„Partnera považují často za mého syna, jsem totiž starší než jeho rodiče,“ popisuje Václav. Jaká úskalí má gay vztah s věkovým rozdílem 35 let?
Václave, žijete s partnerem, který je výrazně mladší než vy. Ve vztazích mnozí věk partnerů velmi řeší, jak reagovalo vaše okolí?
Právě reakcí okolí jsem se velmi dlouho bál. S partnerem nás totiž dělí 35 let. Vlastně musím přiznat, že se nám občas stává, že nás považují za otce se synem. Je to bizarní, ale vlastně pochopitelné, přece ve společnosti pořád jako norma platí heterosexualita, takže v případě dvou mužů nikoho hned nenapadne: jasně, ti jsou pár.
Tohle vnější hodnocení ale jistě přicházelo od lidí, s nimiž nejste v bližším kontaktu. Jak váš vztah ale přijali blízcí nebo kolegové?
V době, kdy jsme se s partnerem poznali, jsem pracoval ve vysokém managementu jedné nadnárodní firmy. O tom, že jsem gay, jsem v práci nikdy nemluvil. V mládí jsem byl dokonce ženatý, ale ten vztah vzal samozřejmě rychle za své. Děti jsme naštěstí nestihli, ale tahle drobná epizoda mi vlastně nezamýšleně poskytla určité krytí. Vlastně ani příbuzní se v tom, jaký je můj osobní život, nepatlali. Takže když to shrnu, jít takhle z čisté vody s pravdou ven, to jsem se bál.
Takže jste svůj vztah s partnerem tajili?
Přesně tak, partnerovi bylo v době, kdy jsme se poznali, 23 let. To se psal rok 2015, takže partner byl už vychovaný v době, že být gay je dost v pohodě. Zpočátku vůbec nechápal, proč se bojím se s ním ukazovat na veřejnosti a vodit se s ním za ruku. Nakonec k tomu ale přistoupil skvěle a dal mi čas. V soukromí jsme spolu trávili každou volnou chvíli, užívali si sebe navzájem, ale jen za zavřenými dveřmi. Nakonec jsme i přijali tu hru otec-syn. Když jsme spolu jeli někam třeba na víkend, aby to nebylo divné, skutečně jsme jako otec a syn na veřejnosti vystupovali. Bylo to dost uvěřitelné a pro mě komfortnější.
Od roku 2015 uplynulo osm let. Pořád jste tedy pár jen v soukromí?
To ne. (smích) Když jsme se s partnerem poznali, já jsem se do něj skutečně zamiloval. Ale měl jsem v hlavě i takový ten varovný hlas, že z jeho strany to prostě bude klasická mladická láska – na pár měsíců. Víte, kdo je sugar daddy? Toho jsem se taky bál! (smích) Že je se mnou spíš pro určité výhody, které z toho vztahu plynou – protože já jsem samozřejmě již docela zajištěný, kdežto on teprve dokončoval vysokou školu. Tak jsem si prostě říkal, že to bude chvilková záležitost a že ho to přestane se mnou, s dědkem, po čase bavit. I proto jsem se nehrnul do žádných velkých prohlášení. Nechtěl jsem se „odkopat“, abych pak akorát nebyl všem jen k smíchu, že jsem se na stará kolena zbláznil a uhnal si ještě k tomu mlaďocha.
Jak tedy k vašemu coming outu došlo?
Bylo to pozvolné. Vzhledem k mému věku už moc blízkých příbuzných nemám, zbyl mi jen bratr, který je ještě starší, a jeho děti. I když bratr to zprvu moc dobře nevzal, jeho žena a děti mě podpořily. To pro mě byla vzpruha. Skvělá byla v tu dobu moje neteř, která si s mým partnerem skvěle „sedla“ – aby ne, byli v podobném věku (smích) – a tak nás začala častěji navštěvovat a taky mě podporovat v tom, abych se nebál žít otevřeně. Nejprve jsem se tedy začal stýkat s partnerovými přáteli, před nimiž jsme už vystupovali jako pár. A byl jsem opravdu překvapen, že nikdo náš věkový rozdíl – minimálně tedy před námi – neřešil. Postupně jsme tak spolu začali chodit i mezi mé přátele – a i když pro některé byl náš vztah trošku šokující informace, většina z nich partnera přijala. V práci jsem mezitím skončil a vydal se svou vlastní cestou, takže mým stávajícím spolupracovníkům můj vztah nijak divný nepřipadá. Seznámili se se mnou až v době, kdy jsem už s partnerem otevřeně žil.
Je vždycky skvělé, když člověk vidí, že rodina za ním stojí. Vaši příbuzní tedy vašeho partnera přijali. Platí to i pro vás a rodinu vašeho partnera?
No, je pravda, že jsem starší než jeho rodiče. (smích) Ale oni jsou teda skvělí. O partnerově orientaci vědí od doby, kdy dospíval, a mají bezvadný vztah. Vždycky ho ve všem podporovali, takže když mě k nim přivedl, byli úplně v klidu. Berou věci, jak přicházejí, a sami mi pak řekli, že vidí, jak je jejich syn šťastný a spokojený, a že se díky mně taky „uklidnil“. To byla pro mě velká poklona. Každopádně s partnerovými rodiči se pravidelně stýkáme – a několikrát jsme společně trávili i Vánoce a dovolenou.
Věkový rozdíl 35 let je ale přece jen docela velký – jak se tedy po boku takto mladého muže cítíte?
Je pravda, že mně už táhne na sedmdesátku, ale troufám si říct, že právě díky mladšímu partnerovi jsem v takové kondici, v jaké nejsou ani mnozí dnešní padesátníci. (smích) Ale je pravda, že jsem byl vždycky velmi sportovně založený a dbal i na to, jak vypadám. Každopádně s partnerem chodíme cvičit, plavat, v létě jezdíme na kole, v zimě lyžujeme. Takže věřím, že ani on se v mé společnosti nenudí.
Váš vztah trvá už osm let, takže se zdá, že všechny překážky jste docela elegantně překonali. Máte s partnerem nějaké plány do budoucna?
Partner naštěstí není ten typ, co by toužil po dětech – alespoň zatím (smích), takže to, v čem bych byl jistě věkem limitován, nás netrápí. Bydlíme spolu, máme psa… a pokud by mělo jít o nějaké „plány“, tak bychom se rádi vzali. Ale klasicky. Registrace se mi nelíbí. Tak uvidíme, jestli se v Česku dočkáme. A jestli já se toho dožiju! (smích)
