„Ke mně vždycky byli ženské i gayové zákeřní,“ říká mladý gay. Na reakci heterosexuálních spolužáků na šikanu vzpomíná dodnes
Abychom tě na začátek uvedli, co o sobě chceš říct? Co mohu napsat, abych ti zajistila takovou míru anonymity, jakou si přeješ?
Co bych o sobě řekl… Vždycky mám pocit, když se mě na to někdo zeptá, že nemůžu říct nic. Mám trochu problém se sebevědomím, což si vždycky v takový moment, jako je třeba nějaký teambuilding nebo právě teď, uvědomím.
Když to vezmu tak nějak klasicky – jakože práce, soukromí, a tak, tak jsem zaměstnaný v retailu, jsem single a nechci úplně říkat věk, ale řekněme, že je mi něco před třicítkou. Taky jsem teda gay.
Jsi single dlouhodobě? My dva se známe asi tři roky a zatím jsi mi nikoho nepředstavil. Ovšem to neznamená, že jsi nikoho neměl. Zas tak často se nevidíme…
Jsem sám dlouhodobě. Vlastně jsem vztah neměl nikdy.
Tohle bude znít možná trochu všetečně a klidně mě zastav, ale sám jsi ze svého přesvědčení, že to tak chceš, nebo se ti láska zatím vyhýbá, i když by sis ji přál zažít?
Spíš to druhý. Teď už teda jsem ve stadiu, že je mi to asi jedno. Už ani nikoho nehledám a nechci se spálit, takže už je to dobrovolně. Ale předtím jsem někoho najít chtěl.
Proč myslíš, že ti to nikdy neklaplo? Líbil se ti třeba někdo?
Samozřejmě. Ale já prostě jsem takovej stydlivej typ. Nevidím moc důvod, proč by někdo se mnou chtěl být. A tím, že si nevěřím, tak pak do toho nejdu. Neumím někoho oslovit nebo ho balit. A nikdo nikdy ani nebalil mě, takže asi nejsem až tak mimo, když říkám, že jsem pro gaye nezajímavý.
Proč si tohle o sobě myslíš?
Tak nevypadám úplně jako model. To vidíš. Vždycky jsem byl hodně hubený a nabrat mi nejde. A ani nejsem úplně typ do fitka, tam se teda rozhodně necítím. No a ani vysokou jsem nedodělal, peníze moc nemám, žiju tak nějak normálně. Mám samozřejmě příjem, ale prostě dělám v obchodě s oblečením, takže žádné statisíce a miliony čekat nejde…
Spousta lidí pracuje na podobných pozicích, nemají vysokou školu a jsou šťastní, spokojení a zamilovaní. Nemyslíš, že je to spíš v tvé hlavě? Že o sobě pochybuješ moc?
Ono se to nízké sebevědomí se mnou táhne už od dětství. Na střední, si pamatuju, že se mi líbil jeden spolužák. Tehdy jsem mu to dal najevo. A on se mi hrozně vysmál. Myslel jsem si, že když je taky gay, že bude mít nějaké meze. Že třeba, i když mě nebude chtít, mi to nedá úplně sežrat, protože přeci taky ví, jaké to je procházet si coming outem.
Ale to byl velký omyl?
Obrovský! Smál se mi po zbytek střední. Fakt mě šikanoval. Že s klukem jako já by on nikdy nikam ani nešel, natož aby na mě sáhnul. Jak se mě štítí, že jsem nula, slizoun…
To jistě nebylo snadné snášet…
Ono na střední jste v citlivém věku. Navíc když se objevujete. Doma třeba mamka přijala, jaký jsem, ale táta s tím pořád má problém, i když to neříká nahlas. A já to tehdy cítil hodně. Do toho ve škole se rozjela prakticky šikana…
Šikanoval tě ten kluk, který se ti líbil, nebo někdo jiný?
Postupně hodně lidí. Přidávali se k němu. On byl hodně otevřený a charismatický. A musím říct, že to nefunguje jako ve filmech, že oblíbený spolužák skončí na dně. Na dně jsem já. On má ekonomickou vysokou školu a dělá někde v bance. Všude teď má fotky v obleku a tváří se, jako by sežral moudrost světa. Vždycky, když mi to vyběhne na sítích, bych mu tam nejradši napsal, ať mu nikdo nevěří!
Proč ho nemáš blokovaného, pokud ti tolik ubližuje to, že jej vidíš?
Já vlastně nevím. Je to taková divná závislost. Sem tam se na jeho profil prostě podívám. Nesnáším ho, ale v něčem bych chtěl být jako on. Aspoň se nebát lidí, jít si za svým, mít odhodlání…
To cítíš, že jsi ztratil na škole?
Vždycky jsem byl takový váhavější, ale škola mi ublížila dost, no. Nebýt pár kamarádů, co jsem tam měl, tak bych nepřežil.
Myslíš ve třídě?
Ano. Vlastně se mě tehdy paradoxně zastali kluci, heteráci. Ne holky. Šikanoval mě gay, holky se k němu přidávaly a byly strašně hnusný. Ale kluci ne, až na výjimky. Já jsem byl teda ve třídě, kde holky hodně převažovaly. Byl jsem rád, že tam aspoň těch pár kluků bylo. Ti mi pomohli to tam přežít.
Jste přáteli dodnes?
Časem to utichlo, ale i když už se nebavíme, pořád jsem jim vděčný a mám je rád. Nebýt jich, tak opravdu nevím. Byli to fakt kámoši. Brali mě s sebou ven, brali si mě do družstva na těláku, i když věděli, že jim moc nepomůžu, nenechali mě v tom. To podle mě gayové neumí. Co jsem zatím zažil, vždycky mě jenom ponižovali.
Zažil jsi i něco dalšího, nejen šikanu na střední škole?
Třeba když jsem zkoušel seznamky. Pořád mě někdo urážel, koukal na mě z patra. Nikdo se mnou nechtěl jít ven, protože pořád na mě něco měli. Dělali si ze mě i srandu. Někdo po mně chtěl pořád nové fotky a rozhodoval se, jestli se mnou vůbec stojí za to jít ven. Nechali mě čekat nebo někdo i odešel, že jde na záchod v restauraci a už se nevrátil. Spousta z nich mi bez optání hned začala nutit svoje jídelníčky a techniky na cvičení a radili mi, jak se mám změnit. Vypichovali moje nedostatky a dávali najevo, že oni se o sebe starají líp. Chodit na rande s gayema je strašný!
Heterosexuálové se k tobě takto nikdy nechovali?
Ne. Nikdy. Můžu říct, že až na pár nějakých opilců nebo tak mi nikdy hetero kluk nic ošklivého neřekl. I v práci mám kolegu, který se chová úplně normálně a je to můj kámoš. Za to s kolegyněmi si moc co říct nemám. Podle mě se přeceňuje ženské přátelství a nějaká „gay komunita“. Ke mně vždycky byli ženské i gayové zákeřní. Heterosexuální kluci neřeší kraviny a normálně se baví. To by si od nich měli gayové vzít. Být trochu normální a v klidu.
