Měsíc lásky ještě nekončí! O společných zájmech a tajemství dlouhodobého vztahu jsme si povídali s Honzou a Kubou. Inspirujete se?
Honzo, Kubo, my jsme si minule hodně povídali o lásce, respektive o tom, jak u vás začala. Pro mě jste pár, na který je radost se podívat. Kde si můžeme prohlédnout vaše společné zamilované fotky? Třeba ty, které jste nafotili ve spolupráci se Zalando? Vím, že jste se zúčastnili jejich krásného projektu inspirovaného oslavou a vyjadřováním lásky, který se váže k Máji.
Zalando si vzalo inspirací českou tradici oslav lásky v Máji a otevřelo ji inkluzivním způsobem. Jak víme, květen je o romantice a kromě Moniky Marešové a její maminky Heleny Hrabinové, Anny Šulcové a jejího přítele Vládi Houšky, Paulieho Garanda a jeho přátel Jakuba Králíka a Tomáše Rotschedla, Teri Hodanové a jejího pejska Delphine a Behy Nguyen, která v kampani zosobňuje sebelásku, jste se zúčastnili i vy.
Honza: Vzniklo opravdu hodně fotek. Některé vám představí Zalando. (nahlédněte do galerie – pozn. red.) A ty, které se nevešly, máme my. Určitě se pak podívejte i na naše Instagramy, kam to postupně budeme všechno dávat. Máme těch fotek opravdu hodně a focení bylo skvělý! Jediný, z čeho jsem smutný, je, že stačilo pár tahů a Kuba měl úplně jinak vlasy. Ale mně culíky neudělali, i když jsem je fakt chtěl! (smích)
Co je podle vás ve vztahu nejdůležitější? A teď nemyslím tu seznamovací část, myslím dlouhodobou, trvalou lásku.
Honza: (na Kubu, pozn. red.) Tak to manželi začni, to mě zajímá!
Kuba: Komunikace. Umět komunikovat je základ. Tím vyřešíš všechno.
Honza: Mít doma Jamesona! (smích)
Kuba: Ano, to je druhá věc. (smích) A pak taky mít dávku porozumění a nebrat život extrémně vážně.
Honza: Ano, člověk musí být tolerantní a fungovat pro toho druhého. Ono se vždycky ukáže v těch nejblbějších situacích, jestli to ti dva zvládnou, nebo ne. A je jedno, jestli to jsou starosti kolem domu, což je spojené s penězma, nebo jestli jde o zdraví, jako když já upadnu ze žebříku a druhej se musí starat, nebo když je to hodně práce a není moc času na volno…
Kuba: Opravdu nejdůležitější je asi být tu jeden pro druhýho.
Honza: A přátelství, kamarádství, protože to spojuje i vztah a lásku.
Aktuálně spolu přestavujete starší stavbu, která má podle fotek opravdu genius loci. Čím vás místo zaujalo, že jste si jej vybrali? Přeci jen – upravovat je často nákladnější finančně i fyzicky než stavět na zelené louce…
Kuba: My jsme dům hledali tři roky a objeli jsme toho hrozně moc. Vždycky bylo něco rozpačitého, něco nám vadilo… Pokaždé by tam musel být nějaký kompromis. Sem jsme přišli a byl tu velký pozemek, zarostlý dům, že nebyl ani vidět, vyhořelá stodola, rozpadlý vejminek... Ale bylo to ono. Do domu jsme investovat nemuseli, tak jsme se rozhodli zainvestovat aspoň do toho vejminku.
Honza: Ale je pravda, že kdybychom do toho šli znovu, asi bysme dali všechno pryč a postavili bychom si tu jurtu nebo kontejnery… Asi bychom všechno řešili jiným způsobem. Nicméně teď máme krásný tři sta dvanáct let starý dům, který milujeme, opravený vejminek, kde máme zvířátka a zašívárnu – zimní zahradu a Kuba tam bude mít fitko. A pak jednou, až vyhrajeme v nějaké loterii, opravíme i stodolu. Milujeme to tu. Ale pokud jde o náklady, to ani v dnešní době není potřeba říkat: Samozřejmě jsme z toho zadlužení. Kuba do šedesáti a já třeba do osmdesáti, protože mně šedesát už skoro je. Podstatný je ale to, co říkal Kuba: My tehdy otevřeli bránu, a když je to „ono“, tak to prostě víš.
Dneska už máte poměrně velkou i chlupatou rodinku – bydlí s vámi několik pejsků a kočiček. Kolik jich máte? A kdy jste si pořídili prvního chlupáče? Kdo s tím nápadem přišel?
Honza: Já jsem pejsky měl celý život. My jsme byli na zvířata bláznivá rodina. Když mě Kuba poznal, měl jsem čtyři pejsky.
Kuba: Mery, Bety, Trouba a Fanča.
Honza: A kočička Telmička. A pak jsme tak nějak přidávali. Přišla Pepinka – francouzský buldoček, Bertička – taky buldoček, Buchta – anglický buldok, Boženka – další buldok. Pak umřela Troubička, to byla bordeauxská doga, a zůstali mopsíci Merynka a Betynka. Kuba vždycky chtěl „minibulíka“, a tak máme Barušku, která je jediná, která k nám přišla až do nového domečku. No a máme taky kočičky: Uhlíka, kterého nám jako kotě hodili přes plot, Amálku a přistěhovalce z vesnice. Budeme mít slepičky, ovečky a žirafu. A ta žirafa je samozřejmě kec. Tu mít nebudeme. (smích)
Vás dva spojuje i nadšení pro projekty. Jste oba velmi aktivní, do všeho jdete celým srdcem a veškerou energií. Vím, že spolu například v rámci projektu Nová naděje cestujete prakticky po celé republice a vašim cílem je prostě pomáhat… Jak vás napadlo takový projekt vytvořit?
Honza: Ten projekt, a ty to víš, Irenko, jsem měl v hlavě už hroznou spoustu let. Chtěl jsem dělat něco, co bude lidem pomáhat, co bude lidi spojovat a bude to mít smysl. Víš, že jsme se o tom bavili mnohokrát. Vytvořili jsme tedy projekt, který bude pomáhat tam, kde je to potřeba – ať už finančně nebo například když jde o zdraví, hodně pomohou třeba i kontakty na dobré lázně a podobně. Jelikož jsme skončili v televizi, najednou jsme na to měli prostor. Je to projekt pro YouTube a jezdíme natáčet ve třech – ještě s Kubou Kubínem. Nedávno se přidal i čtvrtý, Tom Slánský. Jezdíme po rodinách, které mají svůj transparentní účet nebo třeba nějakou sbírku ať už na Donio nebo Znesnáse21, u nějaké nadace, sdružení… Snažíme se ty rodiny povzbudit v tom, co běžně ve státě nebo pojišťovnách nefunguje. Začali jsme v říjnu 2021, projekt je hrozně hezký, obohacující, baví nás a z těch rodin se často stali naši přátelé. Jsem na to pyšný a aktuálně můžu oznámit, že se Nová naděje objeví i v televizi!
Mě by hrozně zajímalo, jestli je pro vás tolik společných vášní – zvířátka, přestavba domova, společná práce a tak dále – opravdu tmelem, nebo jestli, jak se říká, někdy přijde i ponorka?
Kuba: Ony ty společné vášně sice jsou společné, ale to neznamená, že je děláme spolu celou dobu. Třeba jenom práce na zahradě – jeden dělá na jednom konci, druhý na druhém. Při natáčení je Honza před kamerou, já za ní. My spolu sice trávíme hodně času, někdy fakt 24/7, ale neznamená to, že bychom byli pořád vyloženě u sebe.
Honza: Nejvíc se bavíme v autě a v posteli…
Kuba: Přesně tak. U nás je navíc velká výhoda, že spolu dokážeme i mlčet. Nemáme potřebu neustále žvanit, užíváme si i čas vedle sebe, kdy je ticho a každý si dělá svoje.
Honza: Když děláš sociální sítě a věnuješ se projektům, tak samozřejmě i hodně mačkáme každý svůj telefon…
Kuba: A tím pádem ponorku nemáme. Paradoxně i v covidu, kdy se lidi hodně hádali, protože najednou zjišťovali, s kým vlastně žijou, jsme my nepoznali rozdíl.
Honza: Já to řeknu narovinu: Mnozí heteráči nám závidí, že spolu dokážeme tak krásně vydržet! Nikdy jsme o tom nepřemýšleli a funguje nám to!
