Coming out prarodičům byl třešnička na dortu, vzpomíná Honza. Jak spolu s Jirkou pečují o svůj vztah i společnou firmu?
Pánové, nelze nezmínit, že jste úspěšnými spolupodnikateli. Hodně jsme si o vašem projektu Boys and Roses povídali v minulém rozhovoru, kde se čtenáři mohou o vás a vašich původních profesích dozvědět víc. Začali jste poměrně nedávno, a přesto už se vaše květiny, které dodáváte na svatby, těší velké oblibě. Jak jste to dokázali?
Jirka: Ano, projekt vznikl už v průběhu léta, kdy jsme s tím nápadem přišli vlastně zároveň. Pak už to šlo celkem rychle a projekt jsme spustili na konci srpna.
Honza: Velký důraz klademe na marketing, Jirka se hodně věnuje reklamám, e-shopu a grafice. Já spravuji Instagram, připravuji příspěvky, stříhám reels a upravuji fotky. Web děláme tak nějak společně.
Bez reklam a sociálních sítí to za nás v této době prostě nejde.
Byli jste na to sami, nebo jste měli oporu v někom zkušenějším?
Jirka: Velmi nám v rozjezdu pomohla Klára Pecháčková. Energická, milá a extrémně znalá v oboru – koordinátorka svateb. Najdete jí pod „Svatby s Klárou". Klárka má úžasnou empatii, ví, komu zavolat, co kde sehnat... Svatby dělá už 10 let, a předtím 20 let catering. Ještě se nestalo, že by si s něčím nevěděla rady. Nyní s ní spolupracujeme na více projektech a připravujeme pro klienty zajímavé novinky. Dělali jsme spolu již několik editoriálů – například na téma gay svatba (zde jsme dělali modely) a zásnuby v krásném hotelu Palace v Praze. Letos nás společně čeká několik svateb, na což se moc těšíme!
Pokud vstoupíme do vašeho soukromí: Trefím se do citlivého místa, když se zeptám, zda uvažujete o registrovaném partnerství, zda plánujete svatbu a uzavření manželství v zahraničí, nebo jestli plánujete zůstat spolu, avšak svobodní?
No, Jirka by si přál svatbu v takové míře, že bychom si možná museli vzít hypotéku. (smích) Plánujeme spolu zůstat – který pár taky ne, když se máte rádi? Ale musíme proto oba něco dělat. Svatbu bychom jednou chtěli a jestli to bude registrované partnerství nebo manželství, nám je v rámci toho jednoho dne jedno. Právně už je to ale samozřejmě na nic! Nejsme aktivisti, ale rozhodně se neřadíme ani mezi méněcenné občany a s momentální situací nesouzníme. Naopak: jsme pracovití, přátelští a máme kolem sebe lidi, kteří nás nesoudí podle orientace. Žijeme prostě úplně slušný život. Nevidíme důvod, proč by gayové a lesby nemohli mít stejná práva. Samozřejmě včetně toho vychovávat dítě. Pokud to funguje v jiných státech, proč ne u nás?
Jak žijete nyní? Co společně prožíváte?
Společně bydlíme v našem, dá se říct, vysněném bytě. Vytvořili jsme si spolu moc hezký vztah, který je propletený do podnikání, nejlepšího kamarádství, lásky, pochopení a hlubokých debat, kdy dokážeme rozebrat snad vše, co se nás dvou týká. Což nás vážně baví, protože ať jeden nebo druhý, když nás něco trápí, prostě sedneme a mluvíme, až to vyřešíme nebo přijdeme na to, jak to udělat. Je to fajn – mít v druhém podporu i oporu. To nás samozřejmě doposud učil život, teď to jen vylepšujeme a učíme se z dřívějších kopanců a vlastních nárazů.
To je moc hezky popsaný láskyplný vztah! Čtenáře jistě bude váš šťastný příběh inspirovat. Byl na cestě za vaší láskou nějaký hrbol? Pokud se dotkneme coming outu, který máte zjevně i veřejně již za sebou, bylo všechno zalité sluncem? Nebo jste se i vy museli potýkat se složitější rodinnou situací, s nepříjemnými překvapeními od přátel či s komentáři na sociálních sítích?
Jirka: Mezi mými přáteli to bylo úplně v pořádku, ale doma jsem to měl těžší. Žil jsem v malé vesnici, kde toto téma nebylo prostě standard. Po mém coming outu následovalo negativní přijetí ze strany rodiny. Nejprve to nikdo nevzal. Až po letech byla moje orientace v rodině tak nějak přijata. Teď už s Honzou naštěstí navštěvujeme rodiče jako pár, jako rodina.
Honza: Já jsem se své orientaci velmi bránil v hlavě. Nakonec díky přátelům jsem se odhodlal říct pravdu rodičům. Ale ve finále jsem to měl o dost snazší než Jirka.
Komu z rodiny jste to pověděl jako prvnímu?
Honza: Nebývá zvykem toto říct první otci, já to ale měl jinak. Taťka mi řekl: „Já to tušil… No co! Seš náš syn a milujeme tě pořád stejně! Já to řeknu mamce, ať se nemusíš s tím víc stresovat.“
Tedy, to máte opravdu krásný vztah, který doufám, že inspiruje mnoho tatínků a nejen je!
Honza: S rodiči jsem měl vždy hezký vztah, vím že mě milují a já je! Ale toto mě tenkrát dostalo. Ukázali, že jsou to opravdu rodiče, byť to téma pro ně také nebylo úplně ok.
Jako třešničku na dortu bych chtěl zmínit i reakce mých prarodičů.
Děda mi řekl: „Je to šok, ale já si také nedovedu představit, že by mě někdo nutil žít s mužem, když miluju babičku.“
Druhá babička mi zase řekla: „Já to věděla už od tvých pěti let!“
To se skutečně hezky poslouchá a myslím, že po podobném přijetí touží spousta lidí. Co byste popřál těm, kdo třeba nyní váhají nad coming outem?
Honza: Přeji každému, aby jeho rodiče měli pochopení, přeci jen jsme jejich krev, stvořili nás takové, jací jsme, a pokud nás tak milují, tak je to v pořádku. S mamkou od té doby probíráme kdeco jako kámošky. (smích)
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Přeci jen – setkání, společné bydlení i podnikání jste stihli za rok. Tak co teď?
Do budoucna máme samozřejmě nějaké plány.
Jirka se momentálně věnuje makléřství a Honza stále působí jako designér a prodejce. Náš projekt bychom chtěli stále zlepšovat a posouvat: Momentálně pro klienty připravujeme půjčovnu svatebních dekorací, kdy jim budeme schopni nabídnout kompletní výzdobu na jejich den. Náš vztah také pořád posouváme. Už dlouho mluvíme o zvířátku, takže po dlouhém Jirkově hučení snad budeme mít letos kočičku!
Co nám osud dál přinese, to nevíme. Ale víme, že to bude skvělá jízda plná zážitků!
