Monika Bagárová velmi otevřeně o soukromí i o práci: Nikdy jsem nepoznala zásadovějšího chlapa, řešíme společnou budoucnost
Monika Bagárová: Já a dcera? Nejlepší kámošky
Rumince budou brzy tři roky. Pamatuju si, že krátce po porodu jste si nedokázala představit byť jen chvíli odloučení, plánovala jste, jak ji budete brát do zákulisí svých vystoupení. Dnes už nekojíte. Změnilo se něco?
„Mám pocit, že čím je starší, tím horší je pro mě být bez ní. Jsme nejlepší kámošky, je nám spolu moc dobře. Ruminka chce být pořád se mnou. Buď tedy jezdíme spolu, nebo ji hlídá mamka a má s ní svůj vlastní program. A když tedy jedu nějakou dálku a pak se vrátím, tak mi to pomalu vyčte: ‚Kde jsi byla, mami?! Mně se stýskalo.‘ A když zavolám, ani si ji nemůžu vzít k telefonu, aby pro mě neplakala.“
Byla vůbec někdy přes noc bez vás?
„Nikdy se to ještě nestalo. Prakticky beze mě neusne. Z Brna je to ale do všech koutů republiky poměrně dostupné a práci si navíc vybírám tak, že nepracuju moc v noci, skoro vůbec nevystupuju v klubech. Teď si to vyzkouším po delší době, tak uvidíme, jaké to bude.“
Mateřství změní každou ženu. V čem změnilo vás?
„Asi jsem trošku zvážněla, už nejsem za každou cenu srandistka. Rozhodně jsem zodpovědnější. A mám raději své soukromí, klid a domov, než abych pořád někde lítala. Nevyhledávám moc aktivity bez dcery. Jsem s ní moc ráda. Ani nemívám myšlenky na to, že bych si zašla s holkama do klubu nebo na kafe. Absolutně vůbec to takhle nemám.“
„Ať mě klidně mají za bláznivou matku“
Taky se objevil doteď nepoznaný strach, že?
„Ano, úplně jiný druh strachu. A s tím souvisí i to, že jsem jako máma i mnohem otevřenější. Nebojím se ohledně malé udělat nebo říct cokoli a necítím se kvůli tomu trapně. Radši se doktorky zeptám na něco desetkrát, než abych udělala chybu. A nestydím se za to. Ať si klidně někdo myslí, že jsem bláznivá matka.“
Co ji například učíte?
„Jako matku mě překvapilo, když asi dvakrát nechtěla jinému dítěti půjčit hračku, že je její. To jsem jí vysvětlila, že když ji na chvilku půjčí, může si půjčit jinou a pak se jí ta její zase vrátí. Existují weby, kde radí, že děti tohle dělat nemusí, ale to odmítám. Učím ji, že nesmí být lakomá, taky aby se k ostatním chovala hezky. A když je někdo mladší, má přirozený pocit, že o něj musí pečovat. Je hodně společenská, v rámci kolektivu nikdy nenechá nikoho, aby byl sám, odstrčený. ‚Pojďte, holky, jdeme si hrát. A vezmeme i tuhle holčičku.‘. Z toho vidím, že není sobecká, že to má celkově pěkně nastavené.“
Život bez skandálů
Vy jste ani před mateřstvím nikdy nebyla vyloženě party girl…
„Moc ne. Měla jsem asi dvouleté období, kdy jsem si chodila sednout s děcky na diskotéku, ale jinak jsem nikdy moc nepařila.“
Možná i proto kolem vás nikdy nebyly bulvární skandály, když jste se nikde na veřejnosti neopíjela, nedělala ostudu. Víceméně se rozebírají jen vaše šaty nebo vztahy.
„Nikdy to nebylo nic, co by mě mělo poškodit. Hodně podle mě záleží na tom, jak se člověk sám chová a dává tím příležitosti ke skandálům.“
Jak jste se vůbec naučila pracovat s médii? Docela si udržujete odstup, ale na akcích rozhovory poskytujete. Je za tím víc instinkt, nebo mediální trénink?
„Řeknu vám to takhle: kdybyste se ke mně někdy dřív choval ošklivě a neslušně, tak vám ten telefon nikdy nezvednu. Jen vám napíšu, ať se nezlobíte, ale že ten rozhovor nechci dělat. Ale neútočila bych, nenadávala bych. I novináři z bulvárních médií se umí chovat slušně, pobaví se se mnou o článcích, které připravují, zeptají se mě, tak se nemám důvod chovat se k nim nehezky. Když mi někdo nehází klacky pod nohy, nemám proč dělat ofrky.
Je to práce, média jsou daň umělců, na druhou stranu je potřebujeme i ke své práci. A popovídají si se mnou i o muzice.
Vlastně se mi stalo jen jednou, že o mně napsali něco nesmyslného a nehezkého, tak jsem si to zapamatovala a později, když se mnou potřebovali udělat rozhovor, zdvořile jsem je odmítla. Ani se mi neomluvili, tak jsem neměla důvod.“
Je ono zmiňování se o muzice pravidlem? Skoro mi připadá, že některá média to vynechávají.
„Některá na to nejsou zaměřená. Od toho pak jsou naše sociální sítě, YouTube, kde to můžeme řešit. Lidé se o mé nové desce nejvíc dozvědí na Instagramu, který je silný, s fanoušky tam k sobě máme blízko a mohou se tam o mně dozvědět všechno, s čím se jim chci svěřit.“
Láska opravdu prochází žaludkem
Když jste narazila na svůj Instagram: děláte si ho sama, nebo firma?
„Sama. Dávám tam věci pocitově. Mám řadu spoluprací, které ale s firmami řeším, a máme to nastavené tak, že mi dohodí nápad, sama si ho zpracuju, vložím do toho kousek sebe a postuju to.“
Na chvíli jsme rozhovor přerušili, protože Monika si šla po měsíci zahřešit do provozovny rychlého občerstvení. A při té příležitosti odzbrojujícím způsobem a expresivnějším výrazem přiznala, že celý život hrozně ráda jí.
Přitom když jsem vás viděl naposledy v plavkách někde na internetu, měla jste luxusní postavičku. Jak to jde dohromady s tím hřešením?
„Děkuju, jste moc milej, ale v poslední době se oblékám tak, aby nešly vidět partie, kde jsem přibrala. Mám tři kilogramy nahoře, je to od doby, co jsem s Leem (partner Moniky – pozn. redakce LUI). Když je člověk spokojený a šťastný, říká se, že láska prochází žaludkem. A to je přesně náš případ. Oba jsme přibrali. A trošku nás to štve, už jsme si kolikrát říkali, že musíme jít cvičit. Ale je nám tak fajn, že jsme to přestali řešit.“
Kdo z vás tak báječně vaří?
„Já vařím, ale od doby, co je hezké počasí, vezmeme Ruminku, jdeme do ZOO nebo do přírody, při tom si vyhledáme nějakou restauraci a dáme si tam něco dobrého. Po večerech pak vařím. Děláme si prostě krásně.“
Přítele Lea hledala celý život
Leo je z Karlových Varů, vy žijete v Brně. Jak to zvládáte?
„Leo dojíždí, ale střídáme to. Častokrát jsme spolu i v Praze. Nebudu tvrdit, že tohle je úplně ideální, že žijeme takhle daleko od sebe. Už jsme ve fázi, kdy řešíme, kam se dál posuneme. Řekla bych, že se svými životními zkušenostmi jsem strašně vyklidněná. Tenhle vztah pro mě přišel z nebes, připadá mi, Leo je člověk, kterého jsem asi hledala celý život.“
V čem je lepší než ti předchozí?
„Nechce se mi je úplně srovnávat. Když s někým člověk žije, chce, aby to bylo navždy. Jen někdy nevidíte věci, které by v budoucnu mohly být problémem, nebo přijdou později a nic jiného vám nezbývá než to ukončit, pokud chcete být šťastní. V čem je Leo tedy jiný? Je to natolik zásadový chlap, že mám pocit, že takového muže v dnešní době poznat a mít je pomalu zázrak.“
Jak se to projevuje?
„Například v tom, že rodina je pro něj na prvním místě. Samozřejmě důležitá je práce, to musí být, aby člověk rodinu uživil. Ale jinak nic důležitějšího neexistuje. Je to věrný chlap a za tu dobu, co spolu jsme, a už se pomalu blížíme k roku, jsem ani jednou nezažila pocit, že dělá něco, co by neměl. Nikdy jsem neusínala s myšlenkou, že by byl jinde, než mi řekl. To, jaký přístup má k mé dceři, je taky neskutečný. Miluje ji stejně jako já. Vážím si toho, že mou dceru od prvního okamžiku absolutně přijal, i malá to cítí. Je to úžasný člověk, můj muž a v uvozovkách i táta. Také máme stejnou víru, jsme oba křesťané. Celkově je to dobrý člověk. Každý má samozřejmě nějaké chyby a po roce vztahu už je člověk začíná pomalu odhalovat, ale upřímně mohu říct, že jsem na něm zatím žádnou nenašla.“
Hodně se řešil váš rozchod s předchozím partnerem, Makhmudem Muradovem. Jaké dnes máte vztahy?
„Mach je v pohodě. Jsem moc ráda, že spolu nemáme takové ty přetahovačky o dítě. Respektuje mě jako mámu, ví, že se o Ruminku starám, že má všechno, co potřebuje, a že je šťastná.“
Víc influencerka než zpěvačka?
Musím se ještě oklikou vrátit k vašemu Instagramu. Máte přes devět set tisíc sledujících a asi by vás dokázal pohodlně uživit. Jak ale najít rovnováhu mezi tím, abyste stále byla zpěvačkou vydávající desky, a nebyla nakonec „jen“ influencerkou?
„To je super otázka. Doba covidu mi nabídla možnost být influencerkou. A od té doby jsem opravdu byla víc jí než zpěvačkou. Momentálně mě víc živí Instagram než koncerty. Ale vydala jsem album (s názvem Silnější – pozn. redakce LUI), pár nových videoklipů a zase se vracím do pozice, kde to bude vyvážené. Influencerství mě svým způsobem baví, díky němu mám obrovský prostor věnovat se své rodině a malé. Ale chtěla bych, aby se má hudební kariéra rozjela víc, chci být blíž fanouškům. A na tom teď pracujeme.“
V těžkých chvílích se svým sledujícím i docela dost svěřujete. Nemohou pak ale některé reakce ublížit?
„Nemůžu říct, že by na to moji lidé reagovali hejtem nebo mi nějak jinak nakládali. Asi vím, do jaké míry si mohu srdíčko vylít, ale hlavně mám opravdu skvělé fanoušky. Beru to tak, že cokoli tam sdělím, buď tím mohu někomu pomoct, inspirovat ho, dát mu pocit, že ve věcech není sám, nebo minimálně vidí, že i my, takzvané osobnosti, máme úplně stejné problémy jako oni. A to mě na sociálních sítích moc baví. Už mi kolikrát někdo psal, že jsem ho inspirovala, třeba v tom, aby udělal něco se svým vztahem.“
Zpěváci si dřív často stěžovali, že je nehrají rádia a že se tak nedostanou do povědomí posluchačů. To se ale vaší generace už asi moc netýká, že?
„Kdyby mě rádia hrála, bylo by to samozřejmě hezké, ale moc to neřeším. Nikdy mě moc nehrála, i když dřív jsme se o to s týmem snažili. Pro mě je důležitý YouTube, Spotify a někde se vidět s fanoušky.“
„Koho jsem milovala, na toho nebudu házet špínu“
Sama jste připomněla covid. Připadá vám, že se od té doby zhoršují mezilidské vztahy?
„Hodně je to o tom, v jakém prostředí a mezi jakými lidmi se člověk pohybuje. Sama mám kolem sebe moc hezké vztahy, lidi, kteří vychovávají děti, chovají se k sobě hezky. Stačí pak ale otevřít sociální sítě a vidím, že ten podvedl tu, ta toho, veřejně se handrkují, což je smutné. Nejprve prezentují obrovskou lásku a pak na sebe nahází tu největší špínu a zlost. To je masakr. Jak je možné, že když se někdo nadevše miluje, nakonec se k sobě chová škaredě?
Ta doba a technologie to zkrátka nabízí. Vím bezpečně, že takhle nikdy žít nechci. Hodnoty mám jinde, a i když se mi také v soukromí něco stalo a řešila to média, bylo to úplně to poslední, co bych si přála řešit veřejně. Ale předtím jsem byla skutečně šťastná, neměla jsem důvod to jen předstírat na sítích.“
V rodině máte mimořádně dobré a úzké vztahy. Nedáte na sebe navzájem dopustit. Myslíte, že to souvisí s romským původem? Vím, že s maminkou musíte mluvit minimálně jednou denně…
„To spíš několikrát denně. Moje mamka je Češka. A ani si nemyslím, že je to tolik o národnosti, jako o tom, jak je kdo vychovaný, v čem vyrůstal, v čem žije. Romáci mají samozřejmě obecně víc prohloubené rodinné vztahy, mají velké famílie, jsou hodně spolu, takže to může hrát svou roli. Ale podle mě je to především o té výchově. Všichni nás k tomu odmala vedli, abychom si vzájemně pomáhali, byli spolu a měli se rádi.“
