„Synův coming out byl šok, když ale na oběd přivedl přítele, zamilovali jsme si ho,“ shrnuje Tomáš. Jak se s tím, že syn je gay, vyrovnal?
To, že je gay, vám váš syn oznámil před dvěma lety, jak jste se k nové situaci postavil? A byla pro vás skutečně „nová“?
Když se na to dívám zpětně, vlastně do sebe všechno v ten den zapadlo a začalo dávat smysl. I když pro mě to oznámení bylo do určité míry šokem, ty indicie, že syn je gay, se postupně projevovaly. Jen nás to s manželkou prostě nenapadlo. Nevím, jestli mělo, jestli dnes už jsou všichni rodiče tak pokrokoví, že vidí až „za roh“. (smích) Vlastně si říkám, že to pro syna muselo být hrozně těžké, posadit nás do obýváku a prostě nám říct: „mami, tati, jsem gay“. Což přesně udělal. Já jsem se v jeho věku před rodiči o svém intimním životě rozhodně styděl mluvit. Taky nevím, jestli jsme s manželkou reagovali úplně ukázkově. Ona se rozplakala a já jsem byl v šoku. Ale tím to samozřejmě neskončilo, my syna milujeme, což jsme mu taky hned řekli. Že je to v pořádku. Pak jsme si ale o těchto situacích hledali nějaké informace na internetu a říkali si, že kdybychom byli připravenější, nemusel by to být pro syna, ale vlastně i pro nás, takový nápor na nervy.
Takže si myslíte, že je lepší, když se rodiče na coming out dítěte připraví?
Nevím, jestli přímo „příprava“ je nutná, ale my jsme evidentně s manželkou přehlíželi řadu signálů, které nás mohly obrazně řečeno varovat. Myslím to tak, že jsme si mohli říct – aha, tohle není úplně standardní a syn by mohl být gay. Pojďme si zjistit nějaké základní informace a tím se na ten potenciální moment, kdy nám to řekne, nachystat. Nic z toho jsme ale neudělali. I když nakonec všechno proběhlo relativně v klidu, dokážu si představit, že v jiných rodinách to tak být nemusí. Asi každý rodič má nějaká očekávání, která se svými dětmi spojuje. A asi každé dítě to tak nějak tuší. Jakmile ale všechny ty očekávané jistoty od základu rozmetáte, může to na obou stranách dopadnout tragicky.
Jak to tedy bylo s vašimi očekáváními? Změnil synův coming out nějak váš vzájemný vztah?
Jak se to vezme. Samozřejmě je to pořád moje dítě. Určitě nejsem ten typ rodiče, co by si skrze potomka chtěl nějak kompenzovat to, čeho sám nedosáhl. (smích) Snažil jsem se syna nikdy k ničemu netlačit, i když mě třeba mrzelo, že jsme nikdy neměli moc společných zájmů. Možná i proto jsem se o to víc těšil, že se mi to třeba splní s vnoučaty. Máme se ženou jen syna, je jedináček, takže ta vidina role prarodičů se nám rozplynula. Manželka se s tím vyrovnávala asi ještě hůř než já. Synovi jsme to ale neřekli. Nechtěli jsme, aby se cítil nějak provinile.
A nebylo by dobré to přece jen probrat? Dnes děti běžně vychovávají lesby i gayové. Pro gaye je ta cesta sice komplikovanější, ale ne nemožná…
Možná časem, až si to všechno sedne. Je pravda, že syn děti miluje – a vždycky je nadšený, když třeba v létě může hlídat děti našich příbuzných. Já jsem se ho na to, jestli by vůbec sám chtěl děti, nikdy nezeptal. Dřív mi to připadalo samozřejmé, vždyť je to přirozený vývoj života člověka… a pak, když nám řekl, že je gay, už se mi to zdálo hodně citlivé. Vlastně ani moc nevím, jak se teď stavět k nějaké té pověstné „chlapské diskusi“. (smích)
Před synovým coming outem jste „chlapské diskuse“ vedli?
To zrovna ne, on nám to se ženou řekl před dvěma lety, to mu bylo sedmnáct. Byl to klasický puberťák, který si žil ve svém světě. Já jsem si ale říkal, že až dospěje, tak si spolu sedneme na pivo, probereme takový ty věci, o který se moje manželka vůbec nezajímá. Motorky. Fotbal. Ženský. (smích) K tomu teda nedojde, ale je fakt, že v těch posledních dvou letech je k nám syn mnohem otevřenější než dřív, dokonce už nám přivedl představit přítele. Byla to pro nás další opravdu nová zkušenost, s níž jsme se ale, doufám, poprali už docela dobře… (smích)
Jak to myslíte?
No, já si dost dobře uměl představit, že nám syn domů přivede slečnu. Celkem tuším, jaký by byl průběh. Ale přivítat u nedělního oběda dva kluky by se přece jen mohlo někomu zdát trošku nestandardní. Měli jsme z toho s manželkou trošku obavy – abychom neudělali nebo neřekli něco špatně. A tak jsme se – po zkušenosti s tím coming outem – připravili! (smích) Ale ono to spíš spočívalo v tom, že jsme se syna ptali, co má jeho přítel rád, o co se zajímá a tak. Prostě aby u stolu nebylo trapné ticho, které by si někdo mohl nesprávně vyložit. Takže když se tak poslouchám, asi jsme dělali úplně to samé, jako jiní rodiče, když se mají poprvé potkat s protějškem svého dítěte. Bez ohledu na to, jestli je to kluk, holka, a bez ohledu na tu orientaci.
Jak nakonec první setkání dopadlo?
Troufám si říct, že skvěle. Synův přítel je moc milý a chytrý kluk. Moje žena si ho hned zamilovala. Vlastně je to teď takové, jako bychom měli dva syny. (smích) Už úplně vidím, že kdyby ten vztah nevyšel, žena to obrečí…
Řekla bych, že jste se tedy s novou situací za ty uplynulé dva roky docela sžili… Měl byste nějaké doporučení pro další rodiče LGBT dětí, jak vše ustát, aniž by se kterákoliv ze stran cítila ublíženě či nekomfortně?
Jo, my už jsme v pohodě. Možná máte pravdu i s těmi vnoučaty. (smích) A co bych všem rodičům doporučil? Aby četli mezi řádky. Může jim to ušetřit počáteční šok a jejich dětem to ulehčí ten krok coming outu. Pokud je něco zjevné a všichni si nějak podprahově naznačují, že všechno je ok, vlastně není potřeba žádné velké prohlášení, ale život prostě přirozeně plyne.
