Podvádí vás protějšek, nebo vy jeho? Je to přirozené. Monogamie nám není vlastní, byli jsme naprogramováni k nevěře
Přirozená monogamie?
I když o tom, co je pro koho „přirozené“, by jistě bylo možné již z podstaty významu slova dalekosáhle diskutovat, pravdou je, že monogamie se úplně tak univerzální a normální při detailnějším zamyšlení nezdá. Proč? V přírodě totiž existuje jen mizivé množství živočichů, kteří se po celý svůj život páří jen s jediným partnerem. I když námitka, že člověk je přece vývojově kdesi na vrcholku pomyslné pyramidy, by jistě mohla být vzata v potaz, žitá praxe ukazuje, že ačkoliv na monogamii lidstvo lpí, často je to spíše kontraproduktivní.
Různé milostné aférky jsou nám lidem vlastní, co je svět světem. Nejenže bez nevěry by se neobešla celá řada známých knih a filmů, ale ani média. Vždyť titulní stránky novin s bulvárními odhaleními o tom, kdo slavný zrovna podvádí svého/svou partnera/ku, jdou obvykle na dračku… Ovšem nejen v imaginárním světě a světě celebrit se lidé – byť spolu žijí, příp. mají i rodinu – prostě a jednoduše podvádějí. Není to tedy nakonec proto, že během evoluce vlastně monogamie vůbec nebyla důležitá a lidé ji tak de facto „vynalezli“ až následně? Právě tuto otázku si klade Yuaval Noah Harari ve své knize Sapiens. A přichází s poměrně logicky vypadající teorií…
Monogamie jde proti našemu biologickému softwaru
To, jak dnes lidé žijí, tedy v partnerství a tzv. nukleárních rodinách, je skutečně docela novinka. A to navzdory faktu, že někteří se aktuálně ohání „tradiční rodinou“ jako odvěkým konceptem, který snad jako by nám vnuknul sám Bůh. Nevnuknul. Po většinu historie žili lidé ve skupinách (kmenech, chcete-li) a konkrétně výchova dítěte rozhodně nebyla jen odpovědností rodičů, kteří se vzali, plodili a po celý zbytek života si byli vzájemně věrni. Nutno také podotknout, že o děti se starali také všichni muži. Důvod byl prostý – jelikož ženy měly více sexuálních partnerů, žádný z mužů si nemohl být jist, které dítě je, či není jeho (nemluvě o tom, že v minulosti neexistovalo povědomí o genetice a oplodnění, takže některé kultury věřily, že na zplození dítěte se podílelo více mužů).
Harari tak tvrdí, že mezilidské vztahy v minulosti byly vlastně pravým opakem toho, jak je vnímáme dnes. A to je i příčinou toho, proč se nám vztahy v rámci monogamní koncepce příliš nedaří. „Časté nevěry, které charakterizují moderní manželství, a také vysoká míra rozvodovosti, nemluvě o hojnosti různých psychologických komplexů, jimiž v důsledku trpí nejen dospělí, ale i děti, jsou výsledkem toho, že lidé jsou nuceni žít v nukleárních rodinách. Monogamní vztahy jsou přitom neslučitelné s naším biologickým softwarem,“ domnívá se tedy Harari.
Proč jdeme proti „přirozenosti“?
Pokud přijmeme Harariho teze, nabízí se také otázka, proč monogamní instituce (perspektivou rozvinutého světa zastoupené manželstvím) vůbec „na sílu“ udržujeme, když jsou vlastně pro všechny zúčastněné spíše zraňující a omezující. I v tomto případě lze však naleznout odpověď docela snadno.
Zdroj: Giphy
Např. Joseph Henrich ve své knize The WEIRDest People in the World jasně tyto důvody popisuje. Pokud totiž monogamní model vztahů neexistuje, zejména muži vyššího postavení mají tendenci „shromažďovat“ si více žen, které však tyto muže považují za své výlučné a jediné partnery (byť samy je „sdílí“ s jinými ženami). Pro ženy je pak tento model výhodnější zejména s ohledem na výchovu dětí, kterou tito muži s vyšším postavením a lepším majetkovým zázemím bez problémů zajistí. A výsledek? Ostatní muži, kteří se nepyšní podobnými výhodami, mají problém partnerku najít. Proto se snaží všemi možnými způsoby (a to i agresivními, vzhledem k tomu, že jejich hladina testosteronu je kvůli absenci partnerky vyšší) o posun na společenském žebříčku, ovšem nejsou nijak hnáni k tomu, aby mysleli na budoucnost. V podstatě by se dalo říci, že jdou za svým cílem „přes mrtvoly“.
Podle Henricha tedy prosazení monogamie směřovalo k jedinému – k tomu, aby se snížil počet mužů bez vyhlídek na partnerku a děti, díky čemuž muži získali lepší perspektivy a zlepšilo se i jejich chování k druhým. Monogamní modely vztahů tak de facto přispěly k rovnoměrnějšímu „přerozdělení“ žen a mužů tak, aby se snížil počet osamělých lidí, a také zajistily stabilitu společnosti. Takže koho by v tomto kontextu zajímalo, že tito (ne)tradičně spárování lidé se nakonec v dnešní době vzájemně podvádějí na každém kroku?
