Gayové diskriminují zženštilé gaye, stejně jako hetero muži. Sami si tak pod sebou podřezávají větev
Západní společnost akceptuje gaye čím dál tím více, přesto žitá zkušenost naznačuje, že většímu přijetí se těší homosexuálové, kteří působí mužně. Zženštilí gayové čelí diskriminaci, a to klidně od dalších gayů. Ukázal to výzkum, který udělal Ben Gerard, MPhil. ze School of Psychology na Univerzitě v Sydney. V simulovaném výběrovém řízení na vůdčí pozici preferovali teplí i neteplí muži gaye, kteří působili maskulinně.
Výzkum, jehož výsledky byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Sex Roles, je první experimentální studií svého druhu, která sleduje, jaké postavení mají v pracovní hierarchii muži, kteří působí více tradičně žensky než mužně. Od ostatních experimentů se liší tím, že nepracuje s písemnými popisy, ale používá audiovizuální nahrávky, na nichž vystupují profesionální herci.
Diskriminují se navzájem
Fakt, že i sami gayové jsou zaujatí vůči zženštile působícím gayům, jim jako společenské skupině nesvědčí. Diskriminací si tak můžou sami pod sebou podřezávat větev a bránit tomu, aby je společnost více přijímala. „Gay muži si kvůli implicitnímu zaujetí potenciálně sami navzájem brání v přístupu na vlivné a vůdčí pozice,“ míní Gerrard. „Stále se očekává, že se muži budou přizpůsobovat tradičněji maskulinnímu stylu leadershipu. Když co do mužného působení selžou, riskují, že ztratí svůj status. Je to příklad internalizované homofobie, která je v gay komunitě přítomná, a má to negativní dopad na příležitosti pro tuto komunitu.“
Průběh experimentu
Pro svou studii vytvořil Gerrard fiktivní plánovanou turistickou reklamu pro město Sydney, která ho měla reprezentovat v zámoří, a účastníci průzkumu (256 mužů, polovina gayové, polovina heterosexuálové) do ní měli vybrat herce. Jejich úkolem bylo na základě videomedailonků vybrat muže, který by se hodil na pozici lídra nebo někoho, koho by publikum obdivovalo.
Medailonky, na jejichž základě se účastníci průzkumu rozhodovali, byly natočeny s profesionálními herci. V medailonku hráli muže gaye, vždy ale ve dvou podobách. Jednou vystupovali herci tradičně maskulinně, jednou upravili svůj projev (gesta, držení těla a hlas) tak, aby vyznívali zženštile. Slovní obsah jejich projevů ale zůstal stejný. Všichni herci byli také gayové i ve skutečném životě.
Na videu muži říkají: „Myslím si, že to, co máme já a můj přítel na Sydney nejraději, je počasí. Komu by se nelíbilo mít 6 měsíců léta, nemám pravdu? Jídlo… spoustu skvělých možností… a nejlepší káva na světě. Samozřejmě až na Melbourne. A… hádám, že o dopravě a nájmech se bavit nebudeme.“
Výsledky nevěstí nic dobrého
Většina účastníků jednoznačně preferovala na pozici „vůdce“ gaye, kteří působili maskulinně. Zjištěné výsledky mimo jiné implikují, že i při skutečném výběru nových zaměstnanců preferují lidé do vůdčích pozic muže, kteří odpovídají tradičním představám o maskulinitě. Podle Gerrarda to ale nemusí být v současné době správný přístup.
„Pracujeme v dnešní době v týmech, kde jsou za efektivní vůdčí vlastnosti považovány vlastnosti, které jsou zároveň ženské – vřelost, empatie a dobrá schopnost komunikace. Homosexuál, který se prezentuje více žensky, by mohl být ideálním kandidátem na vedoucí pozici. Přesto na úrovni vedoucích pracovníků stále oceňujeme jako měřítko schopnosti vést tradiční mužnost, protože tradiční ženské vlastnosti jsou považovány za příliš měkké nebo nedostatečně autoritativní.“
„Tato homofobní předpojatost vytváří na feminní gaye tlak, aby se přizpůsobili, chovali více maskulinně, pokud chtějí obstát stejně jako heterosexuální muži,“ řekl Gerrard. „Potřebujeme, aby se zvýšila autentická reprezentace emancipovaných homosexuálních mužů, kteří se prezentují feminně – zejména v médiích. Abychom čelili předsudkům ohledně jejich schopnosti vést. V rámci komunity a náborových procesů je třeba zajistit osvětu a informovanost o tom, že lidé můžou být nevědomě ovlivnění těmito předsudky.“
Zdroj: GiphyZačarovaný kruh a jak z něj ven
S diskriminací mužské „zženštilosti“ je to začarovaný kruh. A neprospívá ani gayům ani obyčejným mužům. Tím, že muži, až už teplí nebo neteplí, diskriminují feminní rysy ostatních mužů, vytvářejí sami sobě prostředí, v němž jsou takové rysy nepřijímány. Projevem takového implicitního nepřijetí jsou třeba i věty o tom, že „chlapi nebrečí“ nebo hlášky jako „nebuď baba“. Patří tam ale samozřejmě také možná podvědomý dojem, o kterém mluví zmíněná studie: Že na vůdčí pozice se hodí více ti, kdo působí mužně. A to všechno vytváří společenskou atmosféru, ve které muži přemýšlejí, jestli je náhodou okolí neodsoudí za to, že šli na manikúru, mají růžové tričko nebo nemají rádi pivo.
Jak z toho ven? Vlastně úplně snadno. Stačí prostě muže, kteří jsou feminní, přijímat. Obrazně společensky i zcela konkrétně profesně. Aktivně si uvědomit, že „zženštilé“ vystupování ničemu nevadí (protože nevadí), a pak se jeho diskriminování vyhnout. Nevysmívat se mu a nešuškat si s kolegy nebo kamarády, že „ten je jasnej“. Pokud si tohle muži uvědomí, postupně si sami vytvoří prostředí, ve kterém se pak nebudou muset bát, že „nejsou chlapi“.
