Filip Vaněk: Nikdy jsem nebyl diskriminovaný za to, že jsem gay. V mé branži to vždy bylo spíše přínosem
Jaké byly vaše začátky v módním průmyslu? Je práce stylisty vaším dětským snem, nebo jste se k tomu dostal náhodou?
No, je to už hodně dávno, asi pětadvacet let, takže si to úplně přesně nepamatuji. Původně jsem byl učitelem na střední škole, kde jsem učil výpočetní techniku, fyziku a materiály. Módu jsem vždycky rád sledoval a vždycky jsem utratil skoro celou učitelskou výplatu za džíny.
Pak jsem začal pracovat v mediální agentuře. V té době se reklamní trh velmi rychle rozvíjel. Po nějaké době jsem v tom začal být dobrý, takže jsem získal skvělé klienty, jako například Hermés, který přicházel do Česka. Reklamní svět je silně propojený se showbyznysem a módou. Lidé si všímali mého vkusu, a tak jsem už v té době pomáhal s šatníkem ostatním.
Poté jsem přešel do vydavatelství Stratosféra, kde jsem vedl pánské časopisy, ale když vydavatelství koupila velká korporace, rozhodl jsem se být už jen na volné noze a můj koníček se tak stal mým povoláním. Mám odlišnou životní filozofii než lidé, kteří jsou svázaní korporátními konvencemi. Nemůžu říct, že by to byl můj dětský sen, ale vždy jsem tíhnul jak k módě, tak ke krásnu obecně. Není to pro mě jen práce, ale životní styl. Chci se stylově oblékat, mít okolo sebe hezky oblečené lidi, sedět v příjemné restauraci...
Módní branže bývá často nemilosrdná. Setkal jste se někdy s negativní reakcí na to, že jste gay?
Nemilosrdná rozhodně je. A to nejen u nás, ale i v zahraničí. Nejedná se o segment hezkých a přátelských lidí. Člověk musí být hodně tvrdý, jistit se a oddělovat soukromí od práce. Nikdy jsem ale nebyl diskriminovaný za to, že jsem gay. Naopak, často jsem z toho těžil a bylo to spíše výhodou. Musím si zaklepat, že jsem nikdy neměl negativní zkušenosti ohledně své sexuální orientace, ať už v mládí nebo v dospělosti. V mé branži to vždy bylo spíše přínosem.
Jak byste popsal svůj styl? Myslíte, že se sexuální orientace odráží v módním stylu člověka?
Můj styl je schizofrenní. Jeden den se obleču do obleku, druhý den se obleču úplně stroze a čistě a třetí den mám na sobě barvy a vzory. Nerad chodím v jednom stylu, takže to neustále měním podle nálady. Fakt mě můžete potkat v obleku, v širokých krátkých kalhotách i dámské halence. U mě je to o náladě a o tom, co mě zrovna inspiruje, spíš než o orientaci.
U ostatních je to složitější. Máte lidi, jejichž styl sexuální orientace neovlivňuje vůbec. Například Leoš Mareš se mnohdy obléká tak trendově, že by bylo možné si myslet, že je to gay, který tíhne k módě, ale jedná se o heterosexuála. A pak máte mého muže, který je gay a obléká se jako heterosexuál. Takže globalizovat to opravdu nejde.
Záleží také na tom, z jakých poměrů člověk vzešel. Kultivovaní lidé s širokým rozhledem, často z vyšších příjmových skupin mají tendenci se oblékat lépe než ti, kteří pochází ze skromnějších nebo problémovějších poměrů.
A který kousek by měl mít každý moderní muž ve svém šatníku?
Určitě to není o jednom kousku. Muž vždy udělá dobře, když si bude kupovat nadčasové věci v barevné paletě: modré džíny, šedé kalhoty, černé sako a k tomu například béžový svetr. Ale ten šatník nefunguje na jednom kousku.
Pro někoho je samozřejmě důležité, aby měl super sako, ale pak jsou lidé, kteří to sako nevynesou. Určitě záleží na dobrém spodním prádle, ale pak už je to o bílé košili, dobrých džínách, hezkém saku nebo třeba smokingu, protože ten pro nějaké příležitosti muž zkrátka musí mít. Nejde vybrat jeden kus, ale pokud postavíme šatník na nadčasových kvalitních střizích, pak může fungovat velmi dlouho. Pro běžného muže, ať už je gay nebo heterosexuál, je dobré vyhýbat se trendům, ve kterých žijeme my, kteří se módě věnujeme, protože ty jsou velmi krátkodobé. Když si muž postaví šatník klasicky, vydrží mu dlouho a bude v něm vždy dobře vypadat.
Váš instagramový účet sleduje k dnešnímu dni přes čtyřicet tisíc lidí. Považujete se za influencera, nebo je vám toto slovo proti srsti?
To, co já na Instagramu ukazuji, není atraktivní pro každého, protože můj profil není příliš přátelský, otevřený a nesdílím tolik svůj soukromý život. Spíše jde o hezké fotografie, módu a tipy, kde něco zakoupit. Dá se tedy říct, že jsem influcencer, jelikož ovlivňuji šatníky ostatních už 25 let nejen pomocí Instagramu.
Jak se dnes používá slovo influencer, je pro mě poněkud nepříjemné. Když mě oslovují značky se žádostí o spolupráci, vždy se jim snažím vysvětlit, že jsem především osobnost, člověk s kariérou a musí ke mně přistupovat jinak než k někomu, kdo se neustále fotí. Takoví lidé většinou žádnou kariéru nemají a jen vytvářejí obsah pro svou instagramovou bublinu. Realita jejich života je ale často úplně jiná než jejich sebeprezentace na sociálních sítích, a proto bych se do této skupiny nerad zařazoval. Jsem člověk, který něco vytvořil, má za sebou kus práce a může být pro mnoho lidí inspirací.
Je zřejmé, že svou tvorbou ovlivňujete určitou skupinu lidí. Kdo na sociálních sítích inspiruje vás? Koho rád sledujete?
Většinou to nejsou Češi. Pokud ano, jedná se o mé přátele nebo lidi, se kterými jsem v nějakém pracovním vztahu. Inspirují mě lidé v zahraničí. Převážně jsou to Italové a Španělé, ať už muži nebo ženy. Konkrétním příkladem může být Pelayo Diaz. To je člověk, který dělá ve Španělsku to samé, co já tady u nás.
Hodně mě inspirují také zahraniční fotografové a často navštěvuji profily značek, abych měl absolutní přehled o tom, co je aktuální a populární na trhu. V dnešní době se to na sociálních sítích objevuje rychleji než třeba v časopise a je to velmi jednoduchá cesta, jak se k těmto informacím dostat.
Také máte na trhu své vlastní parfémy. Co předcházelo vzniku tohoto projektu a jaké jsou za ním emoce?
Parfémy jsou pro mě velmi důležité a jdou ruku v ruce s módou. Vždy tvrdím, že jsem parfémová prostitutka, jelikož je často měním, a to dokonce i během dne. Paradoxně jsem člověk, který si neschovává fotky, přestože jich generuji hromady jak pro časopisy, osobnosti, tak pro svůj instagramový profil. Veškeré vzpomínky si uchovávám skrz vůně. Proto jsem se rozhodl přenést své emoce a pocity do vlastních parfémů. Neumím odpočívat, takže projekt vznikal v době pandemie, kdy jsem měl přebytek času a energie, přestože jsem v té době měl možnost stále pracovat.
Protože dnes trávím polovinu života ve Španělsku u moře, mám na tvorbu parfémů více času a zároveň to prostředí, které je diametrálně odlišné od mého pracovního světa, je obrovskou inspirací. Díky tomu vzniklo Santuario, které odráží mé pocity při sezení na pláži nebo projížďkách na kole po ostrově bez lidí.
Přesto mají mé vůně stále základnu v Česku, konkrétně v Blackout. & Therapy. Proč je můžete najít právě tam? Majitelem obchodu je totiž můj tělocvikář ze základní školy a jeho syn je můj velký kamarád. Takže Blackout. & Therapy je pro mě butik s příběhem, což se krásně doplňuje s přenášením vzpomínek pomocí parfémů, které v tomto krásném obchodě můžu prodávat.
Otázka na závěr — čeho si ve svém životě nejvíce vážíte?
Svého partnerského vztahu, který trvá již deset let, což je výjimečné nejen pro gay páry, ale pro všechny lidi bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Stejně tak je i moje kariéra velmi stabilní, ačkoliv je spousta lidí, kteří by rádi dělali mou práci. A vážím si toho, že se každé ráno můžu podívat do zrcadla a nepozvracet se ze sebe. Přestože někdy působím na lidi tvrdě a říkám jim na rovinu, co si o nich myslím, což není úplně populární, nedělám nikdy nic, za co bych se musel stydět.
