„Ženy tlačí čas. Gayové si víc vybírají,“ říká muž, který marně hledá partnera. Problém podle něj není v něm ani v systému
Začněme fakty: Moc rád byste si našel partnera a žijete se svou sestrou a její rodinou. Mají tyto dvě věci spolu něco společného? Je takové bydlení náročné, jsou tím partneři odrazováni, když vědí, že prakticky nemáte svůj prostor?
Může to pro někoho být problém, ale nemyslím si, že je tak velký. Můžeme přeci jít k tomu druhému, nemusíme přespávat u mě. U mě to ani nejde. Bydlím u sestry a v pokoji, kde spím, je i její nejstarší syn. Je pravda, že to asi nezní úplně lákavě, nejsem nejbohatší, ale podle mě se tohle dá hodně rychle vyřešit. Můžeme jít někam jinam, ven, na návštěvu můžeme chodit k potenciálnímu partnerovi a do budoucna se sestěhovat, abychom ve dvou utáhli nájem. Podle mě to není zas taková tragédie.
Jak jste se k sestře na byt dostal? Omluvte mou otázku, nechci, aby zněla útočně, avšak jste dospělý a bydlíte v dětském pokoji svého synovce…
To je delší historie. Věc se má tak, že ještě studuju. Respektive mám přerušené studium, protože dodělávám závěrečnou práci a trvá trochu dýl. Když jsem studium přerušil, naši měli problém s tím, abych zůstal doma a psal svou práci, chtěli, abych šel pracovat, ale to bych ji nezvládal dopsat a točil bych se v kruhu. Než tu práci dopíšu, potřebuju klid. A tak jsem zatím u sestry.
Ono to možná bude tím, že jste si školu tolik prodloužil. Samozřejmě se to stává a je v pořádku studovat i když jste starší, jen jestli rodiče neočekávali, že bude potřeba i to zaměstnání…
Máte pravdu, je mi třiatřicet. Já jsem do práce nastoupil po maturitě, ale nebavilo mě to, tak jsem za rok šel na vysokou, ale vybral jsem si špatný obor. Po dvou letech trápení jsem přešel jinam, kde ale byl problém s jedním přednášejícím, který mi nechtěl uznat seminární práci – jednoduše si myslím, že mě prostě neměl rád. No a když to zkrátím, celé se to nabalovalo až nakonec jsem, kde jsem. Ale nestydím se za to. Každý se potřebuje hledat. Na studiu není nic špatného.
Rozhodně jsem nijak nechtěla hanit studium, to v žádném případě. Spíš si říkám, jestli se rodiče nebáli o vaši finanční stabilitu a budoucnost, ale samozřejmě nevím, jak jste to doma měli nastavené. Byli jste domluveni, že budete žít u nich, dokud školu nedokončíte?
Mně to přišlo jako přirozená věc, že dokud člověk studuje, bydlí ve stejném městě, jako je jeho škola a nemá žádného partnera, že je prostě u rodičů. Nevidím důvod platit hrozně drahý nájem nebo žít s cizími lidmi. To mi nedává smysl, když mám rodinu.
Rodina ví, že jste gay? Proběhl už coming out?
Řekl bych, že tuší. My jsme se o tom nikdy nebavili ve smyslu, že bych jim něco slavnostně oznamoval nebo se s nimi šel hádat. Prostě tak nějak žiju a oni to sledují, takže myslím, že tuší.
Jak vypadá vaše ideální budoucnost?
Chtěl bych manžela a děti, klasika. Jsem nastavený hodně tradičně, i když jsem gay. Nemyslím, že se tyhle slova nějak přímo mlátí. Sdílím stejné hodnoty jako, řekl bych, většina lidí. Prostě rodina a láska je nejvíc.
Žije se vám v Čechách dobře? Vím, že jste při studiích strávil dva semestry v různých zemích. Bylo to lepší, nebo horší než tady?
Já s Českem vůbec problém nemám. Pitomci se najdou všude. V každým státě je nějakej Okamura a v každý hospodě nějaký vylitý pako, co má patent na morálku. Tohle o našem systému vůbec není, v tom problém nevězí. Podle mě je problém prostě v lidech. Dneska najít vážný vztah, to je strašně těžké. Všichni vás hodnotí podle vzhledu, práce a dalších kravin, co si napíšete do profilu nebo se vás na to hned v úvodu zeptají. Když neprojdete sítem, tak smůla. Nikoho nezajímá vaše duše nebo úmysly. Chtějí všechno hned a dokonalé.
Takže si nyní nějak aktivně hledáte vážný vztah? Máte aktuální zkušenost, že to takhle při randění vypadá?
Snažím se, ale jak říkám, není to snadné. Žádné hluboké propojení jsem nenašel. Když mám rande, je to nějaká plytká debata o tom, kdo co dělá a kam chce cestovat a jak často chodí cvičit. A pak se rozejdeme a už se nikdy nepotkáme.
Problém v bydlení jsme tak nějak probrali – nepovažujete jej za stěžejní. Jste ale sám už několik let. Co je tedy kamenem úrazu?
Když se na mě podíváte, není to žádná hitparáda. Jako jasně, nejsem přímo nějaký kentusák, ale nejsem ani žádný model. Problém je, že na seznamce nemám šanci. Prostě nemám. Nikdo mi pořádně neodepisuje a když, brzy to odezní a najednou už se neozve. Na rande jsem dostal jenom pár lidí a nestálo to za tu snahu. Mám problém narazit na někoho, kdo by to bral stejně jako já. A to se snažím chodit mezi lidi, dělám všechno. Byl jsem i na Pridu, ale byl jsem tam sám. A když jste sám, těžko se seznámíte. Jít k hloučku lidí je mi proti srsti, když s sebou nikoho nemám.
Myslíte si, že ten neúspěch na seznamkách je věc vzhledu?
Podle mě jo. Já prostě přirozeně jsem takový typ. Nejsem vyrýsovaný, nejde mi to. Neopaluju se dobře, vlasy, jak vidíte, si taky dělají svoje… Nevím. Podle mě je to jenom o tom.
Já nemůžu za to, že se proti mně obrátil osud. Neměl jsem štěstí na výběr školy, na lidi, na načasování… Ale to neznamená, že nejsem perspektivní. Moje sebevědomí je teď na bodu mrazu, když přijde na osobní kontakt, protože vím, co zase přijde: Otázky na to, co dělám, co mám, kde bydlím, co jsem dokázal, jak na sobě makám… Nechce se mi pořád opakovat, že píšu diplomku a nemám čas! Někdy se přistihnu, jak už lidem lžu. Hrozně mě s tím povyšováním a souzením něčeho, čemu nerozumí, štvou.
Máte pocit, že gayové lpí na vzhledu svého protějšku a na jeho úspěších víc?
Podle mě jo. Ženám když – tedy podle mě – začne biologicky tikat, tak si prostě vyberou frajera, co jim tak nějak vyhovuje a jdou do toho, protože je tlačí čas. Nás nic nikam netlačí. Tak si vybíráme. A většina to přehání. Chovají se namyšleně a povýšeně.
Ale já jsem holku balil naposledy na základce, tak nemám zkušenost, abych to úplně dokonale porovnal.
Balil jste dívku? Povedlo se?
Později mi došlo, proč tak chci chodit k ní domů. Její bratr… Chápete! (smích)
Rozumím. Tak držím palce do dalšího randění!
