Gay na moravské vesnici? „Takovou reakci sousedů jsme opravdu nečekali,“ shrnula maminka dospívajícího syna těžké rodinné období
V první části rozhovoru jsme s maminkou a synem probrali, jaké to pro oba bylo v době před synovým coming-outem. Drama nakonec vyústilo v rodinnou hádku, při které prý „vybouchl“ jindy trpělivý a klidný otec rodiny.
Vybouchl? To zní hodně dramaticky…
Maminka: To bylo jednou ráno. Udělala jsem lívance, protože je kluci měli jako malí rádi a říkala jsem si, že si můžeme sednout ke stolu a nějak si věci uspořádat. Ale syn lívance nechtěl.
Syn: Já jsem totiž moc dobře věděl, proč je děláš! Že mě to bude stát výslech! (k mamince – pozn. red.)
Maminka: No každopádně jsme se pohádali a syn na mě vykřikl. Cos to křičel? (k synovi- pozn. red.)
Syn: Ať mě necháte bejt. A že nechci žádný po*raný lívance. (k mamince – pozn. red.)
Maminka: No, a to manžel nevydržel. Chytil ho pod krkem a bylo. Co ti tehdy řekl? (k synovi – pozn. red.) Já jsem utekla do chodby, se přiznám. Bylo mi to celé líto a lekla jsem se.
Syn: Jako bál jsem se. On táta nikdy nekřičí. Fakt že ne. To jsem byl takhle maličkej! V podstatě mě chytil a zakřičel na mě, ať mu okamžitě řeknu, proč se chovám jako zmetek a že takhle mě nevychovali.
Jak jsi reagoval?
Syn: Jak říkám, táta na mě asi nikdy takhle zblízka nekřičel, takže jsem se rozbrečel. (smích) No a pak jsem to vyklopil, no.
Tím vyklopil, hádám, myslíš coming out. Jak to vaši vzali?
Maminka: Překvapilo mě to, ale myslím, že v pohodě…
A dojem syna? Jak jsi cítil, že to vaši vzali?
Syn: Moc jste nevěděli, přiznej se! (smích; k mamince – pozn. red.)
Maminka: Přiznávám, že v první chvíli to byl šok. Myslela jsem si, že mám doma kluka, kterého vztahy ještě moc nezajímají. Překvapilo by mě, i kdyby mi řekl, že už randí s nějakou holčinou. Natož že chodí na rande s klukem.
Zmínil jsi vesnici, Moravu, školu… Co bylo nejtěžší? To, že bydlíš na Moravě, to, že jsi z malé vísky, že máš spolužáky, kteří nejdou pro výsměch daleko, anebo to s těmi rodiči bylo nejhorší?
Syn: Ono se vlastně nakonec nestalo nic z toho, čeho jsem se bál…
Maminka: A čeho ses tak mohl doma bát, to mi řekni, prosím tě… (na syna – pozn. red.)
Syn: Bál jsem se, že budu za exota. Sám jsem moc nevěděl… No ve finále ve škole úplně v pohodě. Všichni, kdo byli kámoši předtím, jsou kámoši furt. A pitomci jsou pořád pitomci. Nic se nezměnilo. Rodiče až na pár hloupých otázek taky dobrý…
Maminka: To nebyly hloupé otázky! Bylo ti necelých patnáct! Chtěla jsem se ujistit, že jsi v bezpečí a neděláš nic, na co nemáš věk!
Syn: No, tak přesně o těchhle hloupých otázkách mluvím. O tom se bavit s rodičema, to je strašný. (smích)
No a sousedům to řekla mamka, za což nevím, jestli úplně děkuju. (smích)
Pověděla jste sousedům, že je syn gay?
Maminka: To vím, že jsem si pustila pusu na špacír, ale když už jsme o tom doma tolik mluvili, nějak mi nedošlo, že bys mohl být naštvaný. (na syna – pozn. red.) Ale vyříkali jsme si to a dobrý. Popravdě nás – nebo aspoň mě – sousedi hodně překvapili. Nikdo nic neřešil. Naopak mi kamarádka, co bydlí kousek, i řekla, abych se uklidnila a neřešila to. Vlastně vloni na grilovačce vedle už měl syn s sebou i přítele. Opravdu jsme nečekali, jak bez problémů to všechno bylo. Nikdo si nedovolil říct nic špatného, nebo o tom aspoň nevíme.
Je hloupost si o lidech z menších měst myslet, že nejsou chápaví nebo že jsou nějak zatvrzelí. Podle mě spolu držíme mnohem víc, než lidi třeba v Praze nebo jiných městech. Je to opravdu pomluva, že vesnice se automaticky rovná tomu, že jsme banda buranů. To bych chtěla, aby opravdu zaznělo, protože se mi zdá, že se poslední dobou o malých městech hodně mluví jako o osadách bezmozků. To mě osobně hodně uráží.
To je důvod, proč jste do tohoto rozhovoru chtěli jít?
Maminka: Já ano. Mrzí mě, jak se rozděluje Praha a malá města. Třeba teď kolem voleb je to hodně všude slyšet. Občas se i dostanu do diskuzí na internetu a vždycky toho pak lituju, protože to je něco hrozného.
Syn: Jsem ti říkal, ať nikam nic nepíšeš. Internet je plnej blbců. (k mamince – pozn. red.)
Já jsem vám (do LUI – pozn. red.) napsal proto, že jsem měl opravdu zlé období, když „to“ o mně nikdo nevěděl a nevěděl jsem si rady. Už je to taky tři roky a jsem někde jinde. Je to úplně v pohodě, nic se neděje a nestalo, ale tehdy mi přišlo, že prožívám konec světa a svého života. Bylo to pro mě opravdu strašné. Byl bych rád, kdyby si tohle přečetl třeba nějaký kluk nebo holka, co se bojí jít do školy, že „to“ o nich někdo zjistí, nebo co se „to“ bojí říct doma. Nebo třeba sami nevědí, co se sebou, protože já jsem opravdu nemohl spát, byl jsem pořád naštvaný – na okolí i na sebe.
Proč na sebe?
Syn: Přišlo mi, že všem lžu. A že jsem divný. Že je se mnou něco špatně. Nechtěl jsem, aby to tak bylo. Proto jsem ten vztah i na dálku ukončil – esemeskou, jako největší srab. Bylo mi ze mě špatně. Měl jsem pocit, že co dělám, není správné.
Ukončil? Myslela jsem, že jste spolu…
Syn: Zase jsme. Ale tehdy jsem to opravdu na nějakou dobu úplně skrečoval. Pak jsme si zase dlouze tajně volali a psali, pak jsme se zase hádali… Bylo to pořád dokola, protože jsem nevěděl, co s tím mám dělat. Chtěl jsem s ním být, chyběl mi, a zároveň jsem chtěl, ať je to celé pryč. Ať to nemusím řešit. Měl jsem dojem, že mi to ničí život a nervy.
Ulevilo se ti hned, jak jsi to řekl doma?
Syn: Hned to bylo o něco lepší. Spadl mi kámen ze srdce. Bál jsem se toho ostatního, ale už ne tolik.
Takže bys rád, aby tvůj příběh někomu pomohl? Třeba někomu, kdo taky chodí teprve do školy a nevyzná se sám v sobě. Neví, co si počít…
Syn: Udělalo by mi radost, kdyby lidi pochopili, že nejsou jediní, kdo něco takového prožívají. Třeba by si z toho mohli něco vzít.
Maminka: Jsem na svého syna hrdá.
