bylo mi hrozně. Strašně jsem se styděl a připadal jsem si zaseklý jako ve škole, když se vám líbí někdo z vyššího ročníku.
Ve finále jste se ale určitě rozmluvil…
Jo, drink mi pomohl. Byl to nakonec skvělej večer. Ani nevim, kdy zmizeli moji kamarádi a jestli tam nějaké měl ON. Byli jsme tam celý večer spolu, povídali si o všem možném: o politice, rodině, vkusu, filmech… Zjistili jsme třeba, že máme košili od stejné značky. To mě hodně pobavilo. Já jsem na košile hodně ulítlý. Nosím je skoro všude. Myslím si, že sluší skoro každému chlapovi. A jemu teda hodně! (smích)
Jaký máte pocit z toho, že jste se seznámil právě na akci, na kterou jste doufal, že půjdete s bývalou láskou?
Vlastně skvělý. Protože jsem se těšil a doufal jsem, že se tam budu zamilovaně procházet za ruku. A to se mi nakonec splnilo.
Vrtá vám ještě hlavou bývalý přítel?
Pořád mě to trochu štve. Z toho lidského pohledu. Že někomu dáte emoce, půl roku života a najednou mu nestojíte ani za to, aby vám zvednul telefon. Chtěl bych, abychom si to vyříkali narovinu. Ale to chci asi moc…
Novému objevu jste o bývalém něco naznačil?
Ano, ale neřekl jsem, jak moc je to čerstvé. Mluvil jsem časově neurčitě. Nechci, aby si připadal nějak hloupě nebo ohroženě. Já o tom totiž nezvládám nemluvit. Když mě něco trápí, potřebuju to ze sebe dostat a mluvím o tom se všemi kolem. Nevydržím se tvářit, že se nic neděje a úplně to vytěsnit. Takže ano, povídali jsme si i o zklamání v láskách.
A co vám na tuto vaši zkušenost pověděl?
Že to je hrozný. Nechápe, jak někdo může jenom poslat zprávu. Přeci je fér si věci říkat do očí. Že to nezažil, ale ví, jaké to je, když se někdo chová nečestně, začne se najednou chovat jinak a nevysvětlí proč… Že takhle zažil i hodně randíček z Grindru, že se viděli jednou, všechno bylo super a najednou ráno ticho. Ale to je samozřejmě něco jiného než konec půlročního vztahu.
Nějaké zklamání máme za sebou asi skoro všichni, to je pravda. Tak držím palce, ať se to tentokrát nestane a ať jste šťastní
