Tušíte, kde se na ženském těle nachází „nubis“? Téměř polovina univerzitních studentů to ví. V čem zaostává sexuální výchova?
Zaspalo školství dobu?
V době, kdy je internetové připojení dostupné prakticky nepřetržitě téměř každému, jsou také veškeré informace na dosah ruky. A to včetně informací „choulostivějších“ a třeba týkajících se i lidského reprodukčního systému. Anatomie. Jistě, všichni musíme absolvovat povinnou školní docházku a mnozí pak pokračujeme na školy střední i vysoké. Zejména u studentů univerzit by pak bylo možné očekávat již rozsáhlejší penzum všeobecných znalostí. Všech znalostí. Jenže je také pravdou, že vzdělávací systém zrovna flexibilně nereaguje na proměny a požadavky moderní doby.
Stejně tak jako české školství zaostává ve výuce digitální, mediální či finanční gramotnosti, úplně stejně opomíjí také oblast sexuální výchovy. Ta tak stále platí za téma víceméně tabuizované, o němž se pedagogové bojí či stydí mluvit. A osnovy jim to navíc ani přímo neukládají. Vše se tak obvykle redukuje jen na teoretickou výuku o lidské reprodukci a příp. zmínkách o rizikovém sexu a pohlavně přenosných nemocích. Lze nad tím kroutit hlavou a říkat, že české školství zaspalo. Minimálně jedna věc nás ale může „uklidnit“. V Británii na tom nejsou o nic lépe.
Nová generace a nové výzvy
Právě mezi britskými univerzitními studentkami a studenty vznikl výzkum, který se zaměřuje na jejich povědomí o sexuálním zdraví a obecně sexuální zkušenosti. Proveden byl na objednávku knižního vydavatele HarperCollins při příležitosti vydání knihy Losing it (v překladu a jisté metafoře „Přijít o to“). Do výzkumu bylo zapojeno na 1 600 respondentek a respondentů a výsledky jsou dle autorky zmiňované publikace alarmující. Shromážděná data totiž mj. ukázala, že 38 % studentek a 41 % studentů se při svém prvním (penetrativním) sexu cítilo pod tlakem, přičemž 34 % studentek a 45 % studentů také uvedlo, že k jejich prvnímu partnerskému sexu došlo později, než původně chtěli. Z většiny byla pak příčinou pandemie covidu-19, která zamezila veškerým kontaktům. Již v roce 2021 přitom závěry Národního průzkumu sexuálních postojů a životního stylu uváděly, že „ve spojení s omezeným přístupem mladých lidí ke vztahové a sexuální výchově poskytované prostřednictvím škol, komunitních organizací a vrstevnických diskusí je pravděpodobné, že tato kohorta může být zranitelnější vůči nepříznivým prožitkům při sexuálním debutu s důsledky, které mohou ovlivnit jejich následnou sexuální pohodu.“
Jak je to s nubisem?
To zmiňovaný nový průzkum pak poukázal ještě na řadu dalších problémů – např. na to, že nadpoloviční většinu studentek i studentů trápí při sexu problémy se vzrušením, což na jejich sexuální život negativně dopadá. Přesto nevědí, jak se s těmito obtížemi vypořádat nebo jak je řešit. Více jak polovina dotazovaných pak uvedla, že během dospívání se svými rodiči o sexu a sexuálním zdraví nediskutovali, a dle 38 % celého vzorku vědomostní mezery, které se dále táhly přes všechny vzdělávací stupně nedoplnilo ani vzdělání univerzitní. A dokazuje to i „hledání nubisu“.
Totiž, aby bylo jasno, nubis samozřejmě neexistuje. Termín byl výzkumníky vymyšlen jen proto, aby bylo možné ověřit, jaké povědomí o anatomii ženského těla dotazovaní mají. Je tak docela varující, kolik univerzitních studentů/ek uvádělo, že s naprostou jistotou vědí, kde nubis hledat. A ačkoliv těch, kteří to nevěděli, bylo přece jen víc, výsledky výzkumu přesně neuvádějí možnosti odpovědí, tedy lze jen hádat, zda bylo možné volit i stanovisko, že nubis neexistuje.
Šokující a hlavně nebezpečné mezery ve znalostech
Ať tak, či onak, nevědomost týkající se nubisu alespoň není příliš nebezpečná. To však rozhodně nelze říci o dalším zjištění – tedy že více jak čtvrtina dotazovaných mladých lidí zažila sexuální obtěžování nebo zneužívání online. A že jen 52 % studentek (ve srovnání se 70 % studentů, kteří se však oběťmi stávají obecně méně často) vědělo, jak se v takové situaci zachovat a kde vše hlásit. Ne náhodou tedy Jamie Klingler, spoluzakladatelka britské organizace Reclaim These Streets, v dané souvislosti uvedla, že celkově jsou výsledky tohoto nového výzkumu nejznepokojivější statistikou, kterou za poslední dva roky četla.
Podle labouristické poslankyně Sarah Champion pak „zjištěná čísla vykreslují jasný obraz šokujících mezer ve znalostech dětí a mladých lidí o sexu, vztazích a vlastním těle.“ A bohužel se nelze domnívat, že výsledky šetření, pokud by proběhlo v Česku, by byly v čemkoliv lepší. Ostatně, zkuste se třeba i ve svém okolí dnešních univerzitních studentů poptat, zda vědí, kde hledat nubis...
