„Nejsme auta ani psi, abychom se registrovali. Až se změní v ČR zákony, pak do toho s partnerem praštíme,” říká tanečník Filip Jankovič
Často se gay párů lidé ptají, kdo z nich dělá mamku a kdo taťku. Jak u vás tato otázka rezonuje?
Odpověděli bychom otázkou: A kdo u tebe? Ať se ten člověk cítí možná blbě a uvědomí si, že stejně se cítím asi i já. Nemáme to nijak rozdělené, my jsme oba taťkové a hotovo! Ani si to neumíme představit, sednout si ke stolu a bavit se stylem: ty budeš mamka a já taťka. (smích) Je to úplně scestný.
Co běžné fungování v domácnosti, jak ho máte rozdělené?
F: To nějak vyplynulo automaticky.
K: Filip například každé ráno připravuje smoothie...
F:...a Karel ho zas vypije (smích). Je to například tak, že Karel rád pere prádlo, ale nerad ho věší. To zase baví mě, a tak ho skládám do skříně. Takže něco rozdělené máme, ale jinak se to tak samo vyvrbilo. Proto mám pocit, že i krásně partnersky fungujeme.
Co třeba řízení auta, ani tam nepanuje nějaké soupeření?
K: No, tam je to jednoduché, Filip nemá řidičák a já řízení miluju.
F: Já jsem celý život měl řidiče a vlastně pokračuju v tradici.
To vypadá strašně sluníčkově, našli jste i něco, co neradi děláte oba?
K: Určitě, ale už jsme prostě v takovém věku, že respektujeme toho druhého. Když něco ten druhý rád nemá, tak ho do toho nenutím nebo to nedělám taky.
F: Ale určitě se najde i něco, kde tolik neladíme. Například, když chci jít na turistiku, kde se chodí moc do kopce. To Karel tolik nemusí. Ale Karel je výborný v tom, že vždy najde nějaké řešení, abychom byli spokojení oba. Tedy nahoru vyjedeme autem a pak chodíme pěšky.
Všiml jsem si u vás na sociálních sítích takové speciality, že slavíte „výměsíčí“. Kdo to zavedl a co to je?
Máme pocit, že to vyšlo nějak přirozeně. Poznali jsme se v době tvrdého lockdownu, když nebylo co dělat. Díky svému podnikání jsem mohl využít příležitost, že jsme se i tak mohli někde ubytovat. Na první výměsíčí jsme byli v Třeboni, kde jen kvůli nám otevřeli hotel. Jeli jsme tam samozřejmě pracovně. (smích) Potom jsme si řekli, že k druhému měsíci bychom taky někam jeli. Ale to už byl velkej krok a letěli jsme do Dominikány. Z Třeboně do Dominikány.
Pořád se to takhle stupňuje? To poletíte jednou na Mars? (smích)
Pokaždé si něco vybereme. Je jedno, jestli je to Třeboň nebo Dominikána, jde o ten čas, který spolu trávíme. Slavíme tak každý společný měsíc.
A kdo z vás vybírá ty cesty? Je to často překvapení?
F: Tak nějak se střídáme, oba jsme rádi překvapení. Karlovi věřím, že má výborný vkus na hotely, destinace a tak všechno. Vím, že to bude vždycky mňam mňam mňam. Ovšem překvapit Karla je fakt těžký. Půl roku jsem připravoval cestu do Dubaje na jeho narozeniny, protože o tom dlouho a často mluvil. Jenže Karel má umění na věci přijít. Jsem mu jen řekl, že poletíme v pátek ve tři. A on hned věděl, že ve tři to odlítá do Dubaje.
K: Byla možnost, že ještě pojedeme vlakem. Ve chvíli, kdy ale Filip řekl, v kolik se vracíme zpátky, tak to bylo jasný.
F: Karel je prostě strašně inteligentní a pozornej!
V jednom rozhovoru jsi, Filipe, zmínil, že má Karel rok na to, aby tě požádal o ruku. Drze se zeptám, už na žádost došlo, Karle?
K: Z mý strany nedošlo a Filipe, od tebe? (smích)
F: Takhle, já musím tedy jen zdůraznit, že Karel je jediný člověk, kterého bych si byl ochotný vzít, protože já jsem byl proti manželství. Tedy, ne u ostatních párů, ale v mém případě. Každopádně jsme si ale řekli, že se nám nelíbí, jak jsou v Čechách nastavené zákony, tady se jedná o registrované partnerství. A jak my říkáme, nejsme auta, ani psi. Jsme lidské bytosti a chtěli bychom pořádnou tradiční svatbu. Snad se toho jednou dožijeme.
Jak se cítíte jako gay pár na veřejnosti? S ohledem na nějaké homofobní útoky…
Je to vtipný, když nás lidi vidí na veřejnosti, tak k nám přijdou a ptají se, jestli jsme zápasníci. (smích) Stalo se nám to několikrát a vůbec to nechápeme.
Asi nepůsobíme nějakým homo vibem. A není to jako naschvál, že bychom se chovali nějak hetero. My jsme sami sebou a takhle na lidi působíme. Neměli jsme nikdy problém s homofobním chováním nebo nějakou nenávistí, to vůbec.
A nebojíte se třeba v cizině v některých destinacích, jako je třeba ta Dubaj?
Vůbec, nikdy jsme to neřešili, Dubaj byla velkým překvapením. I přestože jsme se několikrát chytli za ruce, tak jsme se setkali s velmi pozitivním přístupem. My nejsme úplně takový, že bychom na sebe skákali na veřejnosti. To bychom nedělali ani se ženou. Nevykusujeme si hlavy mezi lidmi a asi proto nikomu neležíme v žaludku.
Takže co se týče bezpečnosti, nemáte žádné obavy?
Dokážu si představit, že se někdo cítí ohroženě. Podle mě je to i o tom, jak ten člověk celkově působí na okolí. My se snažíme být v pohodě a tu pohodu nějakým způsobem přivoláváme asi zpátky.
Oba jste hodně aktivní na sociálních sítích, jak se vyrovnáváte s negativními komentáři?
Hejtění jako takové se snažíme moc nevnímat. Spíš se snažíme brát tu chválu a podporu. Někdy se člověk ale chytne a odpoví... Pak dělám sám sobě terapeuta. Takže si řeknu: ty to máš takhle, ten člověk to má úplně jinak. Teď jsem slyšel jednoho motivátora, který řekl, že je lepší něco dělat a být za to hejtovanej, než nedělat nic a hejtovat ostatní. A to se mi hrozně líbí.
Všechno se dá napsat konstruktivně a každý má právo vyjádřit svůj názor. Ale tam je tenká hranice, zda se chci někomu jen vysmát. Ona celá dnešní společnost je nastavená na to hejtování, místo toho, aby se šířily ty pozitivní věci. A my bychom rádi spíš to druhé.
Jaký kontroverzní názor mají kluci na útoky v Bratislavě či Barceloně, co exkluzivně prozradili o svých plánech do budoucna a jak to mají s party životem? To vše si můžete poslechnout v podcastu Gay Guys, v epizodě Kdo je mamka a kdo taťka?. Navíc se dozvíte, zda se Filip dokáže postarat o psa nebo jak láskyplně se kluci oslovují.
Podcast Gay guys pomáhá otevřít svět gayů a LGBT komunity všem, kteří chtějí nahlédnout a chápat.
