Láska opravdu prochází žaludkem! Důkazem je překvapivý příběh muže, který svou tajnou lásku „uhnal“ na koláče a švestkové knedlíky
Milane, my spolu sedíme na videohovoru díky tomu, že mi váš příběh dohodila vaše maminka. A musím říct, že mě už z jejích úst nadchnul. Něco tak milého mám šanci sepisovat málokdy. Pojďme ale od začátku. Přejete si zůstat v utajení – proč?
Protože můj partner ještě není vyoutovaný, ale jeho rodiče mě znají. Dohodli jsme se, že se s nimi budu vídat jako jeho blízký člověk. Oni mě mají za jeho nejlepšího kamaráda. A až si mě opravdu oblíbí a poznají mě se vším všudy, řekneme jim, jak to je.
Partnerovi rodiče, cítíte, že nejsou na coming out svého syna připraveni? Anebo není připraven přímo přítel?
Asi obojí. On se bojí, co rodiče řeknou. U nich doma ne že by byli úplně homofobní nebo zlí, to říct nemůžu, ale jsou to lidi, co moc jiné názory neberou v potaz. Často ignorují i fakta. Například o politice se s nimi mluvit nedá, protože i když jim povíte některá fakta, znegují je nějakým nesmyslem, co četli na internetu nebo co jim řekl někdo známý a nedají si to vymluvit, ani když jim ukážete důkazy. Nechtějí na to koukat. To platí i třeba právě pro téma gayové. Přítel ví, že jeho rodiče si o gayích myslí, že jsou to z většiny pozéři, že je to teď jenom v módě. Spojují si s nimi zženštilost, až neschopnost.
A vy si s nimi rozumíte?
Musím říct, že jo. Prostě se vyhýbám tématům, která jsou potenciálním sporem. Přítel to tak dělá taky. Jsou to hodní lidi, jen zaslepení.
Myslíte si, že k vám změní postoj, až zjistí, že s jejich synem nejen kamarádíte?
Já doufám, že právě ne. Nebo jestli, tak že jenom trochu. Jeho mamka je ke mně skvělá. Pořád se mě na něco ptá, je hodně vstřícná. Táta je takový chlapík od rány, ale třeba mě doprovodil na technickou, když jsem si koupil auto, protože je moje první a nevěděl jsem moc co a jak. A nechoval se nějak povýšeně. Já tátu nemám, moje mamka nemá řidičák, takže to chápal a chtěl mi pomoct a všechno mi vysvětlil. Takže myslím, že mě rád má a snad se to tou novou informací moc nepokazí.
Vaše maminka mi říkala, že jste vždycky byl takový stydlivý typ. Byl jste prý hodné dítě, kam vás postavila, tam jste zůstal. V kolektivech se snažíte s každým vyjít a nikomu hlavně nevadit... Vnímáte to taky tak?
Určitě. Vím to o sobě.
A taky mi říkala, že jste do svého přítele byl zakoukaný poměrně dlouho tajně…
Ano, to je taky pravda. (smích)
Jak dlouho to bylo?
Já jsem se po něm koukal vlastně už od prváku, takže pár let to bude. To je strašný, že jo? (smích)
Ale já prostě nedokážu jen tak k někomu přijít a pozvat ho na rande. Vlastně jsem se sice snažil, abych ho potkal, ale když jsem ho potkal, vždycky jsem se odvrátil a nemluvil jsem na něj. Jsem marnej, já vím! (smích)
Kdy jste na něj promluvil poprvé?
O mně už to věděli snad všichni, že se mi líbí. Napřed jsem to svěřil jenom kamarádkám, ale ve finále to věděla celá třída a určitě i lidi mimo ni. Postrkovali mě, ať něco udělám, ale já nemohl. A mamka se mě na něj taky pořád ptala… Bylo to hrozný, že jsem pořád nikam nepostupoval. Snažil jsem se odmilovat, ale nešlo to!
No a poprvé jsem s ním promluvil vlastně až v prosinci, protože naše škola měla vánoční jarmark. Já jsem se samozřejmě přihlásil jako dobrovolník, protože mě takové věci baví, a navíc jsem kvůli přípravám nemusel na matiku. (smích) A on tam byl taky. A protože jsem měl s sebou koláč od mamky, tak jsem ho nabídl všem – i jemu.
Tedy! Co na to řekl?
Vzal si, poděkoval a zeptal se, kdo pekl. A já jsem zalhal, že já. (smích) Nevím, proč jsem to řekl. Asi jsem chtěl vypadat, že něco umím. Začali jsme se o tom bavit a já mu slíbil, že mu druhej den donesu jinej koláč. A tak chudák mamka večer po práci narychlo upekla další. (smích)
Věděla, proč ho peče?
No jasně! Já si s mamkou říkám všechno.
Co bylo dál? Sešli jste se i druhý den na koláčový dýchánek?
Sešli. A musím říct, že jsem měl celé ráno průjem, jak jsem byl nervózní. (smích) Ale bylo to hrozně fajn.
Opět jste zalhal, že je koláč vaší výroby?
Musel jsem. Bál jsem se přiznat, že jsem lhal. No a tak nějak jsem mu nasliboval, že klidně udělám švestkový knedlíky, když řekl, že je má ze sladkého nejradši. (smích) A to byl problém, protože jsme se dohodli, že přijde k nám, ale já fakt neumím vařit! (smích)
Maminka ale určitě pomohla…
Jasně, jako vždycky. Všechno mi připravila a vysvětlila mi, jak je mám dát před hostem do vody uvařit a tvářit se, že vím, co dělám. Že až vyplavou, budou hotové. Zdálo se to snadné. A docela se to i povedlo, i když od mamky bývají lepší!
Kdy jste se dali opravdu dohromady jako pár?
Musím říct, že tam do velké míry převzal iniciativu přítel. Pozval mě druhý den na procházku na vánoční trhy… A bylo.
Tam byla první pusa?
Ano. (úsměv)
To štěstí ve vašich očích vám moc přeju! Co mamina, má radost?
A jakou! Bez ní by to nešlo! Říká tu historku všem kamarádům a zjevně ji poslala i vám, protože je z toho nadšená. Ale nedivím se, fakt jsem o příteli mluvil hrozně dlouho předtím. Takže to, že jsme teď spolu její zásluhou, je rozhodně na pochvalu a k chlubení! (smích) Mamka je nejlepší. Opravdu jo.