Měsíc lásky je u manželů Honzy a Kuby nejen v květnu. Jak dopadli v malém vztahovém kvízu?
Květen je měsícem lásky, a tak se nemůžu nezeptat: Jak jste se vy dva vůbec potkali? Kdo koho uviděl prvního?
Je to už strašná spousta let. Poznali jsme se na seznamce Grindr. Když jsme si začali psát, zjistili jsme, že bydlíme pár kilometrů od sebe. Dali jsme si schůzku, začali jsme se kamarádit, víc vídat… A bylo to!
Co jste si navzájem o sobě mysleli dřív, než jste se pořádně poznali? Jaký byl první dojem?
Honza: Já jsem si myslel, že je to mladej a šikovnej kluk. Kuba je hodně pracovitej a na cokoli sáhl, to mu šlo. Bavilo mě i, jak byl sečtělý. Četl hroznou spoustu knih a mně se líbilo, že jsme tím pádem měli i spoustu knížek dvakrát!
Kuba: Mně přišlo, že to byl hroznej sympaťák. Paradox byl, že jsem nevěděl, kdo Honza je. Viděl jsem jenom pár jeho fotek. Měl jsem za to, že je to „normální člověk“, jen mi bylo divný, že má na Instagramu tolik fotek. (smích)
Honza: Jo, on si myslel, že jsem jenom nějakej slavoman, co se fotí se známýma lidma! (smích)
Kuba: Na prvním rande jsme si to ale vysvětlili.
O tom prvním rande chci vědět všechno! Kde to bylo, co se dělo, co bylo a nebylo…?
Honza: Rande bylo u mě v domečku, kam se pak Kuba i nastěhoval. Přijel večer po tom, co hlídal svoje synovce-
Kuba: Bylo to odpoledne. Seděli jsme venku a bylo ještě sluníčko!
Honza: Bylo léto, a to se stmívá až v deset! (smích) Hodně jsme si povídali o knížkách, o muzice, rodinách, o tom, jak Kuba dřív žil na Slovensku a já v Brně… Otevřeli jsme si prosecco – minimálně dvě lahve. Bylo to super. Vím, že později večer jsme potom byli už doma, měli jsme zapálené svíčky, puštěnou muziku, protože jsem Kubovi chtěl pustit hudbu, kterou mám rád. No a potom u mě přespal. Fajn byl večer i probuzení!
Kuba: A víc se nedozvíš! (smích)
Dneska už jste i manželé – nebo abychom náhodou nepobouřili rýpaly, žeano – registrovaní partneři. Já vím, že vaše zasnoubení bylo opravdu roztomilé a že zahrnovalo adaptaci ručičkových hodin. Připomenete ho čtenářům? Jak jste to každý zvlášť prožívali?
Honza: Ona je to legrace, protože jsme se s Kubou sice bavili o registrovaném partnerství – byť mi tomu říkáme „manželství“, ať si každý políbí *****, (smích) ale mně se do toho nechtělo, protože už jsem ženatý byl. A taky už jsem byl registrovaný partner. Navíc s jiným Jakubem. A ten Jakub je Musil…
Kuba: Bral jsem to tak – hele, nechce, tak nechce. Však o nic nejde.
Honza: No ale pak jsme byli na představení Hello, Dolly! ve Studiu 2 s Ivčou Chýlkovou, a tam je scéna… Manželi (na Kubu, pozn. red.), pokračuj! (smích)
Kuba: Ona si vlastně lehne na zem na bok a pochoduje nohama a točí se dokola jako ručičkové hodiny. A u toho říká chlapovi: „Vezmeš si mě za ženu???“ To bylo skvělý! Když jsme pak jednou šli asi v šest ráno cvičit a čekali jsme na výtah na Harfě, zase jsme to téma otevřeli. Ani nevím proč, ale zeptal jsem se Honzy, jestli si mě teda někdy vezme. A Honza říká: „Jo, ale jen jestli mě požádáš o ruku jako Ivana Chýlková v Hello, Dolly!!“ No… a to mi nemusel říkat dvakrát! (smích)
Honza: Kuba si lehl na zem vedle toho výtahu, začal se točit a říká: „Vezmeš si mě za muže?“ A pak mu řekni, že ne!
Jestli znám nějaký fotogenický pár, tak jste to vy dva. Aktuálně jste nafotili krásné květnově zamilované fotky pro Zalando, a to díky tomu, že se Zalando rozhodlo oslavit měsíc lásky a uctít láskyplná gesta zvěčněním. Je tam i po těch letech v médiích stále nějaká nervozita před objektivem, nebo jste na focení a natáčení jako ryby ve vodě?
Honza: Mně kamera ani foťák problém nedělá. Irituje mě ale převlékání se. To je stejné i v televizi. Móda mě na jednu stranu baví, ale převlíkání fakt nemusim. Co se ovšem týká Zalanda, to byla fakt sranda. Pracovala na tom skupina hrozně šikovných lidí a za dvě hodinky jsme byli hotovi!
Kuba: Mě to třeba právě v tom Zalandu hrozně bavilo. Super lidi, příjemná atmosféra, byla tam legrace, a hlavně fotograf byl strašně šikovnej. Člověk si chvilkama ani nepřipadal jako na focení.
Každý prý má nějaký svůj „jazyk lásky“. K téhle otázce mě inspirovalo Zalando, které se snaží zachytit různé formy láskyplných gest. Jak ji projevujete vy? Čím cítíte, že vám ten druhý projevuje své city?
Kuba: Třeba když jdu do práce a vezmu si svoji tašku s jídlem na celý den, tak v ní pak často najdu vzkaz od manžela. Třeba: „Pusu a miluju tě!“
Honza: I to, že si třeba napíšeme esemesku, jakmile se nevidíme. Je to o nějakých rituálech.
Kuba: Často o maličkostech.
Honza: Začne to třeba pusou ráno, jakmile se probudíš nebo když jdeš spát. Blbosti jako uvařené kafe, nalitý panák… Já bych to nazval souznění. Potom u nás existuje ještě jedna věc, která prý – a to mi říkala Hanka Zagorová – funguje tam, kde to souznění je na 100 %, a to je to, že začneš něco říkat a ten druhý ti na to reaguje, že ses asi úplně po****, protože já myslím na úplně to stejný! To jsou hrozně hezký věci, když třeba ten druhý dopoví, co začneš.
Pojďme si dát takový rychlý kvíz, který spousta lidí zná ze svateb. Chci po vás pouze jména. A když mi odpovíte každý zvlášť, bude to o to lepší! Kdo…:
- … je manuálně zručnější?
Kuba: Já!
Honza: (odmlka) Kuba…
Kuba: (na Honzu – pozn. red.) Odpovídej rychleji! (smích)
- … umí lépe přijímat kritiku?
Honza: Kuba…
Kuba: Já!
- …dává více najevo své emoce?
Honza: Kuba…
Kuba: Dobře… (smích)
- … je trpělivější?
Kuba: Já.
Honza: Kuba. To je ale blbej kvíz! (smích)
- … mívá na Vánoce delší seznam přání?
Kuba: Honza! (smích)
Honza: Jááá… (smích)
- … umí lépe hospodařit s penězi?
Kuba: Oba.
Honza: Ano, oba.
- … je vtipnější?
Kuba: Oba.
Honza: Taky oba.
- … častěji hřeší s dobrotami?
Honza: Kuba!
Kuba: (smích)
- … spíš přehlédne ušmudlaná okna?
Kuba: Honza.
Honza: Ano, já…
- … poslední řekl tomu druhému „Miluji tě!“?
Kuba: Já.
Honza: (na Kubu – pozn. red.) Miluji tě! Takže já! (smích) Ne, my si to říkáme i píšeme, když spolu nejsme, poměrně často. A taky oba milujeme Irenku Pilouškovou!
