
„Můj vztah s partnerem je homo verze manželství po 30 letech,“ popisuje gay, který s přítelem nemá vůbec sex. Jak jejich soužití funguje?
Lidé, pokud spolu žijí a mají partnerský vztah, spolu obvykle také mají sex. Dle některých výzkumů mají sex dokonce častěji než ti, co jsou nezadaní. Ty jsi ale a partnerem už jedenáctý rok a zrovna v rovině intimní se váš vztah docela vymyká…
To je pravda. (smích) Zpočátku jsme asi fungovali docela normálně, ale teď – navzdory tomu, že by každý čekal, jak si to rozdáváme doslova dnes a denně – spolu s partnerem vůbec nespíme. Milujeme se, to ano, žijeme spolu, taky spolu trávíme spoustu volného času, ale sex tam není.
Jistě každého napadne jasná otázka – co je důvodem?
Nějak to tak vyplynulo. S partnerem máme i oddělené ložnice. To je dané odlišným režimem, kdy já do práce vstávám velmi brzy, kdežto partner pracuje z domova, takže bych ho budil. Zároveň on zase skutečně hrozně chrápe, takže by budil mě. (smích) Jestli by mi teď chtěl někdo vyprávět něco o tom, že s chrápajícím protějškem v jedné místnosti spí a zvykl si, tak rovnou říkám – já jsem si nezvykl a ani to neplánuji. S troškou nadsázky říkám, že náš vztah s partnerem je vlastně homo verze heterosexuálního manželství po třiceti letech. Jen jsme do té fáze došli v nějakém zrychleném režimu.
I když v manželství po třiceti letech nezřídka mnoho sexu nebývá, obecně sex ale přeci neprobíhá jen v noci. Navíc i lidé, kteří nesdílí společnou domácnost, ale tvoří pár, standardně sexuální žijí…
Zcela určitě, není to zrovna o tomhle nedostatku příležitostí, my se často míjíme i v té chuti na sex. Když bych chtěl já, nechce partner – a zase naopak. Partner navíc není zrovna nějaký milovník klasické penetrace, takže jednou za čas si vyjdeme vstříc alespoň orálně. Ale jinak jsme si už tak nějak zvykli, že v téhle rovině jsme prostě úplně nekompatibilní. Teda, zpočátku jsme se oba snažili, asi tak rok, dva, ale pak se interval zvětšoval a zvětšoval, až jsme prostě s klasickým sexem skončili úplně.
Když máš chuť na sex, ale zároveň nemáš k dispozici ten protějšek, není to frustrující?
Občas ano, my jsme s partnerem v mnoha ohledech docela odlišní, ale v rámci společného soužití nám to klape. Já jsem zároveň dost konzervativní a nemám rád změny, zejména pak změny něčeho důležitého. Takže představa, že se s partnerem rozejdeme jen kvůli tomu, že nemáme všemi očekávaný sexuální život, je pro mě stejně děsivá, jako kdybych si měl začít hledat někoho nového.
Takže si nehledáš ani nikoho třeba na jednorázovky?
Zpočátku to tak bylo, ale ono je to docela unavující pořád někoho hledat. I když proti sexu na jednu noc nic nemám, obvykle aby to stálo za to, dva lidi se musí víc sehrát. A mít někoho stálého jen na sex, to by asi taky nešlo. Navíc – a to bude znít fakt zvláštně – my na sebe s partnerem navzdory tomu, že spolu vlastně nic moc nemáme, dost žárlíme. (smích)
Troufám si říct, že teď řadu lidí napadne, jak asi takový gay vztah bez sexu může být vlastně funkční. Není to spíš než vztah něco jako „spolubydlení“?
…(smích) Jasně, že se to tak může jevit. Kde je ale hranice mezi přátelstvím, láskou a co přesně tyhle vztahy definuje? To, že někoho miluju, přece úplně nutně neznamená, že s ním musím spát. Vždyť to je přesně ta situace manželů po mnoha letech. (smích) Náš vztah s partnerem určitě není pro mnohé pochopitelný, ale divila by ses, kolik dalších gay párů právě takhle žije taky. Ona ta promiskuita mezi gayi, to je sice fakt trendy téma, ale je taky dost stereotypní. To, že je někdo gay, vážně neznamená, že pro jeho život je sex alfa a omega. Není. Mnohdy jde o úplně jiné věci.
Určitě se tenhle pohled na věc objevuje zřídkakdy, to je pravda. Na čem tedy konkrétně staví tvůj vztah?
Je to právě asi to partnerství, to, že mám někoho, na koho se můžu bezvýhradně spolehnout. Někoho, kdo mi vždycky pomůže, když to potřebuju – a nemusím ho o to žádat, protože přesně pozná, kdy tahle chvíle nastala. A to platí samozřejmě oboustranně. Zároveň bych řekl, že tohle o spolubydlícím přece člověk říct nemůže. Takže my máme vztah, který dle mého názoru kvalitou řadu jiných – standardních – vztahů převyšuje, a to i když nenaplňuje ten tradiční „sexuální požadavek“. Jistě, všem se to nemusí zdát jako „ideální model“, jenže – co je v dnešní době „ideální“? Já myslím, že nic. Takže jsem vděčný za to, co mám.